Baroness přicházejí s nejlepším albem za dlouhá léta, o tom není pochyb. Nadále zůstávají jednou z nejpozoruhodnějších a nejschopnějších kapel balancující na pomezí heavy metalu, hard rocku, stone rocku, progu a psychedelie.

Album se po krátkém úvodu přehoupne do skvělé Last Word. Což je jednoznačně jedna z nejlepších skladem v dosavadní historii Baroness. Obsahuje vlastně vše, co na této partě máme rádi. Silný vokál, hutné riffy a jinakost. Ta se dostaví ve čtvrté minutě alba. Kytarové solo, které vypálí Gina Gleason z ničeho nic je vskutku originální. Navíc svým hlasem doprovází celkem silný refrén. Souhra obou hlasů je navíc příjemně harmonická.

Vymýšlet a snažit se znít odlišně není snadné, ale tady se to do jisté míry daří. Může za to zejména zvuk a různé postupy v něm. Reverby, echa, více stop nad sebou apod. Věřím, že svůj vliv měl Joe „Evil“ Barresi. Což je dle mého názor jeden z nejlepších producentů a mistrů zvuku mé generace. Jeho ruka je znát i tentokrát, byť zvuk není nějaká lahůdka pro hifisty. Jde o neučesaný, špinavý sound, který v mnoha chvílích bere posluchače doprostřed zkušebny. Zvuk je díky tomu autentický.

Na Stone je zajímavé také to, že se na něm Baroness poprvé prezentují ve stejné sestavě, v jaké nahráli předešlý počin. Změny v sestavě se dějí u Baroness již od počátku a tak každé album vzniklo v jiné sestavě, až do teď. Musím říct, že Stone je podle mého názoru od alba Red nejucelenějším materiálem. Nadšení budou tedy zejména straší posluchači. Ti noví, kteří očekávali komerčnější desku budou zřejmě zklamaní. Stone totiž není úplně snadno přístupná deska. Osobně se mi vždy na této bandě líbilo, že to zkouší jinak a po svém. Vymýšlí neobvyklé postupy i sound a to je tu i tentokrát. Třeba způsob zpěvu v kousku Beneath the Rose je prostě a jednoduše jiný. Připomene třeba styl Henryho Rollinse.

Teď ovšem i k negativním stránkám alba, protože to není jízda kterou bych si užíval od začátku do konce. Jsou tu podle mě naprosto zbytečné věci jako třeba: Choir, The Dirge. Pouze jaksi vyplňují čas. Jsou mostem k písni Anodyne, která opět šlape skvěle a vrací se i zpěv kytaristky. Celkově práci se zpěvem a kytarami bych viděl jako největší pozitivum desky. Jsou tu skvělé harmonie a linky. Jen škoda, že tu i není více sólových vychytávek jako v první písni.

Kapela nahrála i velké množství klipů k jednotlivým písním, což není úplně běžné. Jejich kvalita je různá, ale už zkrátka nežijeme v době kdy byl kvalitní klip ceněný. Dnes spíše slouží účelu počtu, co nejvíce shlédnutí na youtube a propagaci. Což plní asi dobře. Osobně nejsem fanouškem podobných schémat. Proto jsem si všechny klipy nechal až po vydání s tím, že si desku nejdříve poslechu.

Nejodvážnější věci na Stone pak bude asi přes sedm minut trvající píseň Magnolia. Zde se vaří staré s novým a ukazuje dosud neznámé stránky Baroness. Více než kdy dříve je tu podobnost s Mastodon. Může za to hlavně onen valivý projev a atmosféra. Možná bych si to i v některých momentech zaměnil, kdybych nevěděl, že poslouchám právě Baroness. Nicméně jsou tu skladby, kde se tento pocit úplně vytratí. Pořad je to jako celek dostatečně originální a i tentokrát do jisté míry inovativní. Patrné je to tím více, čím více se deska blíží ke svému konci.

Šesté album Baroness není albem na jeden poslech. Bude vyžadovat svůj čas k docenění. Nicméně stín desky Red kapely nepřekročila ani tentokrát. Přesto je to jedno z nejpovedenějších alb roku 2023, které jsem dosud slyšel.

Hodnocení 4/6

Kapela: Baroness
Album: Stone
Label: Abraxan Hymns
Žánr: Sludge / Progresivní metal

00:46:06

Datum vydání: 15. září 2023

1. Embers
2. Last Word
3. Beneath the Rose
4. Choir
5. The Dirge
6. Anodyne
7. Shine
8. Magnolia
9. Under the Wheel
10. Bloom

Sestava: John Baizley – zpěv a kytara, Gina Gleason – kytara, zpěv, Nick Jost – basa, Sebastian Thomson –  bicí,