Němečtí brusiči industriálního kovu jsou zpět a dokazují, že stále po těch letech májí co říct. V žádném případě nepatří do starého železa, jak jim mnozí předpovídali. Nová deska to jen potvrzuje.

Nechali jsme si trochu odstup, abychom měli čas nechat desku prorůst naší sluchovou soustavou a vyplatilo se, protože jak známo „některý lesk na slunci po čase bledne.“ Kapela Rammstein svým pojetím metalu dobyla svět. Provokativní texty i videoklipy. Masivní pódiová show, snadno zapamatovatelné riffy. To všechno jsou ingredience, které ve výsledku udělaly z Rammstein megastar metalového světa. Můžeme je milovat nebo nenávidět, ale nelze je ignorovat. Každý jejich nový počin je vždy události a otřásá metalovým světem. Tentokrát tomu není jinak. Rammstein opět bodují v hitparádách napříč světem. Má to opodstatnění? Není to už jen dozvuk velkého jména? Jednoduše není. Dozrál tedy čas si říci proč.

Od prvních tonů dokáže Zeit zaujmout. Onen negativní nádech všech songů je stejně lákavý, jako vychlazené pivo v létě. Přiznám se, že mě první singl Zeit nějak zvlášť neohromil, ale v kontextu funguje dobře. Až opakovaná přehrávání pomohla a song květnatí jako jarní kvítí.

Na albu pak kus perfektně zapadl do zbytku materiálu. Jednoduše si dovolím tvrdit, že kapela vydala asi nejsilnější materiál od alba Mutter z roku 2001. Osobně jsem nikdy nebyl velkým fandou, a když už, měl jsem raději vždy starší věci, a zejména ty středně tempé jako: Klavier, Seemann, Spiel mit mir, Sonne a pod. V nich jsem vždy vnímal tu sílu a atmosféru, kterou umí opravdu vytvořit jen tahle šestice. To co občas tvoří je skutečně jako nějáká magie. Předposlední „sirka“ mě minula úplně. Trochu jsem si říkal, že zlaté časy Rammstein jsou opravdu nadobro pryč, ale mýlil jsem se, a jsem za to fakt rád. Nová deska je více písničková. Není zde sice žádný vyloženě radiový hit, ale jako celek drží skvěle pohromadě. Co mě tentokrát pokaždé drtí je skvěly a moderní zvuk kytar. Doplněný o hravé klávesy. Například riff ke konci OK mě vždy zadupe do země a to doslova. Strašně nakažlivé.

Stejně jako úvodní dupačka v Angst. Navíc ten text, opět provokativní a nakažlivý, tak jak to máme od této party rádi. „Alle haben Angst vorm schwarzen Mann“ (Všichni mají strach z černého muže). Navíc zde Till Lindemann předvádí hlasové kreace, které jsem od něj snad ještě neslyšel. Jenže na vydechnutí není čas. Jak ukazuje skvělá polkometalová Dicke Titten. Tyhle kusy jsou stadionovky jak prase. Mým osobním favoritem je však předposlední Lügen. Má vše, co mám na téhle bandě tolik rád. Trochu se však obávám, že na komerční úspěch svých předchůdců nedosáhne.

Všechno se to strašně dobře poslouchá a těch 44 minut uteče jak nic. Zeit je jako jízda na horské dráze. Je to vzrušující i mrazivé, chvílemi zábava, jindy strach a zamyšlení. Husí kůže i euforie. Když už se konečně ta bestie zastaví, a je čas vystoupit, chcete další jízdu. Ano, ani opakovaný poslech neomrzí, a naopak se objevují zákoutí, které po první jízdě nebyly patrné. Za tohle dílo patří mistrům smeknutý klobouček. Je to neuvěřitelná jízda! Se vším, co k tomu patří.

Hodnocení: 5/6

Kapela: Rammstein
Album: Zeit
Label: Universal
Žánr: Neue Deutsche Härte / Industriální metal
Datum vydání: 29. dubna 2022

00:44:10

1. Armee der Tristen
2. Zeit
3. Schwarz
4. Giftig
5. Zick Zack
6. OK
7. Meine Tränen
8. Angst
9. Dicke Titten
10. Lügen
11. Adieu

Sestava: Till Lindemann – zpěv, Richard Kruspe – kytara, Paul Landers – kytara, Oliver Riedel – basa, Christoph Schneider – bicí, Christian Lorenz – klávesy