Ústí nad Labem je průmyslové město, které není nejlepším místem pro život. Hodnotných kulturních akcí, aby zde člověk pohledal. Je až zarážející, že krajské město takto kulturně skomírá již řadu let. Na koncerty velkých zahraniční interpretů zde prakticky nenarazíte a ti tuzemští město na severu často míjejí. (Díky bohu za ty, kteří jezdí). Raději ani nechci dumat nad tím, proč tomu tak je. Bude to kombinace více věcí a já bych nerad někoho naštval. Tentokrát však nebylo třeba nikam cestovat, protože Kateřina Marie Tichá se svou kapelou v rámci doposud trvající tour Ústí nad Labem tentokrát nevynechala.

Pravdou je, že na severu moc nevystupuje a tak to byl v podstatě malý svátek. Svědčí o tom celkem slušná návštěvnost velkého sálu v Dům kultury, kde se tak trochu zastavil čas. Sál se podařilo naplnit a troufnu si tvrdit, že tisíc lidí v něm mohlo klidně i být. Hudební program začal něco málo po osmé večerní a překvapivě ho otevřel zpěvák Thom Artway. A proč překvapivě? Nikde dopředu totiž nebylo jeho vystoupení avizováno a tak asi jen málokdo počítal s tím, že bude nějaký předskokan. Nakonec šlo ale o milé překvapení a nebylo ten večer poslední. Thom, ač minimalista, dokázal od první minuty navázat kontakt s publikem a pozornost se mu podařilo udržet po celou dobu svého krátkého písničkového setu. Došlo samozřejmě na jeho největší hitovku I Have No Inspiration. Celý sál slušně rozezpíval a připravil na příchod hlavní hvězdy večera – Kateřiny Marie Tiché s kapelou Bandjeez.

Nástup byl perfektní a podtrhl fakt, že tento večer bude velmi příjemný. Ega zůstaly ten večer za dveřmi a byla cítit pokora, radost a chuť hrát. Ocenilo to i publikum, které bylo tentokrát asi o trochu veselejší než bývá na koncertech Kateřiny běžné a některé verze písní díky tomu dostaly nový háv. Pochválit musím zvuk, který se povedlo udržet nepřepálený a čistý. Veselejší skladby střídaly ty vážnější a naopak. V některých chvílích bylo v sále rušno a jindy naprosté ticho. Pozorně se totiž naslouchalo krásnému hlasu, který nám vyprávěl příběhy. Nazval bych to hudební mazlení.

Jedno z dalších překvapení byla účast akordeonisty Michala Mihoka, který pobavil nejen hudebně. Rozdával ve svém originálním outfitu srdíčka na všechny strany. Později se přidal ještě tříčlenný dechový soubor. Některé skladby díky tomu zněly opravdu skvěle. Výběr písniček hojně zastupovala poslední deska Plamen, ale hrálo se i z minulosti a došlo i na vzpomínku na Davida Stypku, což bouřlivě přijalo i publikum. Šlo o kouzelný okamžik a bylo vidět, že dojal i samotné interprety. Zejména povedená byla skladba Farmářům. Není tajemstvím, že jak pro kapelu, tak Kateřinu byl David velmi důležitý člověk, ale je krásné, že jeho odkaz žije právě i jejich prostřednictvím dál.

Pro mě osobně to byla premiéra. Bandjeez ani Kateřinu jsem na živo ještě předtím neslyšel a musím říci, že jim chemie funguje skvěle. Jemný zpěv doprovází kvalitní doprovod. Tu a tam se graduje, někdy stačí jen kytara nebo piano a nad vším trůní upřímnost, aneb méně je někdy více. Premiérou pro mě bylo i zabavené okénko basisty Maro Zemana, který v době oddychu vyprávěl historky o tom, jak jim nedávný koncert v Praze zhatilo nahlášení bomby v prostoru. Muzikanti si však poradili po svém a nakonec lidem zazpívali přímo na ulici. Klobouk dolu a prostředníček tomu, kdo chtěl lidem tu radost zkazit. Svoje povídání pak zakončil vtipnou básní o Ústí nad Labem, kde si dobře zaplavem.

Dobrá nálada vydržela až do konce a kdo si počkal mohl si nechat na konci v prostorách nechat podepsat merch. Třeba gramofonové desky, čehož jsme využili i my, a s dobrým pocitem jsme odcházeli do noci průmyslového Ústí, které alespoň na chvilku zase kulturně ožilo.