Peklo se zachvělo. Kruh se uzavřel. Kanadská úderka dokončila svou tetralogii o lidské marnosti The Suns of Perdition. A konečně jsem si i my našli čas závěrečnou kapitolu rozebrat. Tohle minout by byl hřích.

Vydávat hudbu na pokračování je riziko. Vydat totiž několik skvělých alb za sebou není jednak nic jednoduchého a také se to prostě a jednoduše často nestává. Ještě méně je kapel, které mají alespoň jedno album, které by přímo ovlivnilo samotný žánr nebo mu něco pozitivního přineslo. Jsem přesvědčen o tom, že to Panzerfaust udělali, ale ne jednou ani dvakrát, ale rovnou čtyřikrát za sebou. Jak už to tak bývá, ti co šlapou cestu většinou upadají v zapomnění nebo jsou nedocenění dlouhá léta. Tetralogie The Suns of Perdition je sama o sobě outsiderem vytvořeným outsidery. Její závěr se vryje hluboko do černých srdcí a definuje black metal v roce 2025 a dláždí cestu budoucí. Opět musím připomenout, že black metal zažívá renesanci a zatímco některé ostatní subžánry metalu přešlapují a narážejí na limity, black se zajímavým způsobem košatí.

Ač se to možná nezdá koncept The Suns of Perdition vznikal osm let a byla by škoda nevěnovat mu pár slov. O třetím dějství jsme se u nás už zmiňovali, ale zbytek vyšel v dobách, kdy náš web ještě neexistoval. Pojďme se tedy ohlédnout.

Od dob, kdy se ke kapele přidal bubeník Alexander Kartashov se začali dít věci nevídané. Všechno do sebe zapadlo a nová sestava mohla zhmotnit vizi. Motiv obklopující dílo The Suns of Perdition se točí kolem zkoumání témat války z pohledu historického vylíčení událostí, filozofie války, hrůz smrti a nevyhnutelnosti destruktivní lidské situace. Bez romantiky vytvářené pop kulturou. Název díla se zdá silně ovlivněn biblickými verši odkazující na syny zatracení, neboli lidi odsouzené k záhubě. A to ne ledajaké zatracení, ale rovnou věčné zatracení nebo úplné zničení, chcete-li. To se často používá jako synonymum pro peklo. Složitost a vrstvy, které obklopují název díla, se soustředí do čtyř odlišných kapitol, z nichž každá má jiný hudební výraz i motiv. Dílko otevírá nekompromisní Chapter I: War, Horrid War (Kapitola I: Válka, hrozná válka) z roku 2019. Připomínka, že na válce není pozitivního nic. Probouzí v člověku nestarší pudy, které se léta snažíme potlačovat. Z lidí se stávají zrůdy, které dělají odporné věci. Texty nám připomenou hrůzu atomových zbraní, masakr ve Stalingradu nebo ničivost První světové války, která změnila i všechny následující konflikty a to prostřednictvím básně od kanadského důstojníka Johna McCrae. Ruku v ruce s reáliemi jde i syrová hudba, která je disonantní, místy záměrně chaotická, klaustrofobní a nelehká na poslech. Nicméně zároveň tajemná a přitažlivá, stejně jako touha po moci nebo zvědavost jít se podívat, i když víme, že za oponou je mrtví člověk.

Druhý díl otevřel další kapitolu a více rozvinul atmosférické pasáže. Chapter II: Render unto Eden vyšel v roce 2020 (Vydej se do ráje). Může odrážet lidskou posedlost posmrtným životem a touhou po místě, kde nic nehrozí a připomíná, co vše je pro to jedinec schopen udělat. Dvojka je mnohem více filozofičtější. Připomene faustovskou dohodu o výhře ve válce. Je zde jasně patrný odkaz na dílo Johna Miltona a jeho biblický epos Paradise Lost a navazující pokračování Paradise Regaine). V češtině vyšel jako Ztracený ráj a Ráj znovu nabitý. Hlavním protagonistou básně je sám Satan, padlý anděl, který v ráji převtělený do hada svede Evu a následuje vyhnání. V pokračování pokouší Ježíše v poušti. Souboj člověka s démony a připomínka, že svět není jen samé Slunce a duha… Dvojku otevírá epická Promethean Fire, na žánr netypická a bolestná. Prométheus dal lidem olympský oheň, tedy pokrok a vědění. Sám za to byl krutě potrestán. Prométheův čin je také aktem vzdoru proti nespravedlivé autoritě a symbolem lidské touhy po svobodě a poznání. Věčný souboj víry a nevěřících o to, zda bůh skutečně existuje je závěrečná Pascals Wager dláždící cestu ke třetímu dějství…

Panzerfaust mají hloubku a otevírají bolestné otázky. Ideální pro ty posluchače, kteří rádi pátrají a hledají odkazy a inspiraci. V čtyřdílném dílku The Suns of Perdition je toho mnohem, ale mnohem víc, než se na první pohled zdá. To přesně ukázala třetí a pro mnohé nejslabší kapitola. Osobně to ale tak nevnímám. Třetí dějství má naopak asi největší „hitový„ , a to slovo berte opravdu jen v uvozovkách, potenciál. Deska Chapter III: The Astral Drain (Astrální výplach) vyšla v roce 2022 a jedná se skutečně o duševní výplach. Kapela nahrávala skladby v kanálech a místy slyšitelná kapající a tekoucí voda je skutečná. Celku to dodává specifický zvuk i atmosféru. A ano je to nejprogresivnější a doposud nejsložitější deska Panzerfaust vůbec. Má zvláštní kouzlo. Přes obal k hudbě a textům je těžko přístupná a člověk se brodí ve směti temných nálad, jak na Cháronovo bárce do podsvětí. Výměny hlasů působí jako ozvěny ve skalách a atmosféra by se dala krájet. Vše je podpořeno velmi silnou rytmikou. Kytara pak originálním způsobem vytváří prostorové efekty a musím říci, že Brock Van Dijk si našel vlastní zvuk a způsoby. Snadno nezapadá a díky své hře je rozpoznatelný. Tuto kapitolu jsme také u nás už recenzovali a dostala se i do výběru toho nejlepšího v roce 2022. Trýznivě podmanivé plné originálních nápadů a textů věnujícím se okamžikům samotné smrti a odchodu ze světa. Odráží se zde i sestup lidstva do temnoty a šílenství kde cesta The Suns of Perdition končí.

The Astral Drain byl hluboký nádech na poslední kapitolu Chapter IV: To Shadow Zion, která vyšla už minulý rok. Je to nejméně přístupná část, ale za ochozem je opět propracovaný základ. jednoznačně nejtvrdší materiál z celé tetralogie je syrově chladný a nekompromisní. Celkově The Astral Drain vychází jako nejvíce naštvaná deska. Vztek se odráží v uvědomění si naší vlastní konečnosti. Dějiny se neustále opakují a civilizace zanikají. Úpadek je možná nezvratný článek cyklu. Nejhorší zvěrstva v dějinách totiž pohání utopie. Jsme nepoučitelní a hříchy si neseme pořád dál. Žádný ráj neexistuje, jen peklo, které si budujeme tady a teď. Vůle dominovat, vůle ničit, je vrozená. Jak deklaruje například skladba When Even The Ground is Hostile (Když i půda je nehostinná). Inspirací byl tentokrát překvapivě román Krvavý poledník aneb Večerní červánky na západě od Cormaca McCarthyho. Na trička Panzerfaust dokonce použily slavnou větu z této knihy: Before man was, war waited for him. (Ještě před člověkem tu byla válka, a čekala na něj). Hudebně se tu předešlé počiny propojují, ale nekopírují. I v názvech jednotlivých skladeb rezonují vážná témata s temnou poezií: Occam’s Razor (Occamova břitva). Důležitým prvkem Panzerfaust je také symbolika.

Obal zdobí Atlás v jeho typické póze nesoucí globus. Obraz světa. Symbol držení nebes, neboli břemene, které si neseme každý sám. My všichni jsme zodpovědní. Nikdo neunikne. Vokály Brocka a Goliatha jsou intenzivnější a naléhavější než v minulosti. Rozzlobené výkřiky zoufalství a hrdelní smutek. Všechno pěkně graduje. Celek vyznívá jako závěrečná bitva, kde je posluchač vržen do epicentra dění. Zkáza je dokonána To Shadow Zion (No Sanctuary) –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ slyšitelný výbuch jaderné bomby a rituální bubnování. Vynikající poslední a konečná kapitola tetralogie. Katastrofální závěr jejich intenzivní black metalové série vrhá posluchače do temného zkoumání kolapsu lidstva. Závěrečná kapitola se hluboce ponořuje do témat existenciálního zoufalství, války, duchovního zpustošení a nevyhnutelných cyklů smrti a znovuzrození. Každá skladba vykresluje bezútěšný obraz rozpadajícího se světa, v němž lidstvo ztrácí svou nevinnost a naději, jak se spirálovitě řítí opět střemhlav ke zkáze. Brutální a neúprosné, toto apokalyptické album je silným prohlášením a je monumentální koncem mimořádné hudební ságy.

Tvoříme svět ve kterém žijeme, a i za naší maskou je ukryto zlo. Jen dobro zkrátka neexistuje. Nejjednodušší odpověď bývá většinou ta správná. Za zvěrstvy a utrpením, které nás jako druh postihly, se nemusíme dívat dál než do zrcadla. Přímo před sebe a tetralogie The Suns of Perdition od Panzerfaust nám to dokáže bolestně připomenout.

Hodnocení: 6/6

Název: Panzerfaust
Album: Chapter IV: To Shadow Zion
Label: Eisenwald
Žánr: Black metal bez hranic
Datum vydání: 22. listopadu 2024

00:45:53

1.  The Hesychasm Unchained
2. When Even The Ground is Hostile
3. The Damascene Conversions
4. Occam’s Razor
5. To Shadow Zion (No Sanctuary)

Brock Van Dijk: zpěv/kytara, Thomas Gervais: baskytara, Goliath: zpěv, Alexander Kartashov: bicí