Mám pocit, že black metalová scéna prochází vzpruhou. Nevím zda za to může temnější období, kterým jako lidstvo právě procházíme. Minimálně rok 2022 byl plný skvělých nahrávek v tomto žánru, které si zaslouží prostor a sem nesporně patří poslední počin Mist of Misery.
Severance je první koncepční dílko této švédské party, která není úplným nováčkem. Kapela hraje od roku 2010 a za tu dobu se pomalinku vypracovali do pozice jedné z nejvíce vzrušujících kapel svého žánru. Hudba obsahuje dávky melancholie a dramatu, které jinde jen tak nenajdete. Temné zoufalství ukryté v notách zčernalých emocí. Švédové s novým zpěvákem Änglamakarenem vytvořili koncepční album, které vypráví tragický příběh, který se odehrává na anglickém venkově 19. století. Na atmosféru alba je třeba se naladit, každopádně očekávejte, že budete překvapeni.
An Ode to Solitude nás přenáší do temné doby. Slovo si bere klavír, který však utne blackové běsnění. Jenže je v tom cítit poetická krása, něco jako shakespearovská tragédie. Překvapí chytlavé a vkusně zakomponované vokály. Stačí par minut poslechu Severance, abych byl nejen uchvácen, ale i zvědav kam se to celé posune. Orchestrace nahrávky je na velké úrovni a je cítit perfekcionismus. Objevují se doprovodné sbory a různé nástroje vyplňující prostor kolem kytarových riffů, vypjatých vokálů a precizního bubnování. Není to stereotypní a v každé skladbě jsou použité jiné postupy. Zejména klavírní pasáže se mi zamlouvají. Jako by je psal sám můj oblíbenec Ludovico Einaudi. Zakomponování ostatních nástrojů a všech těch smyčců mě ale baví též. Nezní to ploše a zbytečně vyumělkovaně a ani za každou cenu bombasticky.
Celek nenudí ani minutu. Album nemá slabé místo a to je u desky, které má skoro hodinovou stopáž, co říct. Navíc v žánru, který není vůbec jednoduchý na poslech. Jsou tu gotické vlivy, ale i post blackové pasáže. V hlavě mi rezonuje, že to občas připomene třeba Dimmu Borgir, ale ty vlivy bude třeba hledat. Jde o vlastní pojetí symfonického black metalu. Povedla se též produkce a zvuk alba mi imponuje též. Nástroje se neutápí a hudba má tu správnou intenzitu. Zejména na kvalitnějších sestavách, či v dobrých sluchátkách bude nahrávka znít skvěle.
Obal desky je jako vystřižený ze zimy Josefa Lady a popravdě moc nekoresponduje s obsahem. Další překvapení, až budete pohádkově naladěni vkládat CD do přehrávače. Nudit se nebudete. Jednotlivé skladby mají řadu zajímavých detailů, které z celku dělají skutečné veledílo. Toto je jednoznačně jedna z nejlepších nahrávek roku 2022 vůbec. Schválně, zkuste si pustit opus Through Night’s Gloom. Krásně vystupňovaná píseň s odkazem na předešlou tvorbu, než se přehoupne do klasických vod a ukáže tvář současných Mist of Misery.
Je to psychicky vyčerpávající cesta, protože Severance Vás nenechá ani na chvilku vydechnout. Je to album přesahující bariéry žánru. Respektive se tu doslova bourají. Toto může oslovit i posluchače blackmetalem nepolíbené a dokáže zmrazit jejich srdce i duši. Album je přitom jako magnet. Víte, že je to cesta bolestivá, přesto se k materiálu budete mít chuť vracet znovu a znovu. Ne kvůli tomu smutku, ale proto, že je jednoduše skvělý.
Hodnocení: 6/6
Název: Mist of Misery
Album: Severance
Label: Non Serviam Records
Žánr: Symfonický (a gotický) black metal
Datum vydání: 4. listopadu 2022
00:54:04
1. An Ode to Solitude
2. The Long Road
3. A Sombre Solace
4. Into the Embrace of Winter
5. A Wasted Life
6. Through Night’s Gloom
7. Oceans of Grief
8. Severance
9. Reflections
10. Towards the Descent
Sestava: Änglamakaren – zpěv, Mortuz Denatus – kytary, klávesy, orchestrální aranžmá, Tenebris – Basa, Livsnekaren – bicí