Oldschoolový thrash se moc nenosí. Mladší generace to vnímá jako hudbu pro boomery a není často těžké pochopit proč. Holycide by mohli klidně zapadnout a já mohl napsat rychlou recenzi o tom, jak je to jen další album žánru, ale tak jednoduché to není. Tihle Španělé zkrátka zvedají vlajku Thrashe a nesou jí hrdě dál a neustále se posouvají.
První co dokáže u Holycide zaujmout je jednoznačně podoba alb. Arty jsou provokativní a metalově přitažlivé a to vnímám jako velké plus. Ústřední postavou artů je vždy maskot Mutty, který prožívá nejrůznější dobrodružství. Tak například jednou ničí západní i východní ideologie. Jindy si jde zaboxovat s Trumpem a nebo si zastřílet na Ukrajinu. Tentokrát se vrhnul na boj s technologiemi, které dávají, ale i berou. Vždy jsou to témata, která tak trochu předbíhají svou dobu a to také každý neumí. A pokud s tím souzníte, bude se Vám Towards Idiocracy náramně líbit. Albu předcházely singly a jedním z nich byla i drtička Lie is the New Truth (Lež je nová pravda). Ústřední postava kapely Dave Rotten o ní řekl: „…Někdy víme, že něco je prolezlé falší a lží, ale i tak se s tím spokojíme. Dodáváme zprávě důvěryhodnost jednoduše proto, že jde ruku v ruce s naší ideologií. Jak se zdá, zvykli jsme si žít se lží a podvody, které jsou novou pravdou. Tím dáváme neblaze proslulému Göbbelsovi za pravdu: Tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou“.
To co se na první pohled může zdát povrchní, je naopak svěží vítr. Trash potřebuje čerstvou krev jako sůl a i když Holycide nejsou žádní nováčci, tak svou energií a entuziazmem dokážou nadchnout. Nejde však o hudbu k čaji o páté, ale zničující bouři. Není ani zbytečně přetechnizovaná, i když technicky precizně zvládnutá. Chválím produkci a zvuk jako takový. Kytary jsou mohutné. Bicí mají razanci beranidla a zpěv bodá jak setkání se sršněmi. Nicméně muž v pozadí je basák. Tmelí a lepí lépe než kdejaké lepidlo.
Zuřivost je výchozí bod, který zastiňuje úplně všechno. Pustit si Towards Idiocracy je jako vypustit stádo zuřivých býků. Někdy je to na úkor zapamatovatelnosti nebo hitovosti, ale na to jsme od Holycide už zvyklí. Pokud je mi známo v sestavě byly nějaké změny a jsou tu dvě nová jména. Rozšířily se kytary a je to znát. Právě jejich přestřelky, rifování a energie posouvá možnosti Holycide zase o kousek dopředu. Klidné pasáže tu prakticky nejsou a rychlé tempo se mění na velmi rychlé a zase zpět. Tentokrát je to ale celé ještě více nápadité a o to více zábavné. Dominantou jsou kytary, nejsou tu extra sóla, ale ničemu to neubírá. Občas slyším ozvěny Voivod nebo Sodom. Chlapci se s tím nemažou a klasickému Trash metalu zůstávají věrní až za hrob.
Kluci neotevírají vody dosud nepoznané, ale naopak vrací se ke kořenům, které zalévají manou a výsledkem je svěží a energický mix skladeb s jasným cílem rozdrtit posluchačovo sluchovod. Je to zatraceně upřímný bez kudrlinek a to se mi líbí. Napětí přitom neklesá a těch cca 40 minut poslechu si vždycky užívám. Nikoliv už moji sousedé, kteří krom hudby slyší i mé bouchání do rytmu. Tohle Vás v klidu nenechá a budete se vrtět, jak vosa na bonbonu.
V Angry for Nothing dokonce slyším sebranku Gojira. Důkaz, že krom Trashe je zde blízko také k Death metalu. Tohle není pro komerční uši, ale popularita stoupá a já se nedivím. Je to provokativní a nasrané, jako doba ve které žijeme. Sociální sítě se plní odpadem a sírou, kterou čpíme na všechny strany. Každý musí být vyhraněný a mít názor. Nejlépe ten „správný“. Koukání do displejů je koníček a lidé spolu už pomalu jinak než přes sítě nekomunikují. Je to jed a ten nás pomalu rozežírá. Ochutnávkou bylo už předešlé epíčko: Bazookiller se skvělým obalem a už jen kvůli němu doufám, že jednou vyjde i na vinylu.
Na desce se nachází jeden cover od kapely ATROPHY. Konkrétně jde o kus Chemical Dependency. Celkově mám vlastně problém jen s tím, že je těžké si něco z desky zapamatovat. Je to méně přístupné, ale o to víc si zase posluchač přijde jako vyvolený. Něco jako, když se potkají dvě metalové řepy a jen na sebe kývnou a usmějou se, protože vědí která bije. Tohle je rebelie a mám pocit, že poslechem dělám něco nekalého. Holycide se dají nejlépe popsat čtyřmi jednoduchými slovy – Mother Fucking Thrash Metal. A jsem skutečně rád, že takové kapely ještě existují.
Hodnocení: 4,5/6
Kapela: Holycide
Album: Towards Idiocracy
Label: Xtream music
Žánr: Mother Fucking Thrash metal
Datum vydání: 12. června 2024
01. A.I. Supremacy
02. Towards Idiocracy
03. Remote Control
04. Lie Is The New Truth
05. Power Corrupts
06. Technophobia
07. Angry For Nothing
08. Chemical Dependency [Atrophy cover]
09. Pleased To Be Deceived
10. Flamethrower ‚Em All
Sestava: Dave Rotten – zpěv, Vicente J. Payá – basa, Salva Esteban – kytara, Ankor Ramírez – kytara, Santi ‘GoG’ Arroyo – bicí