Některé desky nehledají světlo – naopak tě stáhnou hlouběji do tmy a nechají tě tam nějakou dobu rozjímat. You Have Chosen Darkness (Level 5) od Pil & Bue není jen další kapitolou jejich tvorby, ale spíš vědomým krokem do neklidného, pulzujícího stínu. Album, které se lacině nepodbízí – ale o to víc se dostane pod kůži.

Když jsem psal recenzi na Pil & Bue naposledy, tak jsem byl jejich hudbou nepolíben. Deska Special Agents byla jako kladivo a čas ukázal, že byla opravdu dobrá. Poslouchám jí do dnes. Je to už tři roky, kdy jsem tu recenzi psal. Zaprvé mě překvapilo, jak rychle to uteklo a za druhé jsem v mezi čase naposlouchal i ostatní desky této skvělé dvojice a musím uznat, že jde o velmi, ale velmi nedoceněné duo. Novinka to potvrzuje, byť k ní určité výhrady mám. Tak pojďme na to.

Novinka začíná naprosto famózní skladbou Somewhere In Between, která mi hraje v hlavě od té doby, co jsem jí měl možnost slyšet poprvé. Hned v úvodu taková atomovka, která není jen parádní hudebně, ale má i hlubokou myšlenku. Text stojí na pocitu rozpolcenosti stárnutí, kdy se člověk zastaví a zjistí, že není ani tím, kým býval, ani tím, kým chtěl být. Tenhle „meziprostor“ není klidný ani smířlivý, naopak působí jako vypolstrovaná cela, ve které se hromadí pochybnosti, nevyřčené ambice i strach z vlastního selhání. Motiv potlačeného vnitřního hlasu a postupného uvědomění, že nic z toho nezmizelo, dává skladbě existenciální tíhu, která se nepodbízí, ale zahryzává se silně pod kůži na které stojí chlupy ze silného refrénu, kde si člověk uvědomí, že ty ambice stále má, ale někdy je probudit může být i nebezpečné. Jde jednoznačně o jednu z nejsilnějších věcí, kterou Pil & Bue doposud složili.

Ve velkém stylu se pokračuje dál a máme tu naopak asi tu nejrychlejší a nejtvrdší věc. Punkový rytmus a thrash metalový zpěv ve 222 ukazuje, že se různorodosti v Norsku nebojí. Opakující se motiv „něco je rozbité, něco je špatně…“  je celkem přesná diagnóza světa kolem nás. Otupělého a smířeného s nespravedlností. Silný kontrast mezi láskou jako otevřeným principem a nenávistí jako vězením dává textu až téměř manifestový charakter, který ale nepůsobí pateticky. Hudebně je to však až příliš velký odklon od atmosféry první skladby. Výhodou je, že žadné skladby na albu nejsou zbytečně natahované a délku mají tak akorát. Návratem k původní atmosféře je alespoň v úvodu That Little Sting, která chytře textově navazuje na předešlou skladbu a podbízí tím, že i malá věc může spustit velké změny. Společenská témata jasně dominují. Jenže jak skvěle skladba začala, tak ztrácí dech ve své půlce a to je obrovská škoda. Dokonce cítím trochu sebevykrádání. Myslím si však , že je to záměr, protože celé je to hozené do echa, jako připomínka a navázání. Osobně si však myslím, že tady by se vyplatilo si se skladbou ještě pohrát, protože ten úvod je fakt famózní. Celkově mám z výsledku trochu pocit uspěchání a možná kdyby se všemu dalo trochu více času, tak mohl být výsledek ještě o něco lepší.

Pak se to však celé zase otočí a přichází další klenot desky. Everything is over whelming – posouvá celou desku do ještě těžší, rezignovanější polohy. Tentokrát už nejde jen o vnitřní rozkol nebo jemné proměny, ale o pocit ztráty naděje. Místo obviňovaní okolí se text ptá, zda svou vinu nemůžu mít i každý z nás. Tohle je přesně ten typ skladby na které jsme se od Pil & Bue všichni těšili. Změny nálady ve skladbě a stupňování jen umocňují naléhavost, která se promítá i do zběsilých bicích přibližně uprostřed skladby. Tomu přesně koloruje ten temný název celého alba. Skutečně se může zdát, že jsme si vybrali temnotu a světlo na konci tunelu je v nedohlednu.

Zastavíme se zde u obalu a provedení desky, kterou mám právě v ruce. Sice odráží do jisté míry hlavní myšlenku, ale je přeci jen až příliš minimalistický. Chápu čeho se autor snažil dosáhnout. Protiklady světlo a tma, černá, bílá, jenže místo napětí nebo silného symbolu přichází spíš prázdnější plocha, která nevyužívá potenciál hudby uvnitř. Zároveň i kvalita kolorovaného asfaltu je tentokrát menší než tomu bylo u předchozích vinylů. Karton je slabý a deska jen špinavě zelená. Na obrázcích k propagaci vypadala výrazně lépe. Vraťme se však k tomu důležitému a to je hudební obsah.

Více než kdy dříve zde slyším ozvěny Placebo nebo Radiohead, ale schopnost propojení metalu, rocku a popu do originální kombinace v této podobě umí jen Pil & Bue. V tomto ohledu jde o strašně inovátorský přístup a pořád nemohu uvěřit tomu, že za tím vším stojí pouze dva muzikanti a ne ledajaký. Shůry jim bylo opravdu dáno a Goran Johansen je za bicí sestavou bestie. O čemž se můžete přesvědčit třeba v Shadowcasters. Jeho spoluhráč Petter Carlsen je přitom velmi silný zpěvák, textař a skladatel, který umí napsat poutavé a energické písně, stejně jako ty dojemné a pomalé balady. Těch je tu o poznaní méně, než tomu bylo v minulosti. Tuto roli zde vlastně plní jen …And Chaos For All, která sice neurazí, ale zároveň ani ničím zásadně nepřekvapí. Jde jednoznačně o nejslabší věc celé desky. 

Chuť ale spraví poslední Giving In. Finální zlom celé sedmičky nových písní. Právě tato věc je tím pomyslným světlem na konci tunelu, no i když. Text je postavený na motivu skoku do neznáma, kde hranice mezi pádem a letem vlastně splývá. První krok však člověk musí udělat vždycky sám, i když v sobě pořád má pochybnosti. Všechno končí v momentě kdy vlastně není jasné zda je dobré vstát a bojovat a nebo raději zůstat ležet a podat se systému, době? Nechme to tedy otevřené… Na úplný závěr jsem pocítil opět ozvěny Sigur Rós. Na chvilku, ale jsou tu. Celek ve mě však rezonuje dlouho, a i když to tentokrát není na plný počet pořad jde o mimořádně povedené album. Jedno z nejlepších, jaké jsem letos zatím slyšel.

Hodnocení: 5/6

Název: Pil & Bue
Album: You Have Chosen Darkness (Level 5)
Label: Diger 
Žánr: alternativní metal/alternativní rock
Datum vydání: 27. února 2026

00:33:26

1. Somewhere in Between
2. 222
3. That LITTLE Sting
4. Everything is Over…whelming
5. ShadowCasters
6. …and chaos for all
7. Giving In

Sestava: Petter Carlsen – Zpěv, kytara, Gøran Johansen – bicí