Čtvrtý počin Black Orchid Empire je překvapivě vyspělé a moderní album, ze kterého budou nadšení zejména fanoušci Karnevool.
Patrné je to hned od začátku. Úvodní tajemnost prorazí hitová „Hydrogen“. Houpavé rytmy jsou na první poslech chytlavé a kytara ve stylu Deftones povědomá. Okolní prostor však ovládne hlas. Skutečně mě překvapil zejména Paul Visser. Nejen, že mu to dobře zpívá, ale moc se mi líbila i jeho práce na kytaru a to zejména v tvrdších skladbách. Z jeho hry jsou slyšet djentove vlivy. Pravda tvrdších vyhrávek by mohlo být klidně víc, protože v těch polohách se Black Orchid Empire poslouchají nejlépe. Mix popové rockovosti s metalovou dravostí a puncem nápaditosti dokáže snadno vtáhnout a zaručí, že se posluchač prostě nenudí až do konce. Za mě určitě palec nahoru.
V materiálu se ozývají nejrůznější vlivy, ať už zmíněných Karnivool nebo třeba Tool. Patrné je to například ve skladbě „Last Ronin“. Najdeme tu ale prvky Nu-metalu a vzpomněl jsem si během poslechu třeba i na Chewelle. Což jen ukazuje záběr a rozmanitost téhle londýnské trojice. Musím pochválit též zvuk bicích a zejména rytmičáku. Billy Freedom používá přímočaré postup. Jeho hra není vyumělkovaná a dává materiálu rockovější vyznění. Hudba rozhodně nepůsobí na tříčlenný ansámbl. Určitě je to částečně zapříčiněno i povedenou produkci a vyladěným zvukem. Pro milovníky fyzických nosičů je tu možnost vybrat si z klasického CD nebo několik barevných variant LP. Osobně se mi nejvíce líbí červené provedení.
Tempus Veritas se mi líbí víc než bych na začátku doufal. Název je to převzatý z latiny a znamená něco jako pravda se časem ukáže. Jsou zde skvělé nápady a čím déle desku poslouchám tím více se mi dostává pod kůží. Každá skladba odkazuje na nějakou historickou událost a pokládá otázky. Je to totiž právě minulost, která formovala přítomnost. Jedná se tedy o koncepční desku. Je znát posun oproti desce minulé. Jsou zde mnohem hitovější věci, které mají sílu zaujmout širší publikum. Je cítit energie, chemie mezi hráči, i to jak je hraní baví a to se přesouvá na posluchače. Škoda jen divného obalu. Komiksově malované ruce na červeném pozadí ani trochu nereflektují obsah. Navíc nejde na můj vkus ani o kresbu nějak extra vyvedenou. Co se hudby týče, tak jediné, co bych vytkl je, že skladby po určité době až příliš splývají dohromady. Někomu může vadit i velká rozkročenost. Album končí v úplně jiném duchu než začíná a to je přinejmenším zajímavé.
Hlavně díky nápadům a přelétavosti lze materiál označit taky jako progresivní. Celek působí také delší než ve skutečnosti je. Celková stopáž téměř 38 minut, je ale tak akorát. Předností jsou chytlavé melodie, silné refrény a už zmiňovaný zpěv. Tohle bude hodně dobře fungovat na koncertech. V hudbě jsou ukrytá také malá tajemství, ale ty nechť si objeví každý sám. Každopádně minout Tempus Veritas by byla určitě škoda.
Hodnocení: 4,5/6
Název: Black Orchid Empire
Album: Tempus Veritas
Label: Season of Mist
Žánr: Nu metal, Prog metal
Datum vydání: 14. dubna 2023
1. Tempus Veritas
2. Hydrogen
3. The Raven
4. Last Ronin
5. Scarlett Haze
6. Deny The Sun
7. Glory to The King
8. Summit
9. Weakness
10. Vesuvius
11. Latimer
00:37:22
Sestava: Paul Visser : kytara/zpěv, Dave Ferguson : basa/zpěv, Billy Freedom : bicí