Letošní březen byl doslova přeplněn zajímavými akcemi. O čemž svědčí i fakt, že v krátké době po sobě u nás vychází další report. Tentokrát jsme zavítali do pražských Kasáren Karlín na belgické Brutus.

Na koncert do areálu bývalých kasáren jsem mířil vůbec poprvé. Celkově spíše skepticky naladěn, ale díky tomu o to víc ve finále překvapen. Celý areál má svou specifickou atmosféru, která na návštěvníka dýchne ihned po vstupu. Trochu postapo a to rovnou kousek od centra Prahy. Nikde nás tu nevítali obří poutače ani letáky lákající na akci. Přirozeně jsme tedy zamířili tam, kde bylo největší rušno. K venkovnímu baru, který byl přímo před vstupem do sálu. Myslím, že prostředí pro postrock, metal akci jako stvořené. Před sálem byla možnost zakoupit merch obou vystupujících, ale nutno dodat, že věci od Brutus už byly značně vyprodané. Pravděpodobně z předešlých zastávek. K dostání nebyla nová deska na vinylu ani CD. K mání bylo pár triček, mikin a CD předešlé desky. Za to u sekce s merchem Quentin Sauvé bylo k nakupování věcí dost, včetně vinylů. Což mnohé napovídalo…

Quentin Sauvé

Osobně nejsem velkým fandou oneman projektů. Často mi chybí dynamika ansámblu a větší rozmanitost. Quentin Sauvé to rozhodně neměl jednoduché. Troufám si tvrdit, že většina publika jeho tvorbu prostě neznala, a to včetně mě. Před koncertem jsem si ho nevyhledával. Právě abych se neošidil o moment překvapení. Nicméně celé vystoupení jsem nakonec neviděl, proto může být i hodnocení mírně zkreslené. Čas jsme věnovali obhlídce areálu a ochutnávce zdejšího pivního moku. Do sálu jsme se vrátili asi v půlce setu. Minimalistická show i produkce. Můj šálek to ale nebyl. Quentin si libuje v melancholii a smutku obecně. Všechny písně jsou smutné. Ten smutek se mi ovšem nedařilo vstřebat, Bylo toho na mě zkrátka moc. Jeho vyprávění o tom, že další píseň je o jeho zesnulé babičce atd. měla spíše negativní vyznění, než že bych s ním cítil soucit. Další věcí, kterou na podobných vystoupeních nemám rád, je velká míra samplů a reprodukce. Živého hraní tam bylo na můj vkus málo. Quentin si libuje v loopech a tvoření vrstev zvuků za pomoci kytary a elektronických udělátek. Bylo to trochu jako vystoupení pouličního umělce. Neurazí, ale ani zásadně nepřekvapí. Po jeho vystoupení se sál uvolnil a tak jsem dostal možnost se přesunout více do předu k pravé straně, abych si zajistil dobrý výhled na tahouna belgických Brutus: Stefanie Mannaerts.

Hodnocení: 2/6

We are Brutus

Punková energie, výrazný a zapamatovatelný zpěv bubnující frontmanky Stefanie Mannaerts. To jsou základní ingredience tria, které je čím dál slavnější. Osobně jsem znal kapelu teprve pár měsíců. Zejména díky poslednímu počinu Unison Life, který jsem si zamiloval a patří mezi mé nejoblíbenější desky roku 2022. Recenzi tohoto alba najde zde.
Sál se začal pomalinku plnit a atmosféra houstla. Když světla potemněla a z reprosoustav se začaly linout první tóny, oživlo konečně i publikum. Nejbouřlivější přivítání si vyžádal samozřejmě příchod Stefanie. Skromně poděkovala než se zcela zabrala do hraní. Úvodní Liar z nejnovější desky rozhýbala přihlížející, kteří si i občas zapěli spolu se zpěvačkou LA-LA-LA. Kapela byla ve výborné formě a s ubíhajícím časem večera se jejich vypětí a nasazení ještě stupňovalo. Na nic se nečekalo. Mezi písněmi byly jen velmi krátké, nebo žádné pauzy. Druhá Horde II pokračovala v nastolené živelnosti.

Výrazná basová linka a skvěle riffující kytara. To už si Brutus podmanili všechny, kteří ten večer dorazili. Musím pochválit i organizátory. Sál byl zaplněn a koncert týdny dopředu vyprodán. Odhadem asi tisícovka lidí, ale přesto to nebyla hlava na hlavě, jak jsem zvyklí například z Roxy. Což velmi přispělo k celkové pohodě večera. Stejně jako povedený zvuk. Nic nebylo přehlušené. Nástroje byly rozeznatelné a nechyběla jim patřičná dynamika a výraz. Zároveň však nebyl prostor zbytečně přehlušen. Což bývá častým problémem. Pochvala pro zvukaře. Odvedli skvělou práci.

Prvním vrcholem večera byla po sobě jdoucí dvojice skladeb War a Victoria. Malinko pozměněná War leckoho překvapila atmosférickým nástupem a přehoupnutím do punkcorového běsnění. Celek umocňovalo minimalistické osvětlení a výrobníky páry. Celé to vytvářelo domnění, že kapela hraje svůj poslední koncert. Takovou chuť hrát a energii jen tak někde nezažijete. Hlas Stefanie je čistý a plný nenucených emocí i na živo. Člověk má skutečně pocit, že své písně prožívá, jako by je právě složila. Neskutečný respekt mám k tomu, jak to dokáže spojit s hrou na jeden z nejtěžších nástrojů vůbec. Její úderné hraní na bicí je přesné, nápadité a přesto není nějak přehnaně technicky vyumělkované. Navíc u toho všeho neskutečně krásně vypadá (♥).

Dalším vrcholem večera byla pro mě píseň Justice de Julia II. Atmosférický kousek, který skvěle podtrhuje právě to, co jsem zmínil. Z velké části byla pochopitelně zastoupena nejnovější deska Unison life. Z ní zaznělo celkem osm kousku. Tedy mimo dvou písní kapela odehrála album celé. Starší věci ocenili i mnozí posluchači a do setu zapadly skvěle. Troufám si řičí, že se v Kasárnách Karlín odehrál 18. března magický večer a já prožil jeden z nejlepších koncertů, které jsem měl možnost zatím vidět. A to hrála kapela, kterou jsem znal sotva tři měsíce!

Před koncem došlo na improvizaci kytaristy Stijna Vanhoegaerdena, jehož hra působí minimalisticky, ale svůj nástroj ovládá bravurně a k produkci Brutus sedne jako poklice na hrnec. Celek stmeluje živelná basa Petera Mulderse, který vybízel publikum k aktivitě. Chemie mezi členy funguje na výbornou. Což vyniklo zejména v improvizačních částech.
Závěr koncertu byl věnován písním Space, Dust a Desert rain. Zejména punková Dust měla neskutečnou sílu, když se v závěrečné části k Stefanie na její výzvu: „singing“, přidalo publikum (včetně mě) a společně si zařvalo frázi „Ready, I you Ready…“  měl jsem husí kůži až na zadeli.

Musím pochválit výběr písní a jejich řazení. Nemám zkrátka, co vytknout. Pokud budu mít zase příležitost, tak si Brutus rozhodně nenechám ujít. A pokud i vy budete mít možnost na ně zajít, tak rozhodně doporučuji. Možná budete překvapení, co se z reprobeden povalý za neskutečně vyspělou a kvalitní produkci. Je to Brutus.

Hodnocení: Maximální

Setlist:

1. Liar
2. Horde II
3. War
4. Victoria
5. Justice de Julia II
6. Miles Away
7. Brave
8. Storm
9. What Have We Done
10. Desert Rain
11. Space
12. Dust
13. Sugar Dragon

P. S. : Děkuji za poskytnutí foto materiálu a za společnost Janu Chvátalovi a Petru Brebisovi. Rock On!