Metal, co vlastně není metal. Tak snadno by se dalo shrnout nové album Dymytry. Pryč jsou časy, kdy tato banda zněla jako český klon Slipknot nebo Machine Head.

Je to v podstatě jako bych poslouchal úplně jinou kapelu než tu, která kolem roku 2013 objížděla velké tuzemské festivaly a stejdže. Tehdy jsem jim materiál i věřil a byl schopen ocenit dobré desky Neonarcis, Homodlak nebo prvotinu Neser. Naživo materiál fungoval dobře a masky k tomu také seděly. Nejsem jejich kritikem, na rozdíl od mnohých, kterým image kapely nesedí. Jenže to, co banda produkuje dnes, je úplně něco jiného. Z počinu Pharmageddon cítím jistou vypočítavost. Nutnost zalíbit se všem, a je to jedno velké klišé. Úvodní Pharmageddon by klidně mohla být písní skupiny Kabát. Není tu velkých rozdílů. Přitom jsem si vždy myslel, že tato sebranka má trochu jiné ambice, než se jen za každou cenu zalíbit všem. Ano, kapely se vyvíjejí, ale toto není evoluce, toto je podbízivé zalíbení s cílem vydělat co nejvíc kaček. Tedy stagnace. A můj názor nezmění ani druhá věc na desce: Země krále Miloslava. Naopak, moje obavy se ještě prohlubují. Výrazná elektronika a popěvky à la GO satane go (deska skupiny Kabát). Používané nekonečné množství stop hlasů pod sebou, a já místy opravdu přemýšlím jakou kapelu vlastně poslouchám. A nebaví mě to. Celkově mi tentokrát přijde frontman Proteus unavený. Přitom jsem ho vždy považoval za stěžejní složku. Jeho barva hlasu je snadno rozpoznatelná a celkově jde o poznávací značku Dymytry. Nevím, zda s tím nějak souvisí nedávné angažování nového zpěváka pro zahraniční trh a Proteus jen pomalu vyklízí pole? Netuším. Jen se ptám sám sebe. Kam zmizela ta dravost? Kde je ten metal? Tak nebo tak, vůbec poprvé si za mikrofonem dokážu představit někoho jiného. Celé to vlastně i trochu zní, jako by album místy nazpíval Pepa Vojtek.

Zpět ale k Zemi krále Miloslava. Píseň má reflektovat období uplynulých let, kdy ve světě vládla pandemie Covid-19 a celkově jde o hlavní téma Pharmageddonu. Obrázek nechť si udělá každý sám. Je to plné „populistických keců“ a já už tuším, že půjde o nejhorší počin Dymytry. Navíc mám fakt problém celou tu hru na metal kapele věřit.

Další singlová záležitost: Ve světě lží, připomene píseň Občas pocit mám, ale na rozdíl od ní mi tu chybí srdce a chytlavější refrén či melodie. Malá naděje se vrací až ve čtvrté Černá je Metal, kde lze konečně cítit ozvěny minulosti. Překvapivě se objeví host Petr Janda, který měl sice spoustu nápadů, ale metal rozhodně nikdy nehrál. Nicméně jde o lepší kus na desce, společně s písní Není nám souzený. Vlastně jen díky této dvojici nakonec Pharmageddon není úplný propadák.

Dymytry dospěli, a doby kdy hráli slušný groove metal jsou nadobro pryč. Pro mnoho z nás je to zklamání, ale nepochybuji, že své posluchače si to jistě najde. Počítám, že Dymytry po vzoru velkých kapel později vydají symfonické album, nebo se vydají na unplugged koncertní šňůru při svíčkách… Cítím prostě zabitý potenciál, protože kvality tu prostě jsou. Miloš Meier je za škopkama slušný řezník a Proteus určitě hlasově zajímavý zpěvák, ale materiál pokulhává. Jsem si plně vědom, že mě velká část Dymy rodiny teď asi nebude mít ráda. Je to ovšem cena za nestrannost. Počin Pharmageddon je jednoznačně nejhorším zářezem této bandy, který lze bez větších výčitek zařadit ke kapelám jako Kabát nebo Škvor. Někomu to možná stačí, ale osobně jsem čekal přeci jen trochu víc.

Hodnocení 2/6

Kapela: Dymytry
Album: Pharmageddon
Label: Dymytry Music s.r.o.
Datum vydání: 11. března 2022
Žanr: Pop rock / Divokej Bill hraje metal ?
Datum vydání: 11. března 2022

00:38:07

1. Pharmageddon
2. Země krále Miroslava
3. Ve světě lží
4. Černá je metal
5. Jako indián
6. Není nám souzený
7. Déjà vu
8. Psychopat
9. Lidice
10. Odpusť nám

Sestava: Jan „Protheus“ Macků – zpěv, Jiří „Dymo“ Urban – kytara, Jan „Gorgy“ Görgel – kytara, Artur „R2R“ Mikhaylov – basa, Miloš „Mildor“ Meier – bicí