Napjatě se očekával nástupce debutu z roku 2018 nadějného tria z Belgie. A to z mnoha důvodu. Jedním z nich bylo potvrzení kvality uskupení i to, zda si skutečně zaslouží tolik pozornosti, kterou jim deska Unfold The God Man přinesla.
V první řadě musím říct, že v posledních letech, (řekněme třeba v 10 až 15 letech na zpět) se nám v Belgii formuje něco nového, neobvyklého a dost dobře to má ambice převzít vlajku moderního metalu a nést ji. Na tamní hudební scéně se každopádně hodně děje. Co je příčinnou netuším, ale přirovnal bych to například k vzestupu norského black metalu, který byl jakýmsi bojem, životním postojem proti zavedenému. Každopádně tu máme hned několik zajímavých uskupení počínaje mystiky Amenra přes Brutus, Wiegedood, STAKE, Hippotraktor až k právě recenzovaným Psychonaut, kteří se derou do popředí moderního pojetí metalu.
Kdo Psychonaut zná, tak ví, že jde o trojici muzikantů tvořící rychlejší odnož post-metalu, otírající se o progresivní prvky a další žánry, jako sludge a podobně. Vraťme se ale k desce samotné. Vnímal jsem to napětí před vydáním a bylo znát, že si kluci moc přáli překonat svou prvotinu. Zároveň tu byl jistě vyvíjen tlak i z jiných stran. Fanoušci, vydavatelství… A to vše se myslím podepsalo na výsledku. V některých momentech mi totiž přijde, že kluci balancují na hranici svých možností. Někdy tlačí na pilu emočně tak moc, že to přestává být uvěřitelné a posluchač ztrácí kontakt s hudbou. Přibližně v polovině desky jsem si musel pravidelně dělat pauzu, abych vydržel pozorně vnímat i další skladby.
Celek působí agresivněji než předchůdce a jsou tu i vůbec nejtvrdší kousky v dosavadní historii kapely. Hned první Storm Approaching je plná progresivněji laděných riffů a ostrých vokálů, které vedou souboj s melodickým zpěvem. Není hned lehké proniknout za tuto stěnu, a je třeba správná nálada, jinak materiál ztrácí svůj účinek. Což je jednoznačné mínus. Nutno však dodat, že v úvodu se nestane nic, co bychom od kluků už někdy neslyšeli.
To se částečně změní až v druhém kousku All Your Gods Have Gone, který je překvapivě tvrdý a syrový zároveň. Není zde čas na nádech, ale chytré rifování kombinované s údernou rytmikou mě bavilo a opakované poslechy to pouze zlepšily. Ty lepší kousky si album ovšem schovává na později. Za silnou skladbu považuji Violate Consensus Reality.
Ženský vokál dodává v prvních momentech pocit tajemna a dodává dávku neproniknutelnosti. Jde o zpěvačku Stefanie Mannaerts z kapely Brutus. Ta ovšem není jediným hostem v této skladbě. Na závěr zapěje i Colin H. Van Eeckhout z již zmiňovaného uskupení Amenra a zaručuji Vám, že ho rozhodně poznáte. Přesto musím říct, že právě v této písni cítím, jak kapela poprvé naráží na uvedené hranice. Skládat dlouhé kompozice tak, aby nebyly nudné, stereotypní už chce jistou dávku skladatelského citu. A právě to trojici podle mého názoru schází nejvíc. Věřím, že kdyby byla tato skladba třeba o dvě, tři minutky kratší výsledek by byl o mnoho lepší.
Pro mě osobně pak největším překvapením na Violate Consensus Reality a zatím i nejoblíbenější skladbou, je překvapivě pomalá Hope. Krásně potvrzuje známe rčení, že v jednoduchosti je krása, zde síla. Není třeba za každou cenu tlačit na pilu, aby se objevily emoce. Skladba je plná piana, vzletných kytar, poletujícího vokálu a lá Pink Floyd. Tato tvář kapely je zde nová a přiznám se, že mi vůbec nevadí. Naopak. Jsem zvědav, zda tyto ambice budou rozvinuty v budoucnu. Pro mě právě Hope zůstává největším překvapením nové desky.
Dalším vrcholem je pak Interbeing. První singl, který kapela zveřejnila a dával tušit velké věci, byť se očekávání zcela nenaplnila. Jde přesně o ten typ skladby, které jsme od této party chtěli slyšet a má jednoznačně největší hitové ambice z celé osmice kousků.
Musím se také přiznat, že mě tentokrát neoslovil ani vizuál alba. Na přebalu je jakýsi stařík připomínající Noema nebo proroka z biblických příběhů a nikde jsem se nedozvěděl, co tím chtěl autor říci.
Na poslední dvě skladby, jsem si během poslechu dělal většinou krátkou pauzu. Silnější je rozhodně závěrečná Towards the Edge po které ovšem zůstane trošku zvláštní pocit nenaplnění. Jedno je jisté, novinka svého předchůdce bohužel nepřekonává. Není to nějak bolestný propad, ale je. Přesto materiál za poslech rozhodně stojí a stejně tak se vyplatí Psychonaut nadále sledovat, protože v Belgii se skutečně formuje zajímavá scéna, o které bude myslím ještě slyšet.
Hodnocení: 4/6
Název: Psychonaut
Album: Violate Consensus Reality
Label: Pelagic Record
Žánr: Prog metal, Post metal, Sludge, Psychedelic post-metal
Datum vydání: 28. října 2022
- A Storm Approaching
- All Your Gods Have Gone
- Age of Separation
- Violate Consensus Reality
- Hope
- Interbeing
- A Pacifist’s Guide to Violence
- Towards the Edge
Sestava: Harm Peters – bicí, Stefan De Graef – kytara & zpěv, Thomas Michiels – basa & zpěv. Hosté: Colin H. Van Eeckhout, Stefanie Mannaerts