Instrumentální hudba je kategorie sama pro sebe. Výrazněji se prosadit v tomto žánru není vůbec jednoduché. Russian Circles to dokázali a dokonce tento směr definují. Dalším albem svou silnou pozici stvrzují, ale neposouvají. Což nemusí být nutně špatně.

Když jsem slyšel první singl Empath z této novinky, byl jsem doslova u vytržení, protože byl prostě fantastický. Brutální a nekompromisní riffová mašina. Užíval jsem si každou notu a narostlo těšení na novinku, kterou si trio pojmenovalo skromně Nine, a není těžké se dovtípit proč… Ano, jde o deváté řadové album. Četl jsem, že jde o nejtvrdší album kapely a podobné recenze, ale s tím nemohu souhlasit. Ano, právě Empath je bezesporu jedna z nejtvrdších věcí, jakou Russian Circles napsali, ale nedefinuje celou desku. Pro mě bohužel, protože výsledek by pak byl nejtvrdší a blabla. Dost mě udivuje, že recenze se píší na základě jedné písně. Vždyť si stačilo pustit již druhý singl Eluvial, který je úplně jinde. A jde o jednu z nejvíce prog-post věcí, jakou mají tihle Amíci v repertoáru. Cítil jsem zklamání, protože Eluvial je nudná odrhovačka.

O třetí singl jsem se tedy raději ošidil a počkal si na celou desku. Jde o těžkopádný materiál. Ne ve smyslu hudební tvrdosti, ale spíše stravitelnosti. Jsou zde nadprůměrné skladby, jako třeba již zmíněná Empath, a pak nezajímavé a místy skutečně až nudné kousky. Jako hned úvodní Borehole nebo Meridian. Zásadně mě neoslovila ani E2. Dal jsem desce čas, ale přesto ve mně láska k ní nevyrostla a už se to asi ani nezmění. Dokonce si troufám tvrdit, že jde o jedno z nejslabších dílek v diskografii Russian Circles, bohužel. Přesto si myslím, že kapele to nějak zásadně neuškodí a naopak jen potvrdí svůj statut jedné z nejzajímavějších instrumentálních metalovek. Nine bylo, stejně jako mnoho alb Russian Circles, z velké části nahráváno v chicagském Electrical Audio a produkce se ujal odzkoušený Kurt Ballou. Produkoval i tři předchozí desky. Z nich je však právě ta poslední nejslabší a nabízí se otázka, zda není na místě zkusit změnu.

Během poslechu mám pocit nedopečené brambory, některé písně prostě znějí jako jam na první dobrou ve zkušebně a od leaderů žánru jsem čekal přeci jen o trochu víc, ale možná jsem jen extra náročný a sami to budete mít jinak. Druhou nejlepší věcí z desky je pak závěrečná Seventh Seal. Nebýt těchto dvou skladeb, tak by deska byla v mých očích velký propadák, takhle je to alespoň za tři. Osobně mě překvapuje, jak o desce někteří hovoří v superlativech, protože já je tedy v Nine neslyším.

Překvapivě zajímavý je obal. Jde prý o fotografii sochy Sněhová hromada někde za oknem veřejné knihovny v Chicagu, kde je od roku 2004, což je zároveň rok založení kapely. Socha z litého bronzu, mosazi, sklolaminátu, pryskyřice a olejové barvy je přesvědčivou replikou hromad špinavého sněhu, které zaplňují městské ulice během zim na Středozápadě USA. Výsledek je ponurý a funguje to, myslím, dobře. Jen je škoda, že k tomu chybí lepší hudební podkres. Nebudu předstírat, že nejsem zklamaný, protože by to nemělo ani cenu. Těším se na desátý zářez a snad se mi do vkusu trefí víc.

Hodnocení: 3/6

Název: Russian Circle
Album: Nine
Label: Sargent House
Žánr: Post metal/instrumentální
Datum vydání: 28. srpna 2026

00:39:37

1. Borehole
2. Empath
3. Eluvial
4. E2
5. Meridian
6. Arletta
7. Seventh Seal

Sestava: Mike Sullivan – kytara, Brian Cook – baskytara, Dave Turncrantz – bicí