Ne Obliviscaris mají vlastní pohled na to, jak hrát metal. Nebrání se vstupovat do nejrůznějších zákoutí extrémní hudby a díky tomu je jejich hudba velmi pestrá. V roce 2017 vydali v pravdě povedené Urn a nasadili laťku opravdu vysoko. Překonat jí nebude snadné. Novinka se o to ale nesnaží. Spíš pokračuje v zavedených šlépějích směle dál.
Dominantními prvky v hudbě této šestice jsou bezpražcová basa, housle a rozmáchlé kompozice. Hudba je tedy značně progresivní. Svou komplexností a vyzněním připomenou NeO třeba takové Cynic nebo velikány Opeth, ale věřím, že někdo najde i další vlivy. Nicméně rukopis těchto Australanů je jasně patrný a už roky se zásadně nemění. Zároveň si udržují vysoký standart a kupodivu se neopakují, ani nevykrádají. Z každé písně jde znát, že jde o výborné muzikanty. Všechny nástroje mají svůj vlastní prostor. Tu je slyšet bublající basa, tam kytarové sólo, které rozbijí housle a běsnící vokály.
Pro někoho to však může být příliš a místy nepřehledné. Chce to svůj čas. Přeci jen jazzové pasáže by v takovém žánru asi hledal málokdo. Publikum Ne Obliviscaris bude náročné. Je jasné, že nikdy nepůjde o masovou záležitost.
Exul obsahuje celkem šest dlouhých kompozic, které dohromady dávají stopáž přesahující 50 minut. Ústředním motivem jsou křížové války, rytíři a legendy. Což lze dobře vyčíst i z obalu. Skladby na sebe povětšinou volně navazují a sami vyprávějí ucelený příběh.
Měl jsem trochu strach, že novinka půjde až příliš ve stopách předešlé nahrávky a musím konstatovat, že jsem se mýlil. Což je dobře. Nálada materiálu je zcela jinde a to už od prvních tónů. Je to více instrumentálně propracované. Je zde cítit stín kapely Cynic, který je všudypřítomný. Což není náhoda, zjistil jsem, že v minulosti kapela spolupracovala s bývalým basistou Cynic – Robinem Zielhorstem. Nečekejte tedy chytlavé věci na první dobrou. Troufám si říct, že Ne Obliviscaris jsou Pink Floyd extrémního metalu.
Co musím hodně pochválit je zvuk desky Exul. Ten se mi líbil ještě více než na minulé desce. Je tu více pomalejších pasáží a právě ty jsem si také nejvíc užíval. Moc bych desku nesrovnával s předchůdcem. Jde o další kapitolu a pokračování hudební cesty. NeO pracují s atmosférou více než dřív a výsledkem je nejemotivnější materiál, který zatím vydali. Není to jednoduchý poslech, ale rozhodně se vyplatí dát těmto Australanům alespoň šanci. Jedinou vadou, na jinak vynikající desce, jsou u mě dvě skladby. Suspyre a Graal, které se jednoduše nesou a album zde začne ztrácet dech a možná i nápady. Nedokázal jsem do nich proniknout. Něco mi v nich chybí.
Osobně jsem zvědav kam se tvorba Ne Obliviscaris příště posune. Dlouhé čekání se vyplatilo a kritiky uznávaná kapela nezklamala ani tentokrát.
Hodnocení: 4/6
Název: Ne Obliviscaris
Album: Exul
Label: Season of The Mist
Žánr: Progresivní metal/Extrémní metal
Datum vydání: 24. března 2023
00:51:53
1. Equus
2. Misericorde I – As the Flesh Falls
3. Misericorde II – Anatomy of Quiescence
4. Suspyre
5. Graal
6. Anhedonia
Sestava: Marc “Xenoyr” Campbell – zpěv, Tim Charles housle, čistý zpěv, Matt Klavins – kytara, Benjamin Baret – kytara, Martino Garattoni – basa