Karnivool se po třinácti letech vracejí. Je to návrat triumfální nebo spíše trápení a přešlapování na místě? Kdysi tahle partička rychle vystřelila a mluvilo se o nich v superlativech. Vystřízlivění přišlo s předposledním počinem z roku 2013 Asymmetry a od té doby jakoby Karnivool téměř neexistovali. Sem tam nějaké turné, ale jinak nic. Ticho po pěšině. To se letos mění a Australané nás ve „verších“ zkusí přesvědčit, že stálo za to si počkat.

Mluvilo se o rozpadu, ale i tom, že nová deska Karnivool už nikdy nevyjde. Pozici jsem klukům nezáviděl. Poměrně rychle vystřelili a pochopitelně byl tlak na další kroky enormní. Očekávání byla obrovská. Fanoušci jim v roce 2013 odpustili trochu chaotické album Asymmetry, které bylo prostě jiné a trochu se doufalo, že další deska to změní. Jenže se stále nic nedělo a bublina okolo Karnivool začala pomalu, ale jistě praskat. Kapela už nebyla v takovém tlaku a mohla se začít soustředit na to hlavní – na hudbu. Evidentně se nespěchalo a u věcí se přemýšlelo.

Kapela oslovila prověřeného producenta Forrestera Savella, který má na svědomí výborný debut a poté i excelentního nástupce (Sound Awake, Themata). Toto spojení prostě funguje a novinka to jen potvrzuje. Pravdou je, že za třináct let se toho v životě jedince dokáže změnit hodně a v hudbě to platí dvojnásob. Kdo pár let nic nevydá jakoby nebyl. Navíc pokud vás ostatní považují za senzaci, tak je prostě nechcete zklamat něčím průměrným. A tak In Verses muselo zkrátka dozrát do bodu, kde je dnes. Tím se otevřela nová kapitola pro Karnivool, ale přitom se toho zas tak moc nezměnilo a to je dobře.

Kapela se na novince vrací k tomu, co jim sedí nejlépe. Kombinace prog metalu s odérem grunge a popovou líbivostí. Jen je to mnohem více dospělácké aaaaa melancholické. Dobrou zprávou je, že fanouškovská základna zůstala pevná a v očekávání. To si muže dovolit málokdo. Nicméně návrat nebudou mít kluci vůbec jednoduchý, protože In Verses rozhodně není materiál lehce stravitelný. Také propagace alba je velmi skromná. Možná až příliš. Cítím tam trochu obavu, ale není oprávněná, protože výsledek nezklamal.

Obal nás barvami i prostředím připravuje na onu melancholickou atmosféru. Cestu plnou bolesti, ale i naděje. Pustá, ale zároveň romantická krajina, která ve mě evokuje klid a zamyšlení. Jednoduché a ve své podstatě efektivní. Byl jsem zvědav, co přinese i hudební část. S pocitem nedůvěry jsem vkládal desku na gramofon. Obavy však byly zbytečné. In Verses mě vtáhla od první vteřiny. Pomalejší rozjezd Ghost buduje napětí. Pořád to jsou Karnivool, ale vyspělejší. Zkrátka, když se tahle talentovaná čtveřice dá dohromady, tak se dějí věci. Jen je škoda, že se to neděje tak často, ale o to je to zase asi vzácnější. Ghost je fantasticky gradovaná píseň, která má vše a ještě trochu víc. Laťka je vysoko a daří se jí držet i v dalším kousku Drone, který vyšel také jako singl.

Hlas Iana Kennyho už není tak uhlazený a stárne s grácií. Objevují se nové polohy, které mě baví více než v minulosti. K tomu skvělé kytarové polohy a nepředvídavé riffy. S až popovými refrény a metalovou dynamikou v podobě přesných bicích a valivé basy. Vše je o budování skvělé atmosféry a ta se mi kurevsky trefila do nálady. Někdy jsou z postupů cítit třeba A Perfect Circle. Hlavně ve vzletných pasážích podpořených zpěvem. Celkově je zde deset skladeb a každá má něco. Vyloženě slabý kus na albu není. Spíš mě překvapuje, jak málo se ve skutečnosti a této desce doposud mluví, nebo spíš nemluví. Jsou zde i vyložené rádiovky, jako třeba Reanimation. Celek má pak takový houpavý a plynoucí ráz a to se mi líbí. Může za to hlavně rytmická sekce, tedy basová linka a bicí. Skoro až jako pocta působí vlivy grunge. Místy je to kombinace Pearl Jam a Soungarden a ve finále je In Verses mnohem více grungeová deska než metalová. Jsou tu introspektivní momenty a já se prostě nebojím říci, že Karnivool po dlouholeté pauze natočili své doposud nejsilnější album. Nejsou zde takové hity, ale celek je vyváženější a propracovanější a také naléhavější. Z některých kousků mi naskakuje husí kůže stále. Jako třeba ze skvělého kousku Opal. 

Ve finále to jsou ale pořád Karnivool. Žádné velké experimenty, ani výlety jinam. A já osobně to cením. Má to hloubku a duši. Na In Verses je poctivé řemeslo s emocemi, které ke mě promlouvají. Poslech zabere asi hodinu a je to velmi, ale velmi příjemně strávených 60 minut. Kapela dostála svému jménu a přišla s opravdu dobrým materiálem, které potěšil mé hudební srdce. Salva je závěr jako blázen a pokud by to měla být ta úplně poslední píseň, kterou Karnivool vydají, tak budíš, ale samozřejmě i já doufám v pokračovaní.

Hodnocení: 5,5/6

Kapela: Karnivool
Album: In Verses
Label: Cymatic Records
Žánr: Prog metal
Datum vydání: 6. února 2026

01:03:17

1. Ghost
2. Drone
3. Aozora
4. Animation
5. Conversations
6. Reanimation
7. All It Takes
8. Remote Self Control
9. Opal
10. Salva

Sestava: Ian Kenny (zpěv), Drew Goddard (kytara), Mark Hosking (kytara), Jon Stockman (basa), Steve Judd (bicí)