Alcest aktuální deskou otevírají novou kapitolu, která byla tak trochu načatá již u předešlého dílka Spiritual Instinct. Duo se po letité spolupráci a hledání vydalo směrem k líbivějšímu, melodičtějšímu a tak vlastně i popovějšímu pojetí jejich post black metalu.

Alcest je jedna z těch moderních kapel kombinující post metal s jednou z nejtvrdší odnoží metalu a k tomu si připočtěme vlivy Shoegaze, art rocku apod. Ta paleta je opravdu pestrá. Nicméně black metal je téměř pryč. V podstatě kdybych neznal starší tvorbu, tak bych ho zde hledal jen opravdu těžko. Přibyla zasněnost a pomalejší pasáže. Na předešlé desce to byl jednoduše více metal. Zde již zcela převládla líbivá složka. Netvrdím, že je to špatně, jen je to prostě jiné.

Les Chants l’Aurore se rozjíždí pozvolna. První Komorebi má jisté hitové ambice a dobře nastíní hlavní směr kam se kapela rozhodla vydat a nám nezbývá než to respektovat. První věc na albu tak vlastně rozhodne, zda společně s Alcest na tuto výpravu vydáte, či nikoli. Na první seznámení to vše možná působí až příliš jednoduše, ale něco zkrátka na těch vzletných plochách je.

Zvědavost mi nedovolila to vypnout, i když se přiznám, že malinké zklamání jsem pociťoval a doposud úplně nezmizelo. Druhá L’Envol to jen potvrzuje s tím, že se zde ještě více experimentuje. Nikam se extra nespěchá a dojde i na ozvěny blacku.

Les Chants l’Aurore je zasněná plavba v rozličných vodách, které jsou však především klidné. Celek působí až rituálním dojmem. Trochu jako by Alcest hráli druidům v lese nebo snad vílám? To nechám na Vás. S tím vším v podstatě reflektuje i obal, který je mimochodem skvělý. Každopádně je třeba se na materiál naladit. Není to vhodná hudba pro každou příležitost a to může leckomu vadit a i to je třeba brát v úvahu. Je to spíše melancholické než veselé.

Byl jsem zvědav, jak je deska přijímaná u kritiky a všiml jsem si jedné věci. Zatímco u fanoušků je deska vnímána spíš jako průměrná, tak v mediálním prostoru naopak jako velmi vydařená. Tu rozpolcenost mám ale i v sobě. Na jednu stranu bych tomu chtěl dát vysoké hodnocení, ale vnitřně cítím, že to zas tak dobré není. Opět se jen potvrzuje, jak je hudba čistě subjektivní věc. Les Chants l’Aurore je zkratka jedno z těch alb, které více respektuji než si skutečně užívám.

Francouzké průkopnické duo natočilo osobní desku, které jim jistě ještě o něco rozšíří okruh posluchačů, protože je to i doposud nejlíbivější deska. Předešlý počin v mých očích ovšem nepřekonává, i když je většinový názor jiný. Osobně se mi víc líbí temnější strana Alcest a tak to asi i zůstane…

Hodnocení: 4/6

Interpret: Alcest
Album: Les Chants l’Aurore
Label: Nuclear Blast
Žánr: art metal, post black metal

Datum vydání: 21. června 2024

00:43:41

01. Komorebi
02. L’Envol
03. Améthyste
04. Flamme Jumelle
05. Reminscence
06. L’Enfant de la Lune
07. L’Adieu

Sestava: Stéphane „Neige“ Paut – zpěv, kytara, basa, synťáky, Jean „Winterhalter“ Deflandre – bicí.