To je tak. Od svého založení v roce 2010 vydali King Gizzard & the Lizard Wizard (KGLW) už neuvěřitelných 27 studiových alb a více než 63 živáků! Je to multižánrová jízda. Mnohdy tak odlišná, že máte pocit, jako byste poslouchali úplně jinou kapelu než minule. A jaká je jejich poslední nahrávka? No, řekněme, že opět úplně jiná.
Australští KGLW jsou sice často řazeni do škatulky progresivního, psychedelického nebo garage rocku, ale ve skutečnosti si z těchto nálepek moc hlavu nedělají. Klidně se ponoří do úzce vymezených konceptů a vzápětí vydají něco, co zní jako pop. Jejich diskografie působí jako playlist člověka s lehkou krizí identity – nechybí chytlavé popové věci, ale také nekompromisní thrash metal, zasněný synth-wave i momenty, u kterých budete přemýšlet, a jindy se bavit specifickým humorem s řadou odkazů. A právě v tom je to kouzlo – nikdy nevíš, jestli další deska bude znít jako jam v garáži, soundtrack k sci-fi filmu nebo hudba k existenciální krizi. Kapela zkrátka vytvořila celý hudební vesmír, tedy pardon – Gizzverse. Posluchačům, kteří tyhle podivíny ještě neznají, určitě doporučuji nevzdat to po poslechu jediného alba. Na start bych doporučil jakési „výběrové“ řadovky, třeba Omnium Gatherum, kde lze nalézt skladby pro ně typické.
Jedno se musí nechat – tahle kapela zkrátka umí. Každý v sestavě je vlastně hudební génius a novinka to jen potvrzuje. Phantom Island vznikal ve stejném období jako poslední, celkem nevýrazná deska Flight b741, tedy už v roce 2024. Tentokrát však spojili síly s orchestrem Los Angeles Philharmonic a sound to neskutečně nakoplo. První tóny ve mně evokují legendární album Nová syntéza od Blue Effectu, které bylo nahráno s Jazzovým orchestrem Československého rozhlasu. Takže všem fanouškům této skvělé desky Phantom Island vřele doporučuji. Jde v podstatě o ucelené dílko s prvky muzikálu a přímo se nabízí udělat z toho něco podobného i na pódiích.
Stu Mackenzie během nahrávání použil osmistopý magnetofon Tascam k propojení obou světů do jednoho rockově-orchestrálního mashupu. Ostrov přízraků posouvá ty vzdušné, téměř snové skladby dál – do jiné dimenze. Celek je hravý a působivý, přičemž dokonale zapadá do dnešních retro trendů; je trošku škoda, že nedokázal více prorazit do mainstreamu. Hned druhá Deadstick je hitovka jako blázen a budiž příkladem toho, jak podceňované a nedoceněné tohle album bohužel zatím je. Věřím, že jednou bude bráno jako klenot v jejich diskografii.
Orchestrální aranžmá působí filmově, rozsáhle a dokonale podtrhuje snovou atmosféru všech skladeb. Je to jazz-funkové, ale až záhadným způsobem chytlavé. Celkově jde o zábavné album, které logicky navazuje na již zmíněné Flight b741. Na něj je mimochodem odkaz i na přebalu, který je podle mě tentokrát mimořádně povedený. Je to přesně ten druh obrázku, u kterého budete při poslechu sedět a hledat detaily. Já si například až po několika hodinách všiml, že hořící barák není vůbec žádný barák, ale ono letadlo s prasátky z letu b741. A ta prasátka opodál sestupují po schodech k hudebnímu ansámblu. Stylově mi to trochu připomíná surrealismus Bosche spojený s Lovecraftem. Věřím, že hlavní inspirací byl obraz Ostrov mrtvých (Isle of the Dead) od Arnolda Böcklina. Za artem stojí Jason Galea, se kterým kapela spolupracuje dlouhodobě a pomáhá dotvářet vizuální tvář Gizzverse. Ústředním motivem je neexistující ostrov, odkazující na fenomén historických mapových omylů. Ten kruhový amfiteátr plný postav působí jako malý, izolovaný vesmír – skoro jako divadlo nebo alegorie společnosti: „Hoří jim barák a oni se v klidu baví.“ Už jen obal je tak zajímavý, že by vydal na samostatný článek.
Deska nejspíš nebude pro fanoušky, kteří mají rádi spíše tvrdší verze KGLW. Přesněji řečeno jen pro ty, kteří preferují pouze tuhle podobu, protože od metalu jsme tu opravdu daleko. Věřím však, že většina posluchačů experimenty očekává. Právě neustálá žánrová fluktuace je hlavním tmelem jejich komunity a Phantom Island ji povyšuje na novou úroveň díky precizní produkci. Gizzardi znovu potvrzují, že jejich největší silou není věrnost jednomu zvuku, ale odvaha zbourat očekávání dřív, než se v nich fanoušek stihne pohodlně usadit. Orchestrální party napsal skladatel, klávesista a dirigent Chad Kelly, kterého kapela sama oslovila, a toto spojení zafungovalo brilantně. Žesťové nástroje dodávají celku hloubku a zbytek orchestru skvěle dotváří atmosféru. Jen není vše na první poslech patrné – až opakované poslechy odhalují všechna zákoutí. Odkazů na předešlou tvorbu je nejen na přebalu celkem dost, ale to nechť si každý hledá sám.
Slyšet jsou ozvěny Electric Light Orchestra, Davida Bowieho a obecně sedmdesátých let, kdy se muzika dělala ještě poctivě. Skvěle to vyzní například ve skladbě Lonely Cosmos. Všiml jsem si také, že album dostává spíše smíšené recenze. Kritika míří na údajně slabé písně, kterým nepomohla ani orchestrace, nebo na přílišný odklon od minulé tvorby a bla, bla, bla… Naštěstí se člověk může vždy sám poslechem přesvědčit, že jsou to kydy. Jde určitě o výraznější album, než bylo předchozí „country“ Flight b741, ale opět záleží hlavně na preferencích. To je největší síla KGLW – mají prostě album pro každého. Doslova. Takže je vlastně v pořádku, že existují desky, které člověk může přejít. Některé minout by byl však hřích a tahle k nim rozhodně patří. Kapela celý proces nahrávání zachytila i na video a vznikl z toho dokument, který lze zhlédnout na YouTube. A když už jsme u klipů, tak musím pochválit hlavně vtip.
V konečném důsledku je Phantom Island albem, které vyžaduje otevřenou mysl a možná i trochu té trpělivosti, než se vám všechny ty vrstvy smyčců usadí v uších. Je to fascinující připomínka toho, že v Gizzverse je jedinou konstantou změna a že orchestrální pompéznost jim sluší stejně dobře jako upocené tričko v moshpitu. Ostatně u téhle kapely je tempo vydávání tak zběsilé, že než tuhle recenzi vůbec dopíšu, možná vyjde další dvojalbum nahrané výhradně na tibetské mísy… kdo ví. Phantom Island možná není deska, u které si v obýváku rozbijete nábytek při headbangingu, ale je to deska, která vás donutí smeknout před jejich hudebním vizionářstvím. Dvacátá sedmá episoda je zkrátka typicky netypická.
Hodnocení: 4,5/6
Kapela: King Gizzard
Album: Phantom Island
Label: P(doom)
Žánr: Orchestrální space rock
Datum vydání: 13. června 2025
00:46:39
1. Phantom Island
2. Deadstick
3. Lonely Cosmos
4. Eternal Return
5. Panpsych
6. Spacesick
7. Aerodynamic
8. Sea of Doubt
9. Silent Spirit
10. Grow Wings and Fly