Připravte se, protože sranda parta NanowaR of Steel přichází s novou porcí hudby. Nastrašte sluchovody, ale i bránice, protože je to lepší a vtipnější než kdy dřív. Pokud svět okolo berete s nadhledem a dokážete si udělat legraci i z vážných věcí, tak zde budete na dobré adrese, ale doporučuji i těm, kteří se berou naopak moc vážně. Třeba zjistí, že metal může být i bžunda. 😀
Metal je zkrátka životní styl a mnozí ho berou smrtelně vážně. Jenže je také plný klišé, nadutých frází a slov. Stejně jako předsudků. Nad metal přeci není a stejně všichni víme, že většina metalistů hltá mainstream, jako kdokoli jiný a mnozí dokonce víc. Proto neškodí trocha sebereflexe a zdravého nadhledu. Jenže složit dílko, co je zároveň vtipné, není přehnaně urážlivé a osloví i úplné nabubřelce, kterých je metalová komunita plná, není vůbec prdel. Musím říct, že NanowaR of Steel se to úspěšně daří a z humorem to myslí smrtelně vážně!
Začnu u obalu desky, který nemůžu nepochválit. Má v sobě dávku symboliky, je vtipný a zároveň graficky povedený. Není zbytečně přeplácaný. Na první pohled přitom působí antimetalově, za což může dominantní fialová. Je to ale ten styl obalu, na který budete hledět a hledat souvislosti. Podobně jako například v případě desky Somewhere in Time od Iron Maiden. Je zde hromada odkazů na cancel culture. Zároveň se váže k samotnému obsahu, ale hlubší rozbor nechť si udělá každý sám. No a pokud hltáte hudbu jedině na MP3, jako správný konzument, tak budete ochuzeni o jednu z částí Dislike to False Metal.
Nemohu se zbavit dojmu, že deska je odpovědí na hejtry a hejtování všeobecně. NanowaR of Steel se díky parodování metalu potýkají od začátku s kritikou. Někteří prostě nepřekousnou, když si někdo vystřelí z jejich oblíbené kapely. Odpovědí všem těm pozérům po celém světě, je pak toto album, které možná aní samotní fanoušci neunesou. Úvodní vypalovačka alba – Sober, nás uvede do známého světa téhle bandy. Slušný Power metal s folk prvky. A úsměv vám hned vykouzlí chorálové Sip! Sip! Sip!.. Znějící samozřejmě jako Six, Six, Six. Člověk se například dozví, že žvýkání iPhonů je zdraví prospěšné…
Jedním z vrcholů alba je hned třetí Disco Metal. Pecka pro všechny obránce žánru. Parodie na devadesátky, kde pozorný posluchač rozezná vzpomínku na Scatmana, Gigi D’Agostina, Eiffel 65… Těch nápadu je tu hodně a ano i sám Haddaway tu je :-D. Podobnými odkazy na popkulturu je navíc protkaná celá deska. Doporučuji určitě i textovou stránku. Ta je mnohdy zábavnější než hudební přednes. To není zas tak obvyklé. Tím nechci říct, že je to po hudební stránce špatné, to vůbec ne. Naopak. Divím se, že kapela nemá ještě o něco větší publikum, protože by si ho zasloužila. Ve svém žánru patří v současnosti rozhodně k tomu lepšímu. Jednoduše Metal in da Hause.
Kupodivu to není zbytečně sladké, jak je u power a speed metalu zvykem. Každý kousek je vlastně komediální scénka. Se vším všudy. 🙂 Hlavní složkou je humor a skutečně jsem se několikrát nenuceně zasmál. Bavilo mě, že vůbec nevím, co čekat. Proto některé momenty raději neprozradím. Věřím, že samotné překvapení bude pro všechny součást poslechu. Skvěle pobavil třeba začátek opusu Chupacabra Cadabra.
Kdo zná předchozí tvorbu tohoto kvintetu bude tentokrát možná překvapen tím, že skutečného metalu je tu o dost méně. Kluci víc míří i mimo žánrové bariéry a osobně mi to vůbec nevadí. Předešlá deska Hvězdná cesta do Valhally (Stairway To Valhalla) je víc metal, celkově ucelenější a méně praštěná, co se hudební stránky týče. V jádru to jsou ale pořád staří známí. Metal a Rock zná dostatek písní o dracích, ďáblech, čarodějích, bojovnících, tak proč to opakovat, když můžete pět strašlivá varování o parmazánu bohů – bezbožných lupech? Hraní si se slovy a vyznění ve stylu, že není důležité co říkáte, ale jak, je prostě bomba. NanowaR of Steel tímto pasuji na krále homonym. Vymýšlet něco takového nebude úplně jednoduché. Obdivuji, že to nepůsobí blbě nebo trapně, jak se u sranda music často děje. Věřím, že mnozí ani nepoznají, že je někde schovaná sranda nebo odkaz. Zejména pak asi mladší generace dvacátníků. Ty si budou spíš pobrukovat melodie bez pochopení pravé pointy. Je to zkrátka parodie ve stylu Bláznivá střela.
Album má i několik hostů. Chválím, že Joakim Broden si zapěl zrovna v kousku parodující jeho Sabaton. Společně se nepřesunuly do zákopu, ale na mistrovství světa ve fotbale v roce 1994, kde proběhla úplně jiný druh války. Přeci jen, brát se příliš vážně neprospívá nikomu. Fláky na desce by se mohly líbit i mimo metalovou komunitu a věřím, že až mainstream NanowaR of Steel objeví, tak se budou teprve dít věci.
Fošna Dislike to False Metal se povedla a je další povedenou nahrávkou v diskografii těchto Italů. Celá záležitost by si zasloužila ještě trochu více pozornosti než se jí zatím dostává, protože to není úplně standartní metalová deska. Je zde opravdu hromada nápadů vtipně skloubených dohromady. Okořeněny navrch služnými texty, dávkou chytrého vtipu a v poslední řadě je to skvěle zahrané. Věřím, že NanowaR of Steel ještě neřekli ani zdaleka poslední slovo.
Hodnocení: 4/6
Název: NanowaR of Steel
Album: Dislike to False Metal
Label: Napalm Records
Žánr: Metal parody
Datum vydání: 10. března 2023
00:48:26
01. Sober
02. Winterstorm In The Night [feat. Madeleine Liljestam]
03. Disco Metal
04. Muscle Memories
05. Chupacabra Cadabra
06. Pasadena 1994 [feat. Joakim Brodén]
07. Metal Boomer Battalion
08. Dimmu Boogie
09. Protocols (Of The Elders Of Zion) Of Love
10. The Power Of Imodium
Sestava: Potowotominimak – zpěv, Mr. Baffo – zpěv, Abdul – kytara, Gatto Panceri 666 – baskytara, Uinona Raider – bicí