Nestárnoucí rebel a člověk, který jde často proti proudu, i když ho to stojí nemalé úsilí a často si tím více škodí, než aby s toho měl nějaký prospěch. To nám však mnohé odkrývá o jeho skutečném charakteru. Neznám sice Daniela osobně, ale věřím, že svůj boj za pravdu myslí upřímně.

Tím pádem na všechno… V šeru!

Covidové období změnilo mnohé. Ať se nám to líbí, nebo ne, byly tu věci a situace, které nebyly v pořádku. Někdo nad tím mávl rukou. Jiný to nechtěl jednoduše řešit a raději dělal, co se mu řekne, i když možná v hloubi duše cítil, že to není správně. Jenže pak tu jsou tací, kteří mají zvýšený cit pro spravedlnost kombinovaný s velkou mírou empatie. Jednoduše řečeno. Nedokážou přimhouřit oči nad bezprávím, když vědí, že se děje. Přesně do této kategorie mi spadá Daniel. Evidentně mu není lhostejné dění okolo a chápe, že je třeba pomáhat lidem, kteří nemají tolik možností jako on sám. Často za to schytává nálepky a posměch, až se sám někdy divím, že je schopen to vše unést. Je to však asi úděl umělce, jehož hlasem je hudba…

Covid zmiňuji hlavně kvůli  tomu, že pravě v něm vzniklo hned několik písní, které se dostaly i na novinku nazvané Minový pole. Ať už je to Blanický manifest nebo Ukolébavka, ale vezměme to popořádku. Album začíná svižně v punkovém stylu, což určitě ocení Danovi fanoušci, kteří mají rádi zejména starší tvorbu. Nejsilnější zbraní Dana byly ale vždy texty a ty jsou silné i tentokrát. Možná dokonce silnější než tomu bylo v nedávné minulosti. Většina písní nevyznívá pozitivně, ale jsou zkrátka odrazem doby. Ze všech stran se na nás valí zaručené pravdy a lidé, kteří je prosazují, se nás stále a dokola snaží přesvědčovat o tom, že neexistuje alternativa.

Není divu, že po takové masírce má člověk skutečně někdy pocit, že by měl vypnout. Vystoupit z toho vlaku, který jede čím dál rychleji. Nelze nenastoupit, ale občas vynechat a jít raději pěšky také není špatné. Při chůzi máme daleko víc času přemýšlet, třeba nad tím, proč jet už rozjetým vlakem a co je cílem. Zkrátka není chyba si říct: „Dneska mám volno, tím pádem na všechno… v šeru!“

Občané druhé kategorie

Následuje zpomalení a jedna z nejsilnější skladeb novinky – Hlavolam. Dan si plně uvědomuje svou smrtelnost a nebojí se o smrti také zpívat. Není to téma k tanci, ale k zamyšlení určitě. Obzvláště po době, kdy řada z nás měla obrovský strach ze smrti a byly schopni se nechat vyděsit natolik, že uvěřili i takovým nesmyslům, že pomůže, když zůstanou po určité hodině doma… Společnost se rozdělila na dvě hlavní skupiny a každá věřila, že ta druhá si zaslouží místo pod Sluncem o trochu míň. Jenže někteří ví, že to už tu přeci několikrát bylo a nikdy to nedopadlo dobře…

V následující písni Poslední nula autor odhaluje, že jeho boj není jednoduchý. A co je důležitější, že ho stále nevzdává. Na tomto místě musím říct, že Daniel Landa si k sobě vždy uměl vybrat skvělé muzikanty. Celek je opět výborně zahraný a písně mají hloubku i syrovost, tam kde je třeba. Osobně jsem rád, že se na desce opět podílí bubeník Marek Žežulka. Jeho styl hraní sedne k písním Daniela velmi dobře a osobně doufám, že ho též doprovodí během živých vystoupení. Ať už na velkém koncertu v O2 Areně v listopadu nebo vystoupeních na Slovensku.

Pochválit ovšem musím i ostatní hudebníky. Ostatně poslechněte si schválně skladbu Blanický manifest a basovou linku. Osobně jsem rád, že se na album dostala právě tato verze s výraznou basou. Existuje totiž jiná verze, kde tato linka není. K této verzi pak vznikl v roce 2021 také klip. Je však škoda, že se třeba neobjevila v bonusovém materiálu, který albu trochu chybí, protože víme, že za ta leta byly některé písně na desce ve více verzích. Dále mě mrzí, že deska zatím není dostupná ve více formátech. Fyzicky lze zatím pořídit jen na CD. Věřme, že časem se snad objeví třeba na LP a v nějaké jiné edici se možná objeví i zmiňované písně v podobě bonusového materiálu.

Všichni jsme v reality show

Nejironičtějším kouskem desky je jednoznačně Reality show, ke které vznikl i videoklip, kde je mimochodem možné vidět tančit Daniela, což se myslím tak často nestává. 🙂 Onen pocit, že jsme všichni součástí nějakého většího záměru, máme asi občas všichni a čím více se obklopujeme elektronickými vymoženostmi, tak si musíme přiznat, že ztrácíme i část soukromí. Otázkou je, jak daleko jsme ochotni to nechat zajít.

Celek působí jako průřez celou kariérou Daniela Landy. Ostatně je tu jednoznačný odkaz na Krysaře. Najdeme tu pomalejší kousky ve stylu písní, jako Tajemství, ale i  tvrdší a valčíkové písně, tak typické pro jeho tvorbu. Osm dlouhých let se vyplatilo čekat a mezi desítkou skladeb není žádná vyloženě slabá. Stopáž okolo 34 minut dokáže udržet pozornost po celou dobu poslechu. Nemám problém si album poslechnout celé a nemám pocit, že bych měl písně jakkoli přeskakovat. Čistě subjektivně mi deska obsahově připomíná období okolo desky 9mm argumentů, kterou sice novinka nepřekonává, ale každopádně patří k tomu lepšímu, co autor zatím vydal.

Chcípni, ať nezhoršuješ klima

Je dobré si říct, jak je důležité mít tu umělce jako je Daniel. Nastavují totiž zrcadlo všem těm, kteří si myslí, že mohou beztrestně lhát a dělat si, co se jim zlíbí. „Dejte si pozor, protože jsou tu tací, kteří se nebojí říkat a zesilovat věci, které nejsou v pořádku.“ Nemusím souhlasit se vším, co Daniel Landa dělá. Mohu mít i výhrady k tomu, jak to dělá. Nicméně pořád cítím velký respekt k jeho tvorbě, která tu po něm jednou zůstane. Respekt si zaslouží i jeho nehynoucí touha bojovat proti příkoří. Síla toho všeho totiž tkví v tom, že je to zatraceně upřímný. To je v dnešní sterilní době, plné umělých emocí, vzácnost. Osobně věřím, že: „Ten, kdo se nevzdá, napije se z grálu a vyryje svý jméno do koruny králů“.

Hodnocení: 4/6

Název: Daniel Landa 
Album: Minový pole
Label: Warner Music
Žánr: Poet Rock, protest rock
Datum vydání: 26. května 2023

00:47:57

1. Dneska mám volno
2. Hlavolam
3. Poslední nula
4. Ukolébavka
5. Reality show
6. Anička Malinová
7. Hoří horizont
8. Blanický manifest
9. Domnělý spasitel
10. Minový pole

Sestava: Daniel Landa – zpěv, aranžmá, texty,
+Hosté