Jacka Whita, zná řada posluchačů jistě z dua The White Stripes, které bylo známe svým minimalistickým pojetím rocku. Lehce zapamatovatelné a chytlavé vypalovačky ukázaly, že Jack je skladatelsky velmi nadaný umělec. Komerční úspěch ho katapultoval doslova do Hollywoodu a udělal z něj skutečnou rockovou hvězdu. Zahrál si v několika filmech, ale na hudbu přitom nikdy nezanevřel.

Následovalo období hledání a zahájení sólové kariery, kterou někteří odsuzují, jako příliš komerční, a jiní vynášejí do nebe za překročení prahu mnoha hudebních žánrů. Originalita mu odepřít nelze. Jeho hra na kytaru je snadno rozeznatelná a to, že se nebrání i brouzdání v popových vodách bystré ucho vědělo už z White Stripes. Jedním z vrcholů jeho kariéry bylo nazpívání duetu s divou Beyoncé v roce 2016. Komerčního úspěchu dosáhla i o dva roky později vydaná deska Boarding House Reach, kde se dokonce objevila upravená skladba Humoresque od Antonína Dvořáka. A jaký je tedy nástupce alba z roku 2018?

Rozhodně je rockovější, hutnější, experimentálnější. Jack prostě nenudí ani tentokrát, byť už to není taková bomba, jako poslouchat třeba album Elephant. Úvodní Taking Me Back se objevila už ve hře Call of Duty: Vanguard a snadno ukazuje, že filmový nádech mají skladby pořád, a stejně tak se najde i přesah, který byl vždy součástí jeho sólové kariery.

Patrné je to třeba v hravé písni Hi-De-Ho, která má singlové ambice, a je opravdu skvělá. Celek působí jako rockový muzikál a posluchač se tak baví až do konce, ale najdou se tu i slabší kousky jako třeba Into the Twilight. 12 skladeb má dohromady něco málo přes 40 minut. Rozhodně neurazí, ale zase ani významně nepřekvapí. Celkově kdo zná karieru Jacka Whita už ví, co tak nějak lze očekávat. Jedno se však musí nechat, muzikant již dlouho nenahrál takto rockové znějící album, a je rozhodně příjemné slyšet zase částečný návrat ke kořenům. Z materiálu vyzařuje jistá pohoda, a je snadno uvěřitelný. Žádná poza. V závěrečné Shedding My Velvet jako by to modrovlasý rocker jen podtrhl, když se v textu ptá: This is the real me? (Jsem to skutečná já?) Umělec ale slibuje, že ještě letos vyjde druhá deska s více folkovým materiálem, která ponese název Entering Heaven Alive. Nemám obavy, že by mělo jít o něco podprůměrného, protože to není žádná deska od Jacka Whita. Fear of The Dawn je osobní a hravá kapitola, která si své posluchače určitě najde. Podle mě jde o nejlepší věc v jeho dosavadní sólové kariéře.

Hodnocení: 4/6

Interpret: Jack White
Album: Fear of The Dawn
Label: Third Man Records
Žánr: Blues rock / Hollywood rock
Datum vydání: 8. dubna 2022

1. Taking Me Back
2. Fear Of The Dawn
3. The White Raven
4. Hi-De-Ho (with Q-Tip)
5. Eosophobia
6. Into The Twilight Dusk
7. What’s The Trick?
8. That Was Then (This Is Now)
9. Eosophobia (Reprise)
10. Morning
11. Noon And Night
12. Shedding My Velvet