Kalifornští Red Hot Chili Peppers vydávají bilanční řadovku, která však velkou díru do hudebního světa neudělá.

Přiznám se, že když mi bylo asi 16, tak jsem redhoty poslouchal docela často. Jenomže šestnáct už mi dávno není a redhoty už také moc neposlouchám. Nicméně jsem byl zvědav, kam se čtveřice posunula, neposunula, a jak jim to hraje. Nakonec jsem dostal vlastně to, co jsem trochu očekával. Funky rock, který už ovšem nemá ten feeling jako dříve. Chybí hitovky na první dobrou, které z této kapely udělaly kdysi světový fenomén. Dnes už jde podle mě jen o odraz toho co bylo. Unlimited Love, tak vnímám jako výkřik: Halo, ještě jsme tady…

Hra na retro mi v tomto případě přijde jaksi prvoplánová. Něco jako: My jsme hráli v osmdesátkách, který jsou teď cool. Jenže to na mě nepůsobí. K tomu prostě chybí silný hudební materiál. Na desce jsou popravdě nejsilnější hned úvodní dva songy, hlavně Here Ever After mě hodně bavila, ale jedna taková věc na albu dlouhém 73 minut je prostě málo.

Kdyby se v tomto duchu nesla celá deska, tak to mohla být fakt pecka, ale bohužel není. Materiál je většinou pomalý a táhne se. Přitom postrádá nějaké zajímavé nápady, nebo snadno zapamatovatelné melodie. Kluci hrát určitě umí. Jen se hudebně už míjíme. Chybí mi ta písničkovost, co bych si pobrukoval ještě dlouho po poslechu. Bohužel jsem to nenašel. Trochu se divím, proč album sbírá vesměs pozitivní reakce. Možná je to trochu ze strachu z velkého jména, nebo někomu prostě stačí jedna, dvě povedené písně. Materiál je sice silnější, než tomu bylo v minulých letech, ale i tak pořad slabý na to, abych si z toho sednul na zadek.

Příjemnému poslechu nepomůže ani pro mě nepochopitelný výběr 17 songů. To je porce jako blázen. V Japonsku dokonce 18. Navíc kdyby na desce klidně půlka nebyla, fakticky vůbec nic by se podle mě nestalo. Zněla by úplně stejně a psal bych stejnou recenzi. Cítím jak moc kapela chtěla natočit skvělé album. Vrátil se jim do sestavy Johna Frusciante. Kytarista, který byl u největších věcí, co kdy kapela udělala. Do studia byl opět povolán i legendární producent Rick Rubin aaaa, nic. Jsem i trochu zklamaný, protože po přečtení několika recenzí jsem čekal opravdu víc. Věřím, že si to své posluchače najde a jistý úspěch se dostaví. Ale z dlouhodobého hlediska to bude myslím jen další deska redhotů. Slyšet je i vykrádání sebe sama, jen je celkem chytře schované a není tak patrné. Desku mít puštěnou jako pozadí pro cokoli, třeba odpoledne u moře se sklenkou něčeho dobrého, asi může fungovat, ale na opakované poslechy s cílem vychutnat si hudbu to prostě není. Dokonce jsem se přistihl, jak v myšlenkách myslím na to, zda by mi vadilo, že toto je poslední věc, kterou by čtyřka vydala. No a přiznám se, že nevadilo.

Hodnocení: 2/6

Název: Red Hot Chili Peppers
Album: Unlimited Love
Label: Warner Music
Žánr: Funk rock
Datum vydání: 1. dubna 2022

00:73:04

1. Black Summer
2. Here Ever After
3. Aquatic Mouth Dance
4. Not the One
5. Poster Child
6. The Great Apes
7. It’s Only Natural
8. She’s a Lover
9. These Are the Ways
10. Whatchu Thinkin
11. Bastards of Light
12. White Braids & Pillow Chair
13. One Way Traffic
14. Veronica
15. Let ‚Em Cry
16. The Heavy Wing
17. Tangelo

Sestava: Anthony Kiedis – zpěv, Flea – basa, trumpeta, piano, John Frusciante – kytara, Chad Smith – bicí