Přiznám se, že z Belgie jsem donedávna moc metalových uskupení neznal. O to větší překvapení bylo seznámení s Psychonaut, kteří vzešli z belgického města Mechelen. To leží mezi mnohem známějšími Antverpami a Bruselem. My se dnes v naší nepravidelné rubrice: Návraty, kde pro Vás recenzujeme zajímavá alba z let minulých, zaměříme na jejich první debut, který (ne)vyšel v roce 2020, a zatím se můžeme těžit na novou desku, ke které již vyšel povedený první singl.
Unfold The God Man je překvapivě vyspělé album, na téměř neznámé, začínající uskupení. Nejde o lehce stravitelný materiál. Naopak očekávejte propracované kompozice vyžadující stoprocentní posluchačovu pozornost, a to hned od úvodu, který je trochu netradičně instrumentální. Téměř sedmiminutové instrumentálce, ale nápaditost rozhodně nechybí, a to se dá říci i o zbytku materiálu.
Kapela za vlivné formace uvádí například Led Zeppelin nebo Pink Floyd z minulosti, a ze současné produkce pak Tool nebo Amenra. Sama ovšem nekopíruje cizí postupy, ale vytváří svoje vlastní.
Unfold The God Man je koncepční album zabývající se filozofickými a existenciálními tématy, a v konečném důsledku zkoumání opětovného vzestupu lidstva na vyšší úroveň vědomí. Téměř 70 minut dlouhé album obsahuje materiál z více než 3 let nepřetržitého psaní, aranžování a nahrávání. A je to znát. Hudba sice není vždy lehce stravitelná, ale za to v každém notě propracovaná. Velkým překvapením pak pro mě bylo zjištění, že se jedná „pouze“ o tříčlenné uskupení. Proč pouze v uvozovkách? Protože z hudby máte pocit, že muzikantů je mnohem víc, ale právě opak je pravdou. Už jen za to mají u mě Psychonaut velký respekt, který je umocněný faktem, že i naživo to vše funguje, a mnohdy ještě o něco lépe, jak se ostatně můžete přesvědčit i ve vložených videích.
Stefan DeGraef, který má v Psychonaut na starosti 100 % kytar a 50 % zpěvu novinku okomentoval slovy: „Vždy jsme se zajímali o náboženství, spiritualitu a filozofii. Meditovali jsme společně, vedli dlouhé diskuse o podstatě života, původu vědomí, účelu existence atd. Jsme dobří přátelé a sdílíme společnou vizi a máme spojení. Byli jsme požehnáni některými zkušenostmi z minulosti, které zásadně změnily způsob, jakým se dnes díváme na vesmír a sami na sebe.“
Na Unfold the God Man je velká pozornost věnována detailům a mystice. Podobné postupy používá například již zmiňovaná kapela Tool. Kdy je chytře propojována například matematika s hudbou a dalšími elementy. Jedním takovým detailem je skutečnost, že album bylo nahráno v tónině naladěné přesně na 432 Hz, protože to souvisí s myšlenkou, že 432 je násobek čísla 9, který se používá ve velké části symboliky, ke které kapela odkazuje. Není pak těžké pochopit proč se trio jmenuje tak, jak se jmenuje. Astronauti objevují vesmír a Psychonaut niterní svět.
Z desky je znát kvalitní produkce i čas, který byl skladbám věnován, proto se velmi dobře poslouchá. První třetina alba je tvrdší stránkou trojce. Ovšem o zajímavé momenty není nouze a ostřejší vokály skvěle střídá melodický zpěv. Celkově to ovšem nepůsobí nějak vyumělkovaně. Jeden nápad střídá druhý. Silný je například úvodní riff třetí Kabuddah. Osobně jsem si však nejvíce z desky oblíbil čtvrtou The Fall of Consciousness, která se probouzí za tonů didgeridoo a posouvá desku do zadumanějších vod moderního prog metalu z prvky psychedelického metalu.
A zde vidím asi největší nedostatek, jinak skvělé desky. Kapela až příliš často kombinuje mnoho stylů, a u žádného přitom dlouho nevydrží. Výsledkem je, že to působí, jako by se kluci ještě hledali. Respektive hledali cestu, kde jim bude nejlépe. Když na řadu přijde pátá Sananda, je to jako poslouchat úplně jinou kapelu.
Což může být pro mnoho posluchačů matoucí. Mě osobně sedly všechny polohy kapely, ale dokážu si představit, že to pro někoho může být problém. Co se mi ale hodně líbí je využití pro metal netypických nástrojů. Jako třeba již zmíněné didgeridoo nebo saxofonu. Což dává vzpomenout na odkaz Pink Floyd. Saxofon se objevil v živé podobě později i na více místech a nová úprava známých věcí dostala ještě zajímavější kabát.
Celestial Dictator v některých momentech připomene třeba takové Porcupine Tree, a poté už následuje závěrečná trojce skladeb, ovšem ani náhodou nejsou jen do počtu. Naprosto skvělá Halls of Amenti je návratem do tvrdší progmetalové polohy následovaná mezihrou s chorály Nexus, která připravuje půdu pro závěrečný, téměř 16minutový opus, kde se zúročují předchozí vlivy. Jde o důstojnou tečku za úžasnou, epickou deskou.
Ještě bych se rád zastavil u obalu, který je laděn do odstínů fialové a najdeme na něm jeden z nejvyšších symbolů posvátné geometrie: Květ života znázorňuje základní formy prostoru, času, jednotu života a ducha jako součást vesmíru. Tento útvar byl nalezen v mnoha kulturách v rámci duchovních praktik, ale i v rámci umění. Např. v Osirisově chrámu v Abydosu v Egyptě dále v Indii, také v Číně, Izraeli, Japonsku či Mexiku. Květ života ovšem nějak nevyčnívá a je vkusně zakomponován do celku. Album vyšlo poprvé už v roce 2018 bez většího povšimnutí. Většího zájmu se dočkalo až po znovu vydání na labelu Pelagic, kde se kvůli poptávce dočkalo za dva roky již 4 vydání. Pro Psychonaut bude stěžejní další řadové album, které je už za dveřmi, a osobně se na něj moc těším.
Hodnocení: 5/6
Název: Psychonaut
Album: Unfold The God Man
Label: Pelagic Record
Žánr: Prog metal, Post metal, Sludge
Datum vydání: 6. března 2020 (druhé vydání, původně vyšlo vlastním nákladem v roce 2018).
- All I Saw as a Huge Monkey
- The Story of Your Enslavement
- Kabuddah
- The Fall of Consciousness
- Sananda
- Celestial Dictator
- Halls of Amenti
- Nexus
- Nothing is Consciousless
Sestava: Peter Le Page – bicí, Stefan De Graef – kytara & zpěv, Thomas Michiels – basa & zpěv. Hosté: Chiaran Verheyden – syntezátory a zvukové plochy, Victor Jacobs, Matthias Van Hulle & Peter Le Page – perkuse, Bram Lobbestael – didgeridoo & hrdelní zpěv, Sam Coussens, Tim Van Eyken, Cédric Peeters, Sander Rom, Peter Le Page, Stefan De Graef, Thomas Michiels – chorály, Dieter Vaganée – saxofon