Kanadsko američtí Envy of None jsou sice nováčci, ale za vznikem stojí známá jména. Zakladatelem je kytarista legendárních Rush – Alex Lifeson. Několik vydaných singlů slibovalo zajímavý hudební počin, který je ovšem na míle vzdálený tomu, co bychom asi očekávali. Tak pojďme na to.
Jak se ukazuje, tak Alex rozhodně není někdo, kdo by se bál evoluce a zůstal zamrzlí v době největší slávy Rush. Již s nimi posouval hranice žánru a invence nikdy nechyběla. Ostatně svědčí o tom dopad, který jeho hra měla na generace dalších umělců. Od math rocku, prog rocku, indie, shoegaze až třeba po heavy metal. Nový projekt a to bez ohledu na to, jak dobře jste obeznámeni s jeho tvorbou, je však skutečně na míle vzdálený tomu s čím přišel s Envy Of None.
Spolu s ním v projektu působí zakladatel a baskytarista Coney Hatch – Andy Curran, zpěvačka, písničkářka a skladatelka Maiah Wynne a uznávaný producent a Alfio Annibalini. Výsledkem je 11 skladeb, které se pohybují na vlnách industriálního synthpop rocku. Jsou zde vlivy kapel jako Garbage, A Perfect Circle, Nine Inch Nails, Depeche Mode. A výsledek? Příjemné rockové album, které má silné momenty. Jako hned úvodní skladba desky Never Said I Love You, která je jednoduše skvělá. Přesto, že je to spíš taková anomálie. Bohužel je jiná než zbytek materiálu. Trošku mě totiž mrzí, že album nepokračovalo právě v jejích šlépějích, protože mohlo myslím dopadnout ještě o něco lépe.
Přesto se občas objeví i vzdálené ozvěny Rush, jako například ve skladbě Look Inside. Sám Lifeson si je hrdě vědom toho, jak málo se to kříží s kapelou, která ho proslavila. Prý ho ale ohromil talent mladé zpěvačky, která materiálu dala duši a prý jen díky ní zní album tak, jak zní. Hlasovým projevem má blízko právě ke zmíněným Garbage nebo ke zpěvačce Lana Del Rey. Jenže všechno to zní až příliš dobře a skutečně, celek není tak ucelený, jak bychom si přáli.
Některé písně jsou zkrátka pouze do počtu a ty kousky s hitovým potenciálem to zkrátka nezachrání. Naštěstí album nikdy nespadne do přílišné kýčovosti nebo monotónnosti, a tak se to dá vydržet a odpustit. Osobně jsem byl spíše mile překvapen. Hudba jako stvořená pro líná nedělní odpoledne. A čím déle to poslouchám, tím více se mi to zamlouvá. Minimalistické, se specifickou atmosférou vybízející k odpočinku. Věřím, že své posluchače si to najde. Nejsem sice úplně cílovka, ale oslovilo mě též.
Třešničkou na povedeném dortu, je pak závěrečná instrumentální Western Sunset. Píseň, kterou Alex složil jako poctu pro svého kamaráda a bubenickou legendu Neila Pearta. Inspiraci našel na balkoně jeho bytu, kde sledoval západ Slunce, když ho pár dní před jeho smrtí navštívil. Celkově je píseň výrazně odlišná od zbytku alba. Poslech a pozornost si to určitě zaslouží a obzvláště pokud jste fanouškem zmíněných hudebních odnoží. Za mě je to skvělé oddychové album a jsem zvědav, zda a co vydají Envy of None příště.
Hodnocení: 4/6
Název: Envy of None
Album: Envy of None
Label: Kscope
Žánr: Ambient rock/industrial
Datum vydání: 8. dubna 2022
00:41:50
1. Never Said I Love You
2. Shadow
3. Look Inside
4. Liar
5. Spy House
6. Dog’s Life
7. Kabul Blues
8. Old Strings
9. Dumb
10. Enemy
11. Western Sunset
Sestava: Alfio Annibalini – kytara, klávesy, programování, Andy Curran – basa, doprovodný zpěv, Alex Lifeson – kytara, mandola, banjo, Maiah Wynne – zpěv, klávesy