Lost in Kiev je další z řady post rock-metalových kapel, které nemají zpěv. Poslední dobou je podobných kapelek docela dost, a je celkem těžké najít mezi nimi opravdu ty, které se nějak vymykají a prostě jen nezapadají do tuctu dalších. K takovým uskupením řadím i Lost in Kiev.

Persona je třetím a zatím posledním albem, které vyšlo v roce 2019 a rád se k němu sem tam vracím. Je to totiž album, které vlastně odstartovalo můj zájem o jejich tvorbu, která mě do té doby míjela. Je mnohem více veselejší a nápaditější než předchůdkyně. Zároveň ale hlubší a filmovější. Pokud Maybeshewill znějí jako soundtrack pro povedené drama nebo thriller, pak Lost in Kiev patří ponurý sci-fi žánr. Než se vrhneme na muziku samotnou, rád bych ještě upřesnil, pokud to není už dostatečně jasné, že název kapely v žádném případě nesouvisí s probíhajícím konfliktem na Ukrajině. Název je inspirován příběhem dvou mladých lidí, které od sebe dělily stovky kilometrů, a nakonec se sešli právě v Kyjevě. Hlavním městě Ukrajiny.

Persona je podle mě zatím nejpovedenější deskou v dosavadní kariéře mladých muzikantů. O silné momenty není nouze. Skladby jsou snadněji zapamatovatelné. Celkově bych řekl, že tentokrát bylo nad vším mnohem víc přemýšleno a je to opravdu znát. Hned úvodní věc vtáhne do kybersvěta plného humanoidních robotů, kteří sjíždějí z pásů továren, jako automobily. Třeba si při poslechu ale představíte úplně něco jiného. Co musím opravdu pochválit jsou samply. Připomenou třeba Kraftwerk a skvěle celek doplňují. Jsou přitom využívané velmi vkusně. Dále musím vytáhnout je hra na basová linka, která se dere často do popředí, a bere si hlavní slovo. Jean-Christophe Condette zde odvedl skutečně chvályhodnou práci.

Zpěv zde budete hledat marně, jak už bylo řečeno, protože jde o instrumentální záležitost, ale v zástupu jiných nahrávek se myslím i tak neztratí. Persona je příběhem dystopické budoucnosti a jejím soundtrackem. Mluvené slovo si v písních kapela vymýšlí a nahrává sama. Nejde tedy o úryvky z filmů a podobně. Přitom materiál pojí dohromady a dělají z něj opravdové koncepční dílko.

Podobná alba trpí plochami, které působí stejně nebo repetitivním dojmem. A po určité době ztrácejí na zajímavosti. Persona se těmto plochám taky úplně nevyhnula, ale za to je dostatečně vykoupí jinými, zajímavými momenty a určitá zvědavost vás láká dál poslouchat. Mindfiles vyniká mluveným slovem, které jako by namluvil Maynard James Keenan a opravdu jsem se posléze podíval, zda to skutečně není on. Každopádně jde o skvěle poskládanou věc. Zajímavostí je také to, že oproti minulosti jsou písně výrazně kratší, a je to podle mého názoru dobře.

Následuje zadumanější Psyche. Silné samply a výborná rytmika. Vyplatí se vydržet nadejde totiž progresivní finále ukazující novou tvář Lost in Kiev, která jim velmi sedí a doufám, že na této stránce Francouzi budou pracovat i nadále. Mým osobním favoritem na desce je ovšem asi nejtvrdší věc Thumos, která má našlápnuto až do metalových vod. Není to přitom vůbec na škodu – naopak. Řekl bych, že právě ty změny mě na albu Persona baví ze všeho nejvíce.

Hodnocení: 4/6

Kapela: Lost in Kiev
Album: Persona
Label: Pelagic Records
Žánr: Post rock
Datum vydání: 26. dubna 2019

1. Persona
2. Lifelooper
3. The Incomplete
4. XM3216
5. Pygmalion
6. Mindfiles
7. Psyche
8. Thumos
9. Mecasocialis

Sestava: Yoann Vermeulen – bicí, samply, Maxime Ingrand – kytara, syntezátor, Jean-Christophe Condette – basa, syntezátor, Dimitri Denat – kytara