Ty texty, ó ty velebné oduševnělé texty. Stínači dobytčích hlav se prostě nebojí naplno všem sdělit, co je asi největší problémem současnosti a zároveň jedno veliké společenské tabu.

Jako celek jsme totiž přemnoženým druhem, jsme zbyteční? Žijeme prázdné životy, povrchnost se stala normou, ztrácíme spojení s přírodou, šíříme se jako virus, ničíme rovnováhu a zdá se, že nehodláme v ničem alespoň trošku polevit. A Když něco nezastavitelně kumuluje musí to zákonitě nějak vyústit. To jest zákon, který nikdo nesepsal. Prastarý a neuprosný jako sám vesmír. Vyhlídky pro nás tedy nejsou moc růžové a Cattle Decapitation o tom něco tuší. Texty tak dokonale prorocky odráží současný a budoucí stav, ke kterému pomalu ale jistě směřujeme. Tleskám ve stoje za odvahu a upřímnost.

Jak je na tom ale hudba? Přiznám se že o kapele nevím vůbec nic. Snad jen, že Cattle Decapitation jsou ve svém oboru veteráni a že hrají brutální death. Jejich zahnívající múzou jsem byl však doposud nepotřísněn. K poslechu mne donutil až jistý žebříček od jistého JonnyAzbesta a musím říct, že jsem si to užil – ale zpět k tématu.
Pohodlně se usadím, nasadím sluchadla. Zmáčknu play a skoro okamžitě vystřelím do stratosféry. První věc která mne při poslechu napadne je: „Doprdele?! Tak tohle je bomba!“ Perfektní nazvučení všech nástrojů, nic se zde nepřehlušuje. Řízný zvuk – jak nabroušená břitva. Pekelné chorály sypou jedno moudro za druhým, jako chrliči zvracející vodu z fontán a já se topím až po uši. Pak to ale přijde.

Hudba zvolní, ustoupí do ústraní a najednou se odnikud přiřítí elektronikou říznutý zpěv. Cože? Po dvě sloky znějí Cattle Decapitation trochu jako pop metal (nebo jak to nazvat) a já valím bulvy a nevěřím, co slyším. K tanci a poslechu vám zahrají Cattle Decapitation. Tak jo parada! Tohle jsem opravdu nečekal. Nevím zda kapela tímto způsobem již experimentovala, protože jsem nic jiného neslyšel a budu to muset v nejbližší době dohnat. (Takhle flákat svojí nepřipraveností recenze, že se nestydím). O čtyřicet minut studu později mám jasno. Deathová esence je zde zachycena opravdu bravurně a mě nezbývá dodat, že Terrasite jsem prostě zhltnul jedním dechem a 6/6 to jistí, ale…

Počkat, počkat – ne tak docela. Hudba, zvuk a texty jsou parádní, jen mi tu trochu něco hnilobně smrdí. Mačkám tedy podruhé play abych vzápětí zjistil, že to byl pouze nedojedený, týden starý oběd, který za nějakých záhadných okolností zmizel pod gaučem. Hu.
Při dalším poslechu se dostaví jistý repetitivní pocit. Hmmm. Tenhle riff, tamten break, tento styl frázování… Po třetí se celý pocit ještě více umocní a při čtvrtém se občas přistihnu, že hudbu nevnímám na 100%. Škoda. Cattle Decapitation jedou prostě v zaběhlých kolejích a nemají potřebu cokoliv komukoliv dokazovat. Přesto občas solidně překročí práh žánru, ale nikdy ne na dlouho. Nepotřebují být za každou cenu novátorští a ani se o to nesnaží, jedou starý dobrý brutální death metal, který se mi ale bohužel docela rychle omrzel a doba trvanlivosti Terrasite je stejně krátká, jako u pixly s jogurtem. Mimochodem skvělý soundtrack pro pozorování mraveniště.
Co tedy dodat na závěr? Je to pecka, pusťte si to, jen nečekejte nic s dlouhou trvanlivostí…

Hodnocení: 5/6

Kapela: Cattle Decapitation
Album: Terrasite
Label: Metal Blade
Žánr: Soundtrack pro pozorování mraveniště
00:52:41

Datum vydání: 12. května 2023

Sestava: Travis Ryan – zpěv, Josh Elmore – kytara, Dave McGraw – bicí, Belisario Dimuzio – kytara, Olivier Pinard – basa

1. Terrasitic Adaptation
2. We Eat Our Young
3. Scourge Of The Offspring
4. The Insignificants
5. The Storm Upstairs
6. …And The World Will Go On Without You
7. A Photic Doom
8. Dead End Residents
9. Solastalgia
10. Just Another Body