Rok 2026 se pomalu ale jistě chýlí ke konci a nutno přiznat, že byl hudebně velmi pěkný. O čemž svědčí také novinka Lost In Kiev, která byla pro mě obrovským překvapením. Kapela se od poslední desky neskutečně posunula.

Lost in Kyiv je z velké části instrumentální post rock sebranka, která se předešlým počinem Rupture chtěla z těchto okovu vymanit, když byl přidán zpěv, ale podle mého to úplně nevyšlo a nebudu lhát, že jsem měl o budoucnost frantíků trochu strach. Všechny mé obavy však rozptýlila novinka, ke které jsem přistupoval s nadhledem a částečným strachem, ale od prvních tonů musím uznat, že mě nahrávka pohltila. We’re All Going To Be Fine začíná post rockovým vybrnkáváním, ale to nevydrží dlouho. Enlightened se změní ve slušnou metalovku Burst s hutným riffem a hodně, ale hodně výraznou basou. Je to jako poslouchat úplně jinou kapelu a je to dobře. Pro Lost In Kiev jsou toto vody doposud neobjevené a nová poloha zní skvěle. Háv post rocku řízlý elektronikou byl odhozen a kapela si rozšiřuje obzory výrazným přitvrzením a je z toho perfektní deska.

Přitom zde vnímám i hodně věcí z minulosti. Album je opět téměř instrumentální až na jednu výjimku, o které si ještě povíme později. Nicméně se vrátilo vyprávění a ke slyšení je třeba hlas Carla Junga. Při poslechu jsem se nemohl ubránit dojmu, že je zde něco jinak než v minulosti. Mnohem výraznější rytmická složka a jinak vystavené písně mě nutily zapátrat a světe div se, změny tu skutečně jsou. Kapelu opustil zakládající člen Yoann Vermeulen a kterého nahradil mnohem živelnější Jérémie Legrand. Ten s kapelou spolupracuje už od roku 2022, ale až na tomto albu se naplno vložil i skladatelsky. Není to jediná změna, další výrazná proměna je v samotném názvu, který kapela změnila. Z původního Kiev na Kyiv.

Název kapely neměl dlouhá léta nic společného s válkou na Ukrajině a vznikl úplnou náhodou. V roce 2010 uvízl bývalý kytarista kapely Vincent v Kyjevě kvůli obrovské sněhové bouři, když cestoval za svou ženou, která z tohoto města pochází. V té době kapela ani nevěděla, jak se píše Kyjev. Městu se v angličtině říkalo Kiev. Po letech začala přicházet hrstka zpráv s vysvětlením, že by měli používat správně Kyiv, ale v běžném užívání se pro většinu lidí udržel starší pravopis. Nicméně tlak byl po válce stále větší, a i když se kapela sama dlouho vyhýbala spojením s politikou, tak nakonec musela uznat, že se jich konflikt velice dotýká a že vnímají i to, jaký mají název. Proto se to na novince rozhodli změnit a celek berou jako restart. Sama kapela k tomu říká: „Zpočátku jsme se nechtěli podvolit vnějšímu tlaku, protože původ našeho názvu byl intimní a anekdotický, nikoli politický. Ale ať se nám to líbí nebo ne, samotný pravopis tohoto města se stal politickým činem. Kvůli tomuto rozporu jsme se cítili čím dál nepříjemněji. Jakmile začnete pociťovat tento neklid a pravidelně se na něj někdo ptá, je to jasné znamení, že je třeba něco změnit.“

Pojďme ale zpět k samotnému obsahu. Novinka je plnohodnotné metalové album, stačí si poslechnout třeba skladbu jako Mantra. Kapela má zde mnohem blíž například k Russian Circles. Ubylo zasněnosti, ale na kořeny se úplně nezapomnělo a okolo klasických nástrojů se motají samply. Už to ale není tolik filmové, jak tomu bylo dřív. Nicméně je to stále perfektně atmosférické. S příchodem bubeníka Jérémieho Legranda se kapela odklonila od čistě elektronického post-rocku k syrovějšímu post-metalu. Novinka sází na masivní barytonové kytary, moderní hutné riffy a výraznou rytmiku. Produkce je skvělá a zvuk nahrávky mi imponuje. Basa je krásně výrazná a dokáže si vždy vzít prostor a neutopit se v echu kytary. Sekundují živelné bicí, které dodávají metalový grove.

Zpočátku zasněná Eclipse se probudí a postupně rozkvete v melodickou a nápady propletenou skladbu, kterou jsem si hodně oblíbil. Jde o jednu z nejsilnějších skladeb kapely vůbec a pokud bych chtěl současnou produkci těchto frantíků někomu přiblížit, pustil bych mu právě tohle. Překvapivě byla přidaná dechová sekce, která nějak nevyčnívá, ale celek obohacuje a místy vrhá trochu i do progových vod. Celku to dává příjemnou hloubku a krásnou atmosféru. Navíc to skvěle graduje.

Přitom to není ani zdaleka vše a album má podobných vrcholů víc. Hned další Becomming překvapí zpěvem, který ale tentokrát není rušivým elementem, jak tomu mu bylo v minulosti. Hostující zpěvačkou je Rebecca Need- Menear a musím říct, že si dokážu představit širší spolupráci, protože to zní skvěle až étericky. Jde o jemnější polohu, nicméně velmi povedenou.

Druhou polovinu alba otvírá Euphoria, která popovým způsobem připomene třeba God is an Astronaut. Místy trochu psychadelická a já se nemůžu ubránit dojmu, že kapela míří čím dál tím více do progových vod a to není vůbec špatně. Album se zaměřuje na vnitřní psychiku člověka a napětí mezi nadějí a vnitřním kolapsem v moderním světě. Je to asi nejpodobnější a tudíž i spojující článek s tvorbou minulou. Člověk se ani nenaděje a krásně plynoucí album končí kouskem Liminality, která má perfektní atmosféru a propojuje minulost s budoucností. Z celku mám opravdu velmi dobré pocity a myslím, že jde o jedno z nejsilnějších instrumentálních alb roku 2026 a rozhodně ho doporučuji všem, kteří tohle kvarteto doposud neznají. Tohle je totiž jejich doposud nejsilnější deska.

Hodnocení: 5/6

Kapela: Lost in Kiev
Album: We’re All Going To Be Fine
Label: Pelagic Records
Žánr: Post rock
Datum vydání: 19. června 2026

1. Enlightened
2. Burst
3. Mantra
4. Eclipse
5. Becoming
6. Euphoria
7. Liminality

Sestava: Maxime Ingrand – kytara, syntezátory, programování
Dimitri Denat – kytara
Jean-Christophe Condette – basová kytara, syntezátory
Jérémie Legrand – bicí, samply, programování