Není tajemstvím, že Spirit Adrift začali jako one man band, tedy skupina kterou tvořil jeden člen. Zpívající kytarista a multiinstrumentalista Nate Garrett. Ty časy jsou ale již pryč a na páté a zatím poslední desce uz je plnohodnotná sebranka. Sice stale ještě neznámých muzikantů, ale to se samozřejmě může změnit.
Novinka je totiž pořádná jízda. Kapela má mnohem větší hitový potenciál než v minulosti. Jedna skvělá věc střídá druhou. Hudebně se přitom navazuje tam, kde Enlightened in Eternity končí. Skok mezi deskami je však více než patrný. Tentokrát je tam zkrátka něco navíc. Spirit Adrift ustupují od doomového pojetí a naplno se vrhají do heavy vod. Odkazem na ty největší mistry v oboru se netají. Ano jsou tu slyšet vlivy Iron Maiden, Metallica, ale i německých heavy metalových sebranek jako Running Wild a na mysl se derou i třeba Baroness. Není to však žádná vykradačka. Spíše pocta.
Ghost At The Gallows zní i moderně. Zejména díky kombinaci stylů, které se tu objeví. Někdy je to heavy a jindy třeba speed nebo stooner. Inspirací byla tentokrát smrt a Garrett vysvětlil proč. „Smrt byla blízkou a osobní součástí mého života už od útlého dětství. Když jsem začal psát Ghost at the Gallows, přízrak smrti visel byl přítomen jako vždy. Proplouvá světem, kde jsou duchové skuteční a pronásledují nás ve formě smutku, traumat a ztráty…“
Hned úvodní Give Her To the River je energický heavy nášup, kde si kytary berou hlavní slovo. Je radost poslouchat všechny ty breaky a vyhrávky. Tom Draper tvoří s Garrettem pekelně sehrané duo a jde jim to opravdu skvěle. Vysoká laťka neklesá ani ve druhé Barn Burner, ke které už vznikl i klip.
Rify v druhé půlce skladby jsou stejně působivé jako zdrcující. Čtveřice sází jeden dobrý nápad za druhým a přemýšlím, kdy naposledy jsem slyšel takto chytlavé a skutečně nápadité heavy album. Osobně jsem rád, že ani tato odnož metalu není ještě za zenitem. Právě díky kapelám, jako je tato. Úvodní trojce je jednoduše naprostá pecka. Hanged Man’s Revenge upaluje zběsile kupředu a je jednoznačně nejrychlejší věcí na albu a ze stínů vystrkuje růžky i duch Black Sabbath.
První půlku alba pak zavírá These Two Hands ve středním tempu. Je to v podstatě hudební navrat ke kořenům Spirit Drift. Skladba postupně graduje a rozšiřuje náladu alba. Hitové ambice má i Ozzym silně ovlivněná I Shall Return. Čím déle desku poslouchám, tím více se mi zamlouvá. Strašně rád bych se na tuhle partu zašel podívat živě, tak doufám, že k nám v dohledné době zavítají. Zajímalo by mě, jak znějí skladby v živém provedení. Každopádně bylo toto album pro mě velkým překvapením. Musím pochválit také aranžmá, krásné harmonie a skvěle šlapající rytmiku. Bicí jsou úderné a skvěle nazvučené. Mike Arellan nahrál doposud své nejsilnější album a to platí i o zbylých členech.
Celek je zabalen do černé a z ní se pak vynořuje sova pojídající mnohem větší kořist. Možná je to anděl, ale to už je na představivosti. Autorem artu je mně do té doby neznámý Jeremy Hush. Nejde o nic převratného, ale dokáže patřičně zaujmout. Stejně jako krkavec na zadní straně. Nate Garrett k albu podotkl: „Když jsem s albem skončil, uvědomil jsem si, že lyricky jsou přítomny všechny fáze smutku. Je to způsob, jak truchlit, vzít bolestivé věci, které se nám v životě dějí a udělat z toho něco silného a pozitivního. To byl cíl této kapely od prvního dne.“
Celkové vyznění však není nikterak melancholické. Naopak je příslibem budoucnosti, protože když nad tím přemýšlím heavy metalových kapel schopných napsat takto chytlavé písničky není mnoho. Ti největší legendy žánru pomalu odcházejí a bude je třeba nahradit. Otázkou je zda stále větší prázdnotu fanoušci zaplní kapelami jako je právě Spirit Adrift. Potenciál tu určitě je.
Hodnocení 5/6
Interpret: Spirit Adrift
Album: Ghost At The Gallows
Label: Century media records
Žánr: Heavy metal
00:45:56
Datum vydání: 18. Srpna 2023
1. Give Her To the River
2. Barn Burner
3. Hanged Man’s Revenge
4. These Two Hands
5. Death Won’t Stop Me
6. I Shall Return
7. Siren of the South
8. Ghost At the Gallows
Sestava:
Nate Garrett – zpěv, rytmická kytara, sólová kytara, baskytara, perkuse, Michael Arellano – bicí, Tom Draper – sólová kytara