Deftones je jedna s těch kapel se kterými stárnu a pokaždé se těším na každý další počin. V devadesátkách byla tahle banda spíše ve stínu slavnějších jmen tvořící podobnou hudbu, ale Chino Moreno se svou bandou hráli lépe něž většina a to bez ohledu na to, zda zrovna tvoří trendy nebo ne.

Konečně se nám rok 2025 rozjel a po hudebním půstu vyšla řada dobré muziky. Kam jistě patří i novinka od Američanů Deftones. Deska Private music dělá čest svému jménu, protože kapela jí nahrála v první řadě pro sebe. Otvírák my mind is a mountain jsou typičtí Deftones. Hutná basa, beatové bicí a nenapodobitelný Chino. Atmosférický nu metal se špetkou nostalgie, ale to vše rozšiřuje něco dalšího. Zvuk se posunul a s tím i atmosféra. Kapela čím dál více používá post metalové postupy, ale přitom si stále zachovává svou tvář. Celkově to působí jako Deftones poslouchané odněkud z dálky, hudba v mlze, ale nejdivnější na tom je, že to funguje. Nebyl jsem velký přítel posledních věcí, ale tentokrát tomu tak není a Private music si užívám. Je zde několik hitovějších kousků, které budou dobře fungovat jako singly. Například Infinite Source nebo Milk of the Madonna.

Překvapivé je, že album přišlo celkem nečekaně. Prostě se pár týdnů před vydal singl a oznámilo se album. Utajit novou desku takovým způsobem nebývá běžná věc, a tady se to povedlo. Výsledné překvapení mělo o to větší efekt. Cítím trochu chuť se vrátit a navázat na to lepší. A přiznám se, poslední dvě desky Ohms a Gore se mi nikdy nedostaly úplně po kůži. Tentokrát je tomu jinak a Private Music skutečně působí jako návrat. Není tak divoké ani učesané, ale jsou zde promyšlené nu metalové skladby a čím více je budete poslouchat, tím více budete odhalovat příjemných detailu, které nejsou hned patrné. Tu schovaný kytarový riff, tu ambient, tu bublá basa… Syntezátorový podklad je místy výraznější než bývá zvykem a díky tomu to vše zní povědomě, a přitom jinak. Rozmanitost unikátních a úderných aranžmá to pak posouvá o kousek jinam než jsme zvyklí. Líbí se mi, že Private music není za každou cenu prvoplánová nebo hitová. Přesto deska dokazuje, že Deftones umí překvapit a oslovit nové publikum. Je to návrat kamsi mezi desky Diamond Eyes a Koi no Yokan, zvukově i hudebně.

Ještě jednu věc musím vyzvednout. Nápad s bílím hadem a zeleným pozadím je podle mě skvělý. Kombinace barev je dostatečně výrazná není to zbytečně překombinované a určitě si to žádá pozornost. Jsou dvě verze. ale ta druhá je růžová nebo odstínově fialová, jak kdo vnímá barvy, se mi líbí méně. Výrazná zelená funguje lépe a kontrastněji. Navíc to není poprvé, kdy kapela použila zvíře na přebal. Takže to zapadá i do jakéhosi konceptu. Věřím však, že stejně jako k obsahu uvnitř, budou mít jiní výhrady a třeba se jim to nebude líbit. Hudba je hodně subjektivní věc a stejně tak umění.

Nejsou tu přehnaně dlouhé věci a celek se dobře poslouchá. Deska se houpe jako vlny a atmosférou vyloženě nutí k vypnutí, odpočinku a relaxaci. Po bouři, přichází oaza, jako třeba přechod mezi cXz a i think about you all the time, aby se celek zase vybouřil v již zmiňované Milk of the Madonna, kterou jsem z hlavy nemohl dostat opravdu dlouho a ještě teď tam někdy zní. Je to jedna z nejlepších písní, kterou tahle banda za posledních deset, možná víc let napsala.

Houpavá a hravá zároveň. Má přesně to, co od Deftones očekáváte. V celku je pak krom post metalových úletu slyšet třeba Shoegaze nebo doomová náladovost. Fanoušci Private music musí ocenit a věřím, že po delší době zase o něco víc než v minulosti. Ubylo zbytečných složitostí a celek je zaměřen prostě na samotné skladby, která jsou dlouhé tak akorát. Tady poklona produkci, protože délka by to jednoznačně zabila a byla spíše na škodu. Nick Raskulinecz pomohl kapele ingredience správně smíchat a je to znát. Co dodat?

Deftones se zkrátka podařilo nahrát opět silné album a vyprodané koncerty a oslovené dalších generací posluchačů jednoznačně ukazuje, že je to zasloužené. Chino hlasově nezestárl a zní opravdu dobře. Deftones byly vždy nadčasoví a proto se nedivím, že je někteří doceňují až teď nebo právě nově objevují a vrací se k deskám jako White Phony. Desáté album se jednoduše povedlo. jeho snahou nebylo překonat legendární desky, ale věřím, že po jejich boku se zařadí a to není náhoda.

Hodnocení: 5/6

1. my mind is a mountain
2. locked club
3. ecdysis
4. infinite source
5. souvenir
6. cxz
7. i think about you all the time
8. milk of the madonna
9. cut hands
10. ~metal dream
11. departing the body

Název: Deftones
Album: private music
Label: Warner
Žánr: nu metal,
Datum vydání: 22. srpna 2025

Sestava: Chino Moreno – zpěv, rytmická kytara, Stephen Carpenter – sólová kytara, Frank Delgado – klávesy, samply, Abe Cunningham – bicí, Fred Sablan – baskytara