Hned na úvod se přiznám, že Lowrider jsou pro mě zatím velkým překvapením. A to i přesto, že toto album je venku už dva roky. Tato pozapomenutá kapelka hraje tak řízný bigbeat, že by mohl i kdejaký profík závidět. I já jsem jí objevil až v tomto roce. Úderné riffy jdou strašně snadno pod kůži, a tam zůstávají ještě dlouho po poslechu. Lowrider je ale trochu zvláštní kapela. Nejen, že ji téměř nikdo nezná, ona toho ani za svou poměrně dlouhou existenci moc nevydala.

Uskupení vzniklo už v polovině devadesátek v Karlstadu ve Švédsku. Od té doby mají ovšem na kontě „pouze“ dvě řadová alba, a jedno Epíčko. První řadovou desku Ode to Io vydalo uskupení v roce 2000, a stojí rozhodně za to. Určitě se k němu někdy u nás také vrátíme. Na to další s pořadovým číslem dva, si ovšem fanoušci museli počkat víc jak 20 let! A čtveřice za ta léta rozhodně nezapomněla, jak se hraje pořádný rock and roll. Což je samozřejmě dobře. Refractions je příběhem návratu, kapely, která vydala jedno fakt zabijácké Stoner rock album Ode to Io, o kterém se v hlubinách undergroundu vyprávějí dodnes legendy. Členové se později rozešli, a do roku 2013 prakticky nehráli. Po všech peripetiích asi jen málokdo čekal, že další album, co se kvality materiálu týče, překoná svého o 20 let mladšího brášku. Hned úvodní Red River na novince však hází všechny pochybnosti za hlavu. Ten groove je zpět. Nic tak chytlavého jsem již dlouho neslyšel. Duch starých časů opět ožil, a kapele to šlape stejně dobře jako tehdy, ba dokonce v některých momentech ještě lépe. Jak ukazuje hned druhá Ode To Ganymede, která má rozhodně hitový potenciál. Jeden dupající riff střídá druhý, a já se nestačím divit, proč tahle sebranka už dávno nevyprodává haly, a hraje spíše sporadicky v menších klubech.

Lowrider dospěli, a je zde mnohem více propracovanějších pasáží s pěknými sóly a synťáky, ale na přitažlivosti jim to neubírá, naopak. Nevím zda je to deformace, nebo absence koncertů. Každopádně sám jsem již několikrát uprostřed obýváku na kapelu pařil podobně, jako lidé ve videu. Jen je asi dobře, že mě u toho nikdo neviděl, natož natáčel. Album má celkově pěkný a živý zvuk. A to díky skvělé práci masteringu, který měl na starosti včetně produkce Karl Daniel Lidén (Katatonia, Bloodbath). Závěrečná téměř 12minutová Pipe Rider je pomyslnou třešničkou, na už tak výborném dortu. Spojuje vlastně nové s tím starým a ukazuje, čím jsou tito švédští rockeři po dvaceti letech. Lowrider hrají jako Kyuss v nejlepších letech, a přitom mají ještě něco navíc. Čekání na toto album se fanouškům určitě vyplatilo, ale doufám, že další počin přijde přeci jen dřív, než za dalších 20 let. Taky doufám, že na něm konečně bude pecka Into the Wild, kterou mnozí očekávali už na Refractions. Proslýchá se, že kapela již na novém materiálu pracuje. Tak snad…

Hodnocení 6/6

Kapela: Lowrider
Album: Refractions
Label: Blues Funeral Recordings
Žánr: Stoner rock / vozembouch 🙂

00:36:38

Datum vydání: 21. února 2021

1. Red River
2. Ode To Ganymede
3. Sernanders Krog
4. Ol’ Mule Pepe
5. Sun Devil / M87*
6. Pipe Rider

Sestava: basa/zpěv: Peder Bergstrand, kytara/zpěv: Ola Hellquist, kytara: Niclas Stålfors, bicí: Andreas Eriksson