Daron Malakian ze System of a Down se vrací se svým dlouholetým a v mnoha ohledech stále nedoceněným projektem Scars on Brodway. A typický rukopis je stále dobře patrný. Navíc na albu najdeme opět i českou stopu.
Vyrůstal jsem na kapelách jako byli System of a Down. Hráli doslova všude a přispěli k mé znalosti angličtiny. Zajímalo mě totiž o čem zpívají, stejně jako Sepultura a další. Protivládní a provokativní témata mě bavila a vnímal jsem to jako revoltu. Jasan bylo mi 17 a boj proti systému byl cool. Nebyl jsem v mém okolí sám. Podobných vyvrhelů bylo víc a všichni jsme tu kapely znali. System of a Down šla hluboko přesáhla hranice svého žánru a začalo je poslouchat i publikum metalem doposud nepolíbené. Byla to doba, kdy už metal nebyl jen pro máničky. Nemuseli jste mít zrovna dlouhé vlasy nebo kožené oblečení s lebkami. Systémy metal zase pro jednou rozšířili mase. Jedna skvělá deska střídala další a dokonce i EP Steal this album bylo tak dobré, že jej dodnes někteří považují za regulérní desku.
Pak přišlo dlouho očekávané album Mezmerize/Hypnotize a něco se změnilo. Někteří nesli nelibě už jen to, že desky vyšly zvlášť, když jde v podstatě o jedno album. Dalším neduhem byla změna zvuku. Kytary už nebyly tak syrové a celek byl více učesaný. Obě desky byly doceněny až později a mnozí se k nim vrací až po letech a zjišťují, že jde o parádní desky. Osobně jsem je měl rád už v době vydání, ale zároveň jsem vnímal i ty změny a bylo mi jasné, že se pohled na směřování kapely uvnitř rozchází. Zejména střed složitých osobností Darona Malakiana a Serj Tankiana, ten prý dokonce dvojdesku už vydat ani nechtěl. Pravdou je, že Daron se čím dál víc zapojoval hlasově a po tolika letech je již zřejmé, že jeho vklad a skladatelský um, měl na kapelu největší dopad. Kritika na jeho osobu byla vždy největší a není divu. Občas měl skutečně divné manýry. Na koncertech přestal hrát a šel si lehnout a kapela musela hrát některé písně úplně bez kytary apod. Určitou roli jistě sehrály drogy a alkohol. Nicméně je to skladatelský genius. Podle mě jeden z nejlepších naší generace. To, že umí napsat chytlavé vypalovačky mu nikdo nevezme. Teď už jsme ale jinde System of a Down jsou minulostí a díra po nich je veliká. Nicméně nejblíže, hudebně i jinak, zůstala formace Scars on Brodway. Což je právě projekt Darona Malakiana a začíná přesně tam, kde Hypnotize v roce 2005 skončil. Na stejnojmenné desce z roku 2008 je krom Darona i bubeník systémů John Dolmayan a je to znát. Scars on Brodway jsou v podstatě systémy bez Serje. To mnozí dodnes nepřekousli, ale Tankian si vybral vlastní cestu, která byla a je čím dál tím víc původní hudbě vzdálená. K mému velkému překvapení byla však ještě jeho první řadovka úspěšnější než Scars, který podle mě měli k tvorbě systému vždy o něco, dobře o hodně, blíž.
Scars of Brodway však navázali a věřím, že pokud bych někomu po Hypnotize pustil první skladbu Serius, tak rozdíl nepozná nebo jen velmi těžko. Rukopis je patrný a Daron ho znovu mistrně předvedl na další desce Dictator z roku 2018. Prodleva byla bolestná, ale zřejmě potřebná. V roce 2010 se ke Scars on Brodway dokonce přidal i bývalý basák systémů Shavo Oadjian a odehrál některé koncerty. Desku odpálila hitovka Lives a je jakým si mementem, jak nedoceněná je jejich tvorba. Na albu Dictator už však chybí jak Shavo, tak John. Nicméně kořeny jsou stále patrné. Ve světě se pak stalo mnoho věcí. Válka na Ukrajině, pandemie a další hnusoty a tak jsme v roce 2025 a Daron vydává Addicted to the Violence (Závislý na násilí). Opět provokativní a s rozeznatelným rukopisem. Daron udělal vše téměř sám ale nějaké výjimky se najdou. Byl zodpovědný za skládání, produkci a hraní téměř všech hudebních nástrojů, s přispěním multiinstrumentalisty Orbela Babayana, bubeníka Romana Lomtadzeho a saxofonisty Matthewa „Narducciho“ Silbermana. Zajímavostí je, že bubeník Roman je z Liberce a v LA si vybudoval slušný respekt. Hrával třeba s Arakain nebo Čechomorem. Fakt, že nyní spolupracuje s Daronem potvrzuje jeho kvality a my máme být zase na co pyšní. Opět se řeší palčivá společenská témata, jak ukázal první singl Killing Spree poukazující na znecitlivění společnosti vůči okolnímu dění. Místo aby zmlácené babičce okolí pomohlo, tak si to natáčí na smartphony. Stejně provokativní je také obal. Makové hlavičky potřísněné krví, dívka zdvihající nábojnici. Vypadá to trochu jako plakát na nový film od Quentina Tarantina.
Kdo zná tvorbu Darona nebude překvapen. Zvuk, styl vše zůstalo při starém. Nadsázka, zlehčování, metafory apod. Někomu tento styl nesedí, ale i to je v pořádku. Nicméně u Addicted to the Violence mám poprvé pocit, že umělec uvízl až příliš v minulosti. Hitových ambicí ubylo a celek už není tak zábavný. Je to pořad lepší než nic, ale po opakovaných posleších musím konstatovat, že z trojce je právě novinka tou doposud nejslabší. Nepřesvědčila mě a vidím spíše sestupnou tendenci. Daron se možná až moc utopil ve svém egu a self střednost tomu nakonec víc uškodila než pomohla. Na desce chybí nějaká skutečná vypalovačka, která by pomohla s propagací a myslím, že úspěch nebude valný. Jsem zvědav na budoucnost celého projektu a Darona samotného. Deska má pár silnějších momentů například v Destroy The Power. Jsou tu i pomalejší věci, které jsou přesvědčivé a mnohdy lepší než ty o poznání rychlejší. Například The Shame Game je docela zajímavá svým pojetím a You Destroy You je zase útěk k něčemu novému. Je celkem pozoruhodné, že po všech těch letech zní hlasově Daron pořad stejně. Což je poklona. V jednom z rozhovorů nedávno řekl, že píseň je jako plačící dítě. Člověk mu dá to co si žádá a ne naopak. Pro fanoušky systému je tahle deska určitě povinnost. Je to stále dostatečně zajímavé, byť vlastně v jádru i pořád stejné.
Hodnocení: 4/6
1.Killing Spree
2. Satan Hussein
3. Done Me Wrong
4. The Shame Game
5. Destroy the Power
6. Your Lives Burn
7. Imposter
8. You Destroy You
9. Watch That Girl
10. Addicted To The Violence
Název: Scars of Brodway
Album: Addicted To The Violence
Label: Scarred for Life
Žánr: nu metal, rock
Datum vydání: 18. července 2025 (den Malakianových 50. narozenin)
Sestava: Daron Malakian – zpěv, kytary, basa, produkce, Orbel Babayan – klávesy, piano, orgán, mandolína, kytara (skladba 7 & 10), basa (skladba 8 & 10), Roman Lomtadze – bicí, Matthew Silberman – saxofon