Mám rád kapely, které se nikdy neberou příliš vážně a mají smysl pro humor. Přesně z tohoto ranku je i kapela Tranzat z Francie. Sází se tu na promyšlenou provokativnost, která je patrná už z obalu, kde najdeme kluky stylizované do boy bandu v růžovém. Facka pro zaryté metalisty hned na začátku. Album vydané prvního dubna? To musí být špatný vtip ne? No ano… skoro.

Co je velmi sympatické, jsou ceny za které si muziku této bandy pořídíte doslova za pár kaček a k tomu jako bonus dostanete jeden nabubřelý plakát. Celé to působí úsměvně, stejně jako trička a podobně. Když si však dílko dáme do přehrávače, tak se teprve začnou dít věci. Smršť v podobě Shall We Dance? otevírá album a hned se dere na mysl Devin Towensend. Skutečně si tato parta bere mnohé z jeho tvorby, tedy spíše té starší. Někdy z období alb Infinity, Ocean Machine v kombinaci s Ziltoid The Omniscient a jak dobře určitě víte, tak ani Devin se nebral nikdy příliš vážně. Hlavně je to znatelné u zpěvu v některých polohách se Devin ozývá hodně silně, ale přesto to na mě v žádném případě nepůsobí jako nějaká stupidní kopírka. Je to tím, že v hudbě Tranzat je toho prostě mnohem víc. Krom vytříbeného humoru jsou tu ozvěny Faith No More. Zpěvák a kytarista Manuel Liégard je velmi slušný pěvec. Jeho hlas má mnoho poloh a nebojí se je využít. Hned druhá úchylárna Lobster Beaujolais nechť je mi důkazem. Ostatně vznikl k tomu stejně ujety klip. No posuďte sami.

Hned další Mr. Awesome má v sobě nádech Mike Pattona a jeho party. Předvádí se tu, že repertoár je široký a hranice Tranzat nekonečné a ve skutečnosti je to opravdu zábavné. Přitom jsem nebyl chycen na první dobrou, ale každý další poslech ze mě jednoduše udělal fanouška. Je škoda, že deska Ouh La La vyšla jen na CD a digitálně. Fanoušci vinylu mají smůlu. Přesto je balení stejně zábavné jako obsah. Tranzat zkrátka nejsou klasickou metalovou sebrankou, ale o to víc jsou ve skutečnosti metal. Tesat to do kamene, díky.
Záleží na tom jak moc oceníte všechny ty výstřelky, narážky patrné i ty méně patrné. Věřím však, že pro fanoušky Devina se tu brnká na tu správnou strunu. A když už jsme u nich, tak kytary jsou velkou doménou, jsou tu nápaditá sóla. Žádné onanie, prostě melodické a dobře zakomponované výlety, které potěší a vždy vykouzlí úsměv. Tolikrát jsem se přistihl, jak přemýšlím nad tím, že je to mnohem lepší než bych čekal. Schválně si pustě třeba práci kytar v opusu Morning Glories, to je hotová óda na radost. Existuje ale jeden zabiják, který bude mnohým nepříjemný a já už to několikrát naznačil.

Tím zabijákem je nekorektní humor, který mnohým může přijít trapný, ulítlý, divný nebo prostě už přes čáru. Žaludky mnohých polechtá už samotný obal desky. Podivně odění chlápci s šíleným výrazem ve tváři v kombinaci s názvem kapely a deskou, v hlavě okamžitě vytváří myšlenky na nevhodné vtipy o předělaných lidech v růžových košilích upnutých kalhotách se zvrácenou sexuální fantazií a pes před nimi k tomu fakt nepomáhá… Má stejně divný výraz jako zbytek na fotce –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ Ouh La La. Právě ta provokace je prostě cílem téhle bandy, to je jasné, jen říkám, že to ne každý zkousne a o to jde. Ona divnost pokračuje i v klipech, které jsou, no řekněme antimetalové? Přinejmenším. 😀

Onen patos lze však překročit a dovoluje se zaměřit na to nejdůležitější a tím je tu jednoznačně hudba, kterou si prostě i tak užívám. A v konečném důsledku je mi sympatické jak Tranzat plavou proti proudu v oceánu lepšolidí, kteří nám tu kážou o tom, co je správné. Zcela lhostejní ke stylům a konvencím vytvořeným člověkem tvoří nade vším, co váženému metalistovi nebo rockovému fanouškovi může být drahé. Ego pošlete k čertu.

Lord Drandula je další úchylárna, ke které vznikl klip a hodí se třeba na Halloweenskou oslavu, kde se podává to nejlepší šampaňské…

Musím pochválit zajímavou produkci, protože na takto téměř neznámou partu zní celých devět skladeb fakt dynamicky a osobitě. Bicí nejsou přehlušené a kytary mají dostatečnou razanci a naléhavost. Basa příjemně bublá a nedere se zásadně dopředu přesto není ani zbytečně potlačená. Takže mix je příjemně moderní, což bylo pro mě celkem překvapivé, protože Tranzat na Ouh La La zní jako velká kapela, což je velkým plus. Skladby dokonce gradují a intenzita se stupně s tím, jak se přibližuje konec desky, která má bez mála hodinu. Postupně člověk navíc zjišťuje, že přibývá i vážnějších poloh, až k dojemnému závěru v podobě Global Warning, kde jsou úseky ze slavného filmu Diktátor Charlieho Chaplina. Jaksi se do chaosu navrátí řád a zanechá ten pocit: „Hele ono to nebylo vůbec tak blbé.“ 

A když se nad tím zamyslím, tak je Ouh La La prostě jen divná deska v divné době. Je to vhled do otřesné dekády plné podivných témat a tohle je asi způsob jak se s tím členové vyrovnávají. Tranzat ukazují, že Ouh La La v roce 2022 vlastně tak trochu předběhl svou dobu a album stárne se ctí. Pokud tedy tápete, co si zrovna poslechnout zkuste to. Možná Vás překvapí, jak moderní a nápaditý metal to je.

Hodnocení: 5/6

Interpret: Tranzat
Album: Ouh La La
Label: Klonosphere Records
Žánr: Anti metal, prog metal, Devin Towensend music
Datum vydání: 1. duben 2022

00:56:38

1. Shall We Dance
2. Lobster Beaujolais
3. Mr. Awesome
4. Climbing Tibetan Mountains to Learn the Secrets of the Mind
5. Lord Dranula
6. Morning Glories
7. My Dear Washer
8. Pillow Fight
9. Global Warning

Sestava: Manuel Liegard – zpev, kytara, Thomas Coïc – bicí, Nicolas Galakhoff – basa, Benjamin Arbellot – kytara