Jidášovi kněze je těžké zastavit. Metalová bestie je stále plná života a k radosti zejména starší generace metalistů tu máme již dvacátý zářez do metalické kroniky. A je to moderní metalový zážitek okořeněný nostalgií let minulých.

Judas Priest se vrací na Invincible Shield k tomu, co jim šlo vždy nejlépe. Slovy tečka. Již minulá deska mnohé naznačovala, ale ještě chyběly skutečné hity. O ty není, ale tentokrát nouze. Osobně jsem byl z prvních tří singlů u vytržení ještě před vydáním desky a těšil jsem se na celek, který nebyl sice nakonec zklamáním, ale bohužel se u mě opět projevil syndrom Judas Priest, který mám již léta. Nedokážu totiž jejich alba soustředěně poslouchat na jeden poslech od začátku do konce. V určité fázi mi začne splývat materiál do hromady a pocitově mi přijde, že poslouchám nekončící album. Jinak tomu bohužel není ani u Invincible Shield. Naštěstí je tu ale tentokrát množství zajímavých písní, ke kterým se prostě rád vracím, i když ten zbytek prostě po opakovaných posleších přeskakuji. Přitom mě to ale strašně mrzí, protože Invincible Shield je za mě nejlepší album po návratu Roba Halforda do kapely. Pořád mi ale tam někde vzadu v hlavě naskakuje myšlenka, že to mohlo být mnohem lepší, kdyby to bylo kratší a skladby lépe seřazené za sebou.

Otvírák Panic Attack je za mě ještě na svém místě. Je to solidní otvírák a určitě rozmlsá na další věci. Jenže v podobném duchu jsou i další kousky ze kterých je zajímavý The Serpent and the King a titulní Invincible Shield. Zajímavější je pak druhá půlka, kterou pro mě otevírá výborná Crown of Horns. Jednoznačný návrat k tomu kde byly a jsou Judas nejsilnější. Silná melodie s hitovým potenciálem. Rockový nádech a střední tempo dělá z této písně jeden z nejlepších momentů a nejlepší píseň od Judas Priest za hooodně dlouhou dobu. Osobně jsem nedoufal, že bych se od této legendy ještě podobné věci dočkal. Popravdě jsem byl vskutku dojat, když jsem jí slyšel poprvé. Věřím, že kdyby Crown of Horns vyšla ve zlaté éře metalu, tak by toho byla plná rádia. Je to zkrátka hit jak prase a Judas které mám rád. A to sólo…

Album však na tomto songu nestojí a to je dobře. Silnějších momentu je tu určitě víc. Přesto síly Crown of Horns už nedosahují a čím déle celou desku poslouchám, tak jsem více přesvědčen o tom, že to mělo být kratší a mohlo to dopadnout podstatně lépe. V tomto směru škoda, ale i tak jsem rád, že tohle vyšlo. Dalším důvodem proč má album smysl slyšet je pecka Trial By Fire. Hutná věc, která opět perfektně pracuje s melodií a silným riffem. Spolu se zpěvem Roba, který nestřílí někam k Měsíci, ale drží se hezky u země a provází celou skladbou, aby nás nakonec vystřelil rovnou k Marsu. Důkaz, že věk je jen číslo. Celkově mi přijde závěr desky hutnější a líbivější. Hudba je zlá a tvrdá. Snad až na epický závěr v podobě Giants in the Sky, kdy dojde i na chvilkové vybrnkávání. Za mě povedený závěr desky.

S celkem jde ruku v ruce vizuál, který je pěkně barevný a metalurgicky kovový. Stejně jako zvuk nahrávky, který má grady a je prostě heavy. Z celku mám pocit, že se hoši v nové sestavě sehráli a shodli se, že místo snahy o něco zásadního prostě nahrají album, které bude upřímné a bez nějakých póz a je to slyšet. Judas Priest se vrátili s tím, co jim šlo vždycky nejlépe. Heavy metal par excellence!

Hodnocení: 5/6

Interpret: Judas Priest
Album: Invincible Shield
Label: Columbia, EPIC
Žánr: Heavy metal

Datum vydání: 3. března 2024

1. Panic Attack
2. The Serpent and the King
3. Invincible Shield
4. Devil in Disguise
5. Gates of Hell
6. Crown of Horns
7. As God Is My Witness
8. Trial by Fire
9. Escape from Reality
10. Sons of Thunder
11. Giants in the Sky

Sestava: Rob Halford – zpěv, Glenn Tipton – kytara, Richie Faulkner – kytara, , Ian Hill – basa, Scott Travis – bicí