Senjutsu je už sedmnácté album heavymetalové legendy Iron Maiden, kterou asi netřeba dlouze představovat. Deska vyšla sice už koncem září 2021, ale nechal jsem ji „uzrát“.  S odstupem času si tak troufám k novince napsat pár slov. Iron Maiden už poslouchám řadu let, ale troufnu si říci, že nejsem úplně typický fanoušek této kapely, protože mi vždycky seděla spíše jejich všeobecně méně oblíbená tvorba. Mám rád například X-Factor, a když nad tím přemýšlím, tak celkově mi nevadí často odsuzovaná éra s Blazem (Blaze Bayley). Dlouho hrající kapely prostě procházejí vývojem, a vlastně je mi i sympatické, že si po odchodu Bruce Dickinsona kapela zvolila tu obtížnější variantu, když si do svých řad vybrala zpěváka s naprosto jinou barvou hlasu a projevem. Můžeme dané období nenávidět, ale fakt je ten, že pro Iron Maiden to bylo rozhodně zásadní období, které ovlivnilo i tvorbu dnešní. Což je dobře čitelné právě na Senjutsu.

Majdni už od počátku tu a tam vydali píseň, která nesla progresivnější prvky, a většinou byla i delší. Tato záliba se postupně rozvinula natolik, že takto laděný materiál na deskách převládá. Pokud jste tedy fanoušci písní jako – Run to the Hills, The Trooper, Fear of the Dark atd., je celkem pochopitelné, že nový materiál už vás tolik neoslovuje. Kdo tedy čekal, že Senjutsu by mohl být návratem ke kořenům, je asi zklamán, protože právě opak je pravdou. Prog směřování kapely se na Senjutsu ještě prohlubuje, ovšem s pořád typickým postupem Iron Maiden. Takže hudebně to žádné velké překvapení prostě není.

Už delší dobu pozoruji u party kolem Steva Harrisa jistou dávku nostalgie a balancování. O čem svědčí například texty na posledních deskách. Zejména znatelné je to třeba na řadovce The Final Frontier. Po celou dobu poslechu mě doprovází zvláštní pocit – rezignace, uvědomění si vlastní postradatelnosti i toho, že vlastně duch a odkaz Iron Maiden už se do dnešní doby moc nehodí, a kapela si toho je jednoznačně vědoma. A přesně ten samí pocit se vrátil při poslechu novinky. Nástup není nějak závratný. Úvodní skladbu Senjutsu drží rytmika. Nicko McBrain je sice minimalista, ale dodnes dokáže překvapit něčím, co jsme od něj ještě neslyšeli a toto je přesně ten případ. Dunivé bubnování ve stylu Taiko se ke skladbě hodí a dokáže navodit atmosféru starého Japonska a statečných samurajů. Dokážu si představit, že zejména na koncertech bude znít tato hrdá skladba velmi dobře.

Deska Senjutsu si zaslouží čas, pozornost a možná i trochu zamyšlení nad tématy desky. To jsou její silné stránky. Bohužel ne každému to vyhovuje. Slyšel jsem dost kritiky na délku skladeb, ale celý počin mi ve skutečnosti pocitově přijde kratší, protože se dobře poslouchá. Nemám potřebu přeskakovat jakýkoli song. Nechci ale hodnotit všechny jednotlivé písně nové desky, ale určitě bych rád zmínil hned druhou Stratego, protože to je prostě chytlavá píseň, jak blázen.

Song vyšel ještě před vydáním a dával tušit, že legenda je zpět a hrát pořád umí. Na albu ale není žádný vyložený hit, který by mě odpálil přes půl místnosti, ale za to je tu 10 skvěle napsaných a zahraných písní, které udržují moji pozornost od začátku do konce. Každá má něco, a tu se těším na sólo, tu na break, tu na zpěv. Dále bych určitě chtěl vypíchnou závěrečnou Hell on Earth. Po tolika letech na scéně složit takovou pecku, to klobouk dolů. Je to velmi silný song po textové stránce. Bruce zde zní velmi dobře a přesto, že je stopáž delší než 11 minut, je to jízda od začátku dokonce. Po tolika letech kapela vydala album, které zní líp jak 90 procent současné mainstreamové metalové produkce. Od dob X-Factoru je to nejtemnější záležitost, někdy až smutná, kdy opět cítím onen pocit: „Už nezměníme vůbec nic, svět je ještě ve větší prdeli, než když jsme začínali…“  Vše navíc doprovází skvěle padnoucí vizuál. Samuraj jako symbol oddanosti, nesmrtelnosti. Bojovník za spravedlnost, který skládá básně. Tím je pro mě nové album Ironů. Připravme se na dobu, kdy tu nebudou a užívejme si každou notu. Up the Irons!

Hodnocení 4/6
Kapela: Iron Maiden
Album: Senjutsu
Label: Parlophone
Žánr: Heavy metal

Datum vydání: 21. února 2021

Disc 1

1. Senjutsu
2. Stratego
3. The Writing on the Wall
4. Lost in a Lost World
5. Days of Future Past
6. The Time Machine

00:40:15

Disc 2

1. Darkest Hour
2. Death of the Celts
3. The Parchment
4. Hell on Earth

00:41:38

Sestava: Steve Harris-basa, klávesy, Dave Murray-kytara, Adrian Smith-kytara, Bruce Dickinson-zpěv, Nicko McBrain-bicí, Janick Gers-kytara