Vydat další desku jen necelé dva roky od té poslední, která navíc byla ve vaší diskografii zcela zásadní, chce pořádnou dávku odvahy a sebejistoty. Architects ovšem potvrzují, že to nebyla pouhá náhoda.

Není to tak dávno, co jsme na našich stránkách měli recenzi alba For Those That Wish To Exit z roku 2021. Naprosto zásadní dílo pro kapelu, které pořádně otřáslo metalovou scénou. Najdeme tu hity jako Animals nebo Black Lungs a takový úspěch se samozřejmě překonává jen těžko. Osobně bych minimálně očekával, že nástupce přijde až po delší odmlce, protože čelit úspěchu chce trochu čas. A ono ne. Novinka a desáté album Britů je venku a přitom v mnohých stále ještě rezonuje deska předešlá. Proto zřejmě nahlížejí na novinku jako na horký brambor. Je to přitom nefér a hned si vysvětlíme proč.

Pravdou zůstává, že to deska the classic symptoms of a broken spirit nemá ve stínu předchůdce vůbec jednoduché a jednoznačně jí ten krátký odstup spíše uškodil. Je to určitě škoda, protože kvality má a není to taková tragédie, jak by se mohlo zdát. Proto jsem si na poslech nechal čas, abych bez zbytečných předsudků dokázal nový materiál poslouchat a vstřebat. Myslím, že to nebyla tak špatná volba.

Pokud bych měl nějak začít, popíšu obal. Ten je prostě a jednoduše minimalistický. Krom bílé barvy, a černého nápisu na něm nic nenajdete. Připomněl mi trochu podobu desky Steal This Album od System of a Down. Tam byla ovšem dávka vtipu, která tady chybí a tak výsledek působí fádně až nezajímavě. Jenže je to s ním přesně jako s materiálem na albu, dáte tomu čas a začnete vnímat detaily, například symbol v dolní častí, malá písmena, font, až vlastně zjistíte, že to skvěle koresponduje s obsahem uvnitř. Mám na mysli zejména textovou část.

Třeba hned úvodní hitovka Deep Fake. Což je výraz pro počítačem upravená falešná videa a také fotky, které mají vzbuzovat dojem, že jsou pravé. Což je hodně diskutabilní technologie. Text pak naráží na zneužívání ve vysokých kruzích. A vážnými tématy je deska zaplněna. Jako celek tak působí mnohem vážněji, uceleněji, než předchozí materiál, který byl jednoznačně hitovější, o tom žádná. Produkce je opět velká, ale tentokrát na mě nepůsobí tak bombastickým dojmem. Výsledkem je o něco metalovější vyznění. Ubylo smyčců a přibyla elektronika. Některé riffy pak znějí jako kované z dílny Rammstein.

Osobně jsem překvapen za jak krátký čas dokázala kapela přijít s materiálem, který není pouhá vata, nebo nedodělávky z předešlého počinu. Vůbec to na mě nepůsobí, jako nějaké rychlokvašky, naopak. Kapela nekopíruje sama sebe. Příklon k industrálnímu zvuku pomohl. Jsou tu polohy, které jsem u Architects ještě neslyšel. Nechybí tu ani silné kousky, Navíc je tu podle mého názoru jedna z nejlepších písní v dosavadní kariéře kapely vůbec – burn down me house. Osobně jsem tak z celku byl spíše překvapený, než zklamaný a trochu nechápu ty negativně laděné recenze.

Ano věřím, že kdyby kluci třeba rok počkali a místo dvou desek dali dohromady jednu, asi by to bylo lepší. Výsledkem mohlo být legendární album. Takto tu máme dvě velmi slušné fošny plné skvělých písní, ale i balastu. Pravda na the classic symptoms of a broken spirit je ho méně. Naznačuje to snad něco do budoucnosti? Uvidíme…

Myslím, že the classic symptoms of a broken spirit zůstane nedoceněným kouskem v diskografii Architects. Nic však nezmění na tom, že tahle partička z Británie je jednou z největších současných metalových sebranek široko daleko.

Hodnocení: 4/6

Název: Architects
Album: the classic symptoms of a broken spirit
Label: Epitaph
Žánr: Metalcore / Nu metal
Datum vydání: 21. října 2022

00:42:24

1. deep fake
2. tear gas
3. spit the bone
4. burn down my house –
5. living is killing us
6. when we were young
7. doomscrolling
8. born again pessimist
9. a new moral low ground
10. all the love in the world
11. be very afraid

Sestava: Sam Carter – zpěv, Josh Middleton – kytara, doprovodný zpěv, Adam Christianson – kytara, doprovodný zpěv, Alex „Ali“ Dean – baskytara, klávesy, Dan Searle – bicí