Spiritbox jsou kapelou na vzestupu a po poslechu jejich nově vydaného épíčka The Fear of Fear není těžké poznat proč tomu tak je. Kanadská čtveřice je na cestě do první ligy a vypadá to, že je jen tak něco nezastaví.
Dvacet pět minut trvající desku otevírá nekompromisní Cellar Door. V průběhu se ozve krásně neintuitivní riff, který jakoby snad napsali samotní Meshuggah. Běsnění podložené zastřenou elektronikou, která postupně vyhrává, aby si v závěru definitivně vzala slovo a byla mostem k druhé singlové Jaded. To už je úplně jiné kafe, mění se poloha zpěvu frontmanky Courtney LaPlante, kytary se umírní a je to jak poslouchat úplně jinou kapelu. A přiznám se, že s tím mám trochu problém. Nebudu jediný koho asi napadne, že je to do široka rozkročené záměrně, aby si to našlo početné publikum, jenže ve finále, co jsou vlastně Spiritbox?
Mé obavy ještě prohlubuje následující skladba Too Close / Too Late, ta už je vyloženě na kilometry vzdálená od první písně a zní jako balada Within Temptation. Tím nechci říci, že jde špatnou píseň, vůbec ne, ba naopak. V této nu metalové poloze se mi ve skutečnosti Spiritbox líbí o něco víc a moc nechápu, proč mají potřebu vracet se k metalcoru a zbytečně tlačit na pilu. Tedy asi to chápu, jde o to nezklamat fanoušky a naopak nabrat cestou nějaké nové, jenže výsledek je rozpačitý, protože ve výsledku to působí, že se kapela sama ještě hledá. Možná je to ale tím, že jde jen o EP a ne plnohodnotný materiál. Na ten si však musíme ještě počkat. Nicméně sám jsem zvědav, která stránka zvítězí nebo zda bude i dlouhohrající album směsí a protínáním dvou, no spíš několika světů. Je to trochu jako Jekyll a Hyde. V jednu chvíli hrajete jeden z nejtvrdších metalcorů na trhu, aby jste záhy přišli s písní za kterou by se nemuseli stydět třeba již zmínění Within Temptation nebo Evanescence.
Největším překvapením je však poslední skladba Ultraviolet. Ve velké míře zastoupená elektronika a vlastně ještě větší vzdálenost od metalcoru. Dokonce, když přivřu oči, respektive uši, tak mi to místy připomíná Depeche mode. Opět netvrdím, že je to špatné, ale jako celek je to prostě a zkrátka nesourodé. Každá píseň je vlastně tak trochu někde jinde a mě přijde, že kapela jen sonduje, co její posluchači chtějí vlastně víc? Zvítězí metalcore? A nebo bude víc v oblibě nu metalová část? Jak si povede ještě popovější odklon?
Pokud bych si měl vybrat, tak mi osobně asi nejvíc sedí kombinace obojího, která je slyšet v singlu Jaded nebo následující Too Close / Too Late. Každopádně nepochybuji, že jako celek se to bude líbit a čtveřici to na cestě na metalový Olymp nějak neublíží. Mnohem důležitější bude plnohodnotné album, ale mám trochu tušení. Každopádně je to moderní metal se všemi atributy, ale není to nic zásadního. The Fear of Fear se tučným písmem do hudební historie nezapíše, ale je to slušivé a poslouchá se to též dobře, tak je to asi šumák.
Hodnocení: 3,5/6
Kapela: Spiritbox
Album: The Fear of Fear
Label: Rise Records
Žánr: Nu metal / moderní metal / metalcore
00:25:05
Datum vydání: 3. listopadu 2023
- Cellar Door
- Jaded
- Too Close / Too Late
- Angel Eyes
- The Void
- Ultraviolet
Sestava: Courtney LaPlante – zpěv, Mike Stringer – kytara, Zev Rosenberg – bicí, Josh Gilbert – basa