Je čas se uvolnit, nepřemýšlet a prostě se jen zaposlouchat. Nová deska velikánů Sigur Rós k tomu vyloženě nabádá. Zádumčivá a podmanivá. Není však přístupná a už vůbec ne líbivá na první dobrou. 

Podzim je počátkem melancholického období roku a počasí venku už rozhodně je podzimní. K takovému zátiší se hodí hudba Sigur Rós, jako prdel na hrnec. Stačí se posadit a poslechnout si novinku Átta těchto Islanďanů, kteří šli vždy proti proudu, ale přitom do skutečného mainsteamu pronikli též.

Tuto kapelu zná mnoho lidí a mnozí to ani netuší, protože jejich hudba se objevuje jako podklad pro různé reklamy, či ve filmech nebo filmových upoutávkách. Není třeba tu obskurně popisovat kdo jsou Sigur Rós. Nosnými prvky vždycky byly zvukové stěny, které se prolínají s typickým vokálem zpěváka a kytaristy Jónem Birgissonem. 

Celá deska je návratem ke kořenům, byť tu není tolik vyloženě hitových věcí, jako tomu bylo v minulosti. Album je pomalé a v ledasčem připomene ranné Pink Floyd. Kdo tvorbu už zná, tak myslím nebude zrovna překvapen, ale spíše potěšen návratem k více prostému a komorně instrumentálnímu pojetí. Novinka vychází po desetiletém půstu. Předešlé album z roku 2013 Kveikur bylo více bouřlivé a experimentální s industriálními prvky. Átta je naopak vyklidněná a nejvýrazněji jsou ty slyšet smyčce. Kapela našla vnitřní pohodu a je to slyšet i z materiálu, které není zbytečně podbíziví, ale má své nedostatky.

Osmá řadovka v pořadí nabídne 10 písní, z nichž jedna se jmenuje podzim a právě to slovo se mi při poslechu vybavilo nejvíce krát a to ještě předtím, než jsem vůbec tušil, že na albu je píseň s tímto názvem. Najdeme tu minimům bicích, což je podle mě trošku škoda, ale byl to prý záměr.

Po určité chvíli je melancholie dosti a album postrádá silnější melodii nebo zapamatovatelné momenty, když zaznívají poslední tony z desky už si vlastně nepamatuji jaká byla druhá skladba a hledám v paměti, zda mi krom pocitu utkvělo v paměti něco jiného a musím bohužel říci, že ne. Pokud se nad tím zamyslím, jde v podstatě o nenáročný hudební podklad pro cokoli. Átta bude fungovat hlavně v momentech kde si chce člověk jen tak posedět nad sklenkou něčeho dobrého a zahleděn do krajiny rozjímá o trablech světa a nebo při procházkách v podzimní krajině.

Kdo by čekal přelomovou desku, tak té se nedočká. Nepůjde ani o zásadní věc v diskografii. Spíše si myslím, že Átta, tak trochu vyšumí do ztracena a není to úplně neopodstatněné. Věřím, že například na živo by některé kousky z desky mohly být silné. Vlastní stín Sigur Rós ovšem nepřekračují ani náhodou. Pořád jsou však snadno rozpoznatelní, protože nikdo nic podobného netvoří.

Hodnocení 3/6

Kapela: Sigur Rós
Album: Átta
Label: BMG
Žánr: Post rock/Island soundtrack

00:56:34

Datum vydání: 1. září 2023

1. „Glóð“ 3:39
2. „Blóðberg“ 7:16
3. „Skel“ 4:58
4. „Klettur“ 6:31
5. „Mór“ 5:47
6. „Andrá“ 4:07
7. „Gold“ 5:13
8. „Ylur“ 5:55
9. „Fall“ 3:27
10. „8“

Sestava: Jón Birgisson – zpěv, kytara, Georg Hólm – basa, smyčce, Kjartan Sveinsson – piano, smyčce, hurdy-gurdy, vibrafon