Věřte nebo ne Four Stroke Baron jsou jednou z nejzajímavějších hudebních skupin posledních let. Zaškatulkovat je kamkoliv může být jaksi problematické, protože tvoří něco tak osobitého, že je třeba si to poslechnout. Nebude to pro každého, ale to už je asi úděl originálních počinů.

Co je ovšem ještě podivnější je, že něco podobného tvoří pouze dva muzikanti. A jak že to vlastně Four Stroke Baron zní? Bláznivě, hravě, šíleně, nápaditě. Hm, pokud Vás někdy zajímalo, jak by zněli takoví Depeche Mode nebo Tears for Fears, kdyby hráli metal, tak toto je odpověď. Přesnější zaškatulkování bohužel nemám. Kapela pochází z Ameriky a zájem o její tvorbu byl hned od začátku jejich kariéry, která se datuje někam okolo roku 2011. Od té doby stačili vydat 3 plnohodnotná alba a dvě EP. Jádro kapely tvoří Kirk Witt obstarávající bláznivé vokály a kytaru. Druhou personou je Matt Vallarino hrající osobitě na bicí nástroje. No a dvojici doprovází vždy i basista.

Skupině se daří vytvářet masivní a pohlcující zvukové plochy postavené vedle chytlavých, popových struktur písní. Právě tato záliba v prolínání známých zvuků a stylů do něčeho zcela nového umožnila kapele projít dramatickou metamorfózou od improvizací až k základu jejích osobité hudby, kterou tvoří dnes. Do většího podvědomí pomohl kapelu dostat Ben Sharp, znám jako Cloudkicker. Zmínil jí na svém blogu a už to jelo. Narostl rapidně zájem o jejich první EP. Dnes už jsou Four Stroke Baron vyhlášení, byť na můj vkus stále nedocenění. Důkazem budíš mi právě jejich poslední album Classics.

A kdo myslíte, že se ujal konečného mixu této šílenosti? Kdo jiný než další šílenec metalového světa Devin Townsend. Toto brilantní spojení se vyplatilo a zvuk nahrávky je moderní a nevšední. Spolupráce přijde na mysl hned od prvních tonů písně Radium. Za 7 minut se toho v úvodní skladbě stane tolik, že by to u některých kapelek vydalo na celou desku! Jízda ovšem pokračuje a nepoleví do konce desky. Poslouchá se to příjemně a těch 51 minut uteče jak nic. Co je ovšem nejdůležitější. Člověk má chuť si to pustit znovu a pak zase a zase… Těžko vyzdvihnout jakoukoli věc. Každá má něco, tu parádní nápěv, tu parádní kytara, refrén a další věci, které jsou mnohdy dost návykové. Například v Rolling Gloom1999 se objeví takový retro elektro prvek připomínající filmy o mimozemšťanech z mého mládí. Píseň přitom krásně přejde v další kousek Khera. Úžasně hravá skladba, která ze zasněného začátku přejde do popovějšího refrénu (Uh, uh). Kapela později nahrála pro píseň i vtipný videoklip.

Všechno je to přitom jedna velká komedie. Specifický druh humoru doprovází kapelu od začátku. Téměř všechny skladby na sebe chytře navazují, jako by to byla jen jedna dlouhá a promyšlená píseň. Přitom dlouho nikde nevydrží. Po hudební stránce se toho na Classics děje tolik, že ne pro všechny posluchače bude něco podobného přijatelné, ale minimálně šanci si poslech album určitě zaslouží. Doslova nabitá skvělými riffy je třeba Prostitute Part II: Pretty Woman (Makes Money). Kapela se už zítra, tedy 16. září představí i na živo v Praze kde vystoupí spolu se skupinami Vola a Voyager. Což je za mě parádní kombinace. Bohužel mi pracovní záležitosti nedovolí se zúčastnit. Pokud tedy koncert navštívíte, budu rád, když mi dáte vědět třeba do komentáře jaký koncert byl.

Zpět ale k albu Classics. Pochválit musím i obal, který přesně sedí k bláznivé podstatě Four Stroke Baron. Neskutečně šílené až komiksové, jsou i texty kapely. Nepostrádají však vtip a nadhled. Všechny písně krom první mají nějaký vymyšlený příběh. Například zmiňovaná píseň Khera je příběh o klukovi a dívce, kteří jsou na rande a jedou na zábavu. Počasí se začne měnit na absolutní sračku a chlap nabourá auto a oba zabije. Po své smrti je uvězněn v očistci, ve kterém musí znovu a znovu prožívat autonehodu a opakovaně sledovat, jak jeho přítelkyně umírá. Až začíná mít podezření, že je možná naživu zavřený někde v ústavu pro duševně choré. Má předepsané lithium a prožívá ten okamžik úplně sám.
Kdybych měl ovšem někomu doporučit nějakou píseň, která dobře vystihne, co tato dvojce vlastně tvoří. Doporučil bych rozhodně poslechnout singl Friday Knight, který obsahuje důležité atributy kapely. Text pojednává o klukovi ze střední školy, který je pozván na večírek. Bylo mu řečeno, že jde o kostýmní večírek. Objeví se tam tedy v kostýmu rytíře s mečem, ale ukáže se, že to byl jen obyčejný večírek a všichni se mu smějí, protože vypadá jako idiot. Nakonec všechny na večírku zabije svým mečem a uteče pít sám.

Když už člověk myslí, že slyšel všechno, tak mu Four Stroke Baron na závěr naservírují takový kousek jako Coast of Barbary, který jako by snad napsali Van Halen a připraví půdu pro naprosto strhující Sundowner. Album pak končí post rockovou vybrnkávačkou na klavír Russian Thought Experiment (ft. NXOV), ve které hostují polští umělci NXOV, kteří složili úvodní klavírní linku a nahráli ruský zpěv na konci. Zajímavý je i příběh písně. Je to o spícím agentovi, kterého unesli Rusové. Probudí se ve vaně s ledem někde v Rusku a není schopen pochopit, co kdo z nich říká. Monolog v ruštině na konci je spouštěčem, který aktivuje spícího agenta a přiměje ho provést jakýkoli čin, který chtějí.

Four Stroke Baron drží nastavenou laťku pořád proklatě vysoko. Po vydařené desce Planet Silver Screen tu opět máme silný počin, který má sílu oslovit široké publikům a ambice stát se skutečnou klasikou.

Hodnocení: 5/6  
Kapela: Four Stroke Baron
Album: Classics
Label: Prosthetic Record
Žánr: Depeche mode hrají metal
Datum vydání: 1. října 2021

00:51:11

1. Radium
2. Rolling Gloom1999
3. Khera
4. Prostitute Part II: Pretty Woman (Makes Money)
5. 13 Steps To Stockton
6. G.O!
7. Friday Knight
8. Coast Of Barbary
9. Sundowner
10. Russian Thought Experiment

Sestava: Kirk Witt – kytary, zpěv, Matt Vallarino – bicí