Kateřina Marie Tichá proplouvá českým hudebním prostorem potichu, nepoznaná a tajemná. Nechává za sebe mluvit hlavně hudbu a ta je naštěstí dost výrazná, aby pokaždé vzbudila dostatečný zájem.

Na novou desku se čekalo (překvapivě) dlouho. Od předešlého počinu Sami uběhly téměř 4 roky, ale kdo Marii Tichou trochu zná, tak dobře ví, že to není ten typ umělce, který by dokázal produkovat jednu desku za rok. Čas musí dozrát a přinést nové příběhy, které je třeba prožít a nutno dodat, že svět se skutečně za ty roky výrazně proměnil. Předešlé album Sami obsahovalo několik povedených, až intimních písní, které jsem si sám oblíbil. Přitom hudebně nejde o nic převratného, ale hlas Kateřiny je něco, co mi v českém éteru již léta strašně imponuje a zasahuje ty správná místa. Přenáší emoce a je to ten druh zpěvu, který když obecenstvo slyší, jednoduše oněmění. Strašně rád ho poslouchám, protože má sílu uklidnit i povzbudit a proto jsem se na novinku opravdu těšil.

Kam se ale hudebně Kateřina Marie Tichá (KMT) posunula? Ledacos napověděl singl Plamen a zprávy, že pokračuje úspěšná spolupráce s kapelou Bandjeez. Překvapivě divoká píseň je hravá a nebojím se říci, že se jedná o dosud nejhitovější věc v její kariéře. Plamen je nakonec i názvem celého alba a vystihuje dobře, že tentokrát je to „divočejší“, odvážnější, ale pořád dostatečně upřímný.

Vyjadřovat pocity uměním neumí každý a rozhodně to není dar, který lidé dostávají na počkaní. Všichni kteří ten dar mají, vědí, že cesta k cíli bývá i bolestivá. Odměnou je autenticita a zde je to podobné. Bandjeez přišel o svého frontmana Davida Stýpku, který podlehl těžké nemoci ve spojení s nemocí covid-19. Propojená cesta s Kateřinou měla najednou novou a neplánovanou křižovatku a navázaní na odkaz přítele bylo logickým pokračováním již započaté cesty. David tak dál žije v písních, jak dokazuje například kousek Smečka.

Další zajímavostí je samotný fakt, že KMT je také téměř výhradní autorkou všech věcí na desce. Klobouk dolů. Člověku trochu dochází, proč jsme museli čekat delší dobu. Z rozhovorů jsem se dozvěděl ještě jednu zajímavou věc. Hlas na desku byl nahráván na více jak sto let starý mikrofon. Podle všeho to byl nápad producenta Ondřeje Turtáka (ODD) a pobavilo mě, že prý na něj chytali i rádia… 🙂

Prioritou je samozřejmě výsledek a tím je autentický a čistý hlas. Dalším rozdílem oproti minulosti je bohatší hudební doprovod. Bandjeez velice efektivně plní prostor kolem hlasu a zároveň tvoří atmosféru a ta je proměnlivá. Už to není jen hudba na to, když poprchává. Tentokrát je poloha i veselá, ale jedno mají všechny písně společné — mají hloubku. Žánrově jde o směsici balkánské divokosti, šanzonu, popu a písničkářství. Ve dvou skladbách najdeme také hosty. Nový dům obohatil Milan Cais z Tata Bojs a do Znamení přispěl Štěpán Kozub. Album má něco málo přes 35 minut a trošku se ptám proč tu není třeba ještě jedna dvě písně navíc. Třeba předělaná skladba Časy se mění by sbírku pěkně obohatila a je trošku škoda, že se pro ní už nenašlo místo.

Plamen je ale ve výsledku romantická procházka, na kterou nás bere o zase něco vyspělejší Kateřina Marie Tichá. Doslova hraná poezie dokáže hezky zahřát u srdíčka, byť předešlé album Sami nepřekonává. Je tu méně skladeb vystupujících z řady. To není kritika, ale je to díky tomu tentokrát méně líbivé. Přesto je laťka pořád vysoko a určitě nikam neklesla. Spíše album jen potvrdilo kvality a je příslibem do budoucna.

Hodnocení: 5/6

Interpret: Kateřina Marie Tichá & Bandjeez
Album: Plamen
Label: SinglTon
Žánr: Písničkář
00:35:23

Datum vydání: 2. února 2024

1. Ta třetí
2. V horách
3. Plamen
4. Smečka
5. Nový dům (Ft. Milan Cais)
6. Poprvé
7. Kdo ví
8. Budu tu
9. ZNAMENÍ (Ft. Štěpán Kozub)
10. Znova