Kdesi ve vyprahlých pustinách planet nekonečného multivesmíru číhá prastará entita. Zlovolně se smršťující ve slizové pavučině plné mokvavých puchýřů. Zvědavě pozoruje lidstvo mrtvolnými bulvami na dlouhých vysunutých šťopkách a tajně spřádá své plány.

Entita posedlá pomstou za všechny padlé slimácké bratry, kteří v němé agonii po statisících pukají a rozpouštějí svá křehká slizká těla v solných deštích pršících ze sadistických rukou lidského pokolení. Veliký všeotec, modla bezvěrců, požírač světů, travič hmoty a vředový plenitel vesmírný slimák Mollusca. Pomalu nastává jeho chvíle a pomsta bude kluzká.

Teď by asi mělo přijít pár slov o hudebnících ale nebojte, nebudu tu sáhodlouze rozepisovat nudnou esej o pozadí kapely nebo jejích členů a mám k tomu své důvody. Za prvé jsem jednoduše strašně línej cokoliv hledat. Za druhé, mě to naprosto nezajímá. Za třetí, na rozdíl od dnešních dobových trendů (vědět všechno o všem), jsem spíš jiného názoru. Nesnáším videoklipy které mají tvář, články co píší víc o hudebnících než o hudbě jako takové, ztrácí se tím jisté kouzlo objevování, očekávání a tajemství. Pokud by se například na desce podílel někdo slavný, nebo někdo se silným příběhem o pozadí vzniku nahrávky. Přihlédne k tomu autor v recenzi? Za mě jde jen o zbytečný rušivý šum na pozadí symfonie zvuků. Dnes je to však cesta čistě dobrovolná, na rozdíl od dob minulých.
Za čtvrté a to je nejdůležitější, tímto způsobem ke mě promlouvá ryzí a ničím nezakalená hudba bez žádného rušivého elementu. Jen já a má fantasie. A tak se raději pohodlně usadím a budu vám vyprávět jeden příběh o naštvaném bohu všech slimáků Molluscovy a o slizoidní stopě kterou ve mě zanechal…

Skupina Slugdge není na poli tvrdé muziky žádným nováčkem, za sebou má již čtvrtý nabobtnalý epos a tento rok se snad dočkáme dalšího slibovaného pokračování. Mallusca totiž není jen tak nějaký slimák, ale Lovecraftovskou mytologií inspirovaný fiktivní bůh a hlavní postava celého universa skupiny Slugdge. Texty se převážně točí kolem slimáků, chapadel, lásce ke všemu slizkému, Mallusca samotného, lidech a jejich krutosti a pomstě slimáků za všechnu nespravedlnost na nich páchaných. Jo a taky o soli, opravdu hodně, hodně soli. Ostatně názvy písní jako Salt thrower, Eyehatesalt, The toxic Salt, Day of sludgement, Gastronomicon, Flying snails, Spore ensemble, mluví za vše. V písních je cítit spousty nadsázky a černého,někdy až morbidního humoru. Nejednou mi ucuknul koutek v sadistickém úsměvu, ale pod vším tím slizem se podle mě dají najít i střípky referencí na skutečná témata. Interpretace je samozřejmě na každém z nás. Kdo chce může se ponořit do mazlavého slizu hlouběji, jinému stačí plout pouze na povrchu a nebo tuhle podivnost prostě úplně minout. Což o to, ústřední téma je tedy zvláštní, originální, vyhraněné a extrémní, stejně jako žánr ve kterém se usídlil a tak to má být. Osobně si nedokážu představit nějakou současnou popovou hvězdu jak se rozplývá nad slizem z kosmu.

Téma bychom tedy měli, ale jak je to s hudbou? O tom to celé vlastně je ne, ptáte se? Zkuste si na chvíli představit obřího krále slimáků jak nasaje celou kapelu Mastodon, Gojiru a Napalm Death. Okoření sousto doom metalem, posolí pořádnou dávkou progrese a dochutí o spousty chytlavých nápaditých rifů. Pak to celé přežvýká, rozšmelcuje a na konci trávení vypadne Slugdge. Tadááá.

A stejně tak jako cestuje tenhle mix v traktu obřího slimáka, máte pocit že se i hudba neustále někam posouvá, mění a vyvíjí. Pomalé zpěvné pasáže střídají ty říznější. Tu se objeví melodický zpěv a tu zas neskutečně chytlavé riffování. Celé to na chvíli zabředne v doomovém bahně a ke slovu se dostanou i kostelní chorály. Klid v bažinách však náhle naruší nesmlouvavé hromobití bicích. Dokreslují pochmurnou kompozici a duní přitom jako když kosmické spóry naráží do atmosféry vesmírných těles. Kytary malují scenérii hutnými sólovými nájezdy, až vše nakonec zadupe do země rychlá eskalace destrukce a zmaru mručivých vokálů, krupobití tvrdých úderů a řezavých riffů rovnou z planety červů. Napětí stoupá a hlen stříká proudem, ale hlavně nenudím se u toho ani minutu. Nadšeně utírám sliz z čela a hltám další skladbu abych se následně nadýchal jedovatých spór, byl rozdrcen v chapadlech olihně, rozšmelcován na beztvarou hmotu v zobáku obří ploštěnky a nakonec stanul před samotným Králem slimáků Molluscou.

Asi je vám z těchto řádků jasné že Slugdge si mě naprosto získali, zaháčkovali mi mozkového červa rovnou do kortexu a hned také vysvětlím proč. Všechno v tomhle hnilobném mixu do sebe totiž dokonale zapadá. Za každým riffem, každým kouskem textu, každým novým nápadem, jde cítit jakási hluboká promyšlenost, obrovská chuť kreativně tvořit a upřímná snaha být co nejvíc svůj. Jinak to popsat prostě neumím. Vymyslet celý svět plný červích a slimáckých bohů a napsat o tom skoro čtyřicet skladeb není nic jednoduchého ale Slugdge se to bravurně a originálně daří a nezbývá než popřát aby se dařilo i dál. Není tu prostě co vytknout až snad na celkově plošší a poněkud nevyvážený zvuk hlavně prvních třech desek, ovlivněné hlavně tím, že si je kapela nahrávala sama bez vydavatele. Může vám to trošku znepříjemnit poslech ale to už je jen malý červený vřídek na hromadě dokonale zeleného slizu…

Diskografie: 

Born of Slime (2013, vlastní náklad) Hodnocení: 3/6
Gastronomicon (2014, vlastní náklad) Hodnocení: 4/6
Dim & Slimeridden Kingdoms (2015, vlastní náklad) Hodnocení: 5/6
Esoteric Malacology (2018, Willowtip) Hodnocení: 6/6

Sestava: Matthew Moss – zpěv, kytara, Kevin Pearson – kytara, basa, programování, Matthew Lowe – basa, Alan Cassidy – bicí

Kategorie: Kategorie: Recenze,

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *