O Sleep Token se v posledních letech mluví v superlativech. Osobně jsem na tento vlak nikdy nenaskočil a vnímal jejich hudbu bez růžových brýlí. Musím však uznat, že na materiálu bylo něco lákavého a předešlé desky ukázaly, že potenciál tu je. Jenže kluci už nejsou novou kapelou a moment překvapení z dosud neslýchaného také opadl. Proto to má deska Even In Arcadia těžší než její předchůdkyně.
Čím déle tu s námi kapela je, tím více jsou zřejmé některé aspekty. Jedním z nich je fakt, že kapela se do metalu zcela ponořit nechce, naopak se od něho spíše vzdaluje a přibývá popové složky. To může být pro určitou část publika sympatické, ale pro tu druhou, a troufám si tvrdit, že i početnější, to tak potěšitelné už nebude. Chápu, že záměrem je se zalíbit a zvýšit povědomí mezi posluchače doposud metalem nepolíbené. Rozšířit litanie do éteru rádií. Což se moc nedaří a myslím, že je to zejména proto, že Sleep Token chybí opravdový hit a tedy i silný skladatel, který by ho dokázal napsat. Nejblíže jsme byli na desce This Place Will Become Your Tomb z roku 2021, ale ty časy jsou pryč.
Mám pocit více než dřív, že se kapela pořád hledá. Přitom se ale více vzdaluje tomu, co jí dělá alespoň v mých očích atraktivní. Mám na mysli propojení metalového světa s tím popovým. Právě těžkého kovu v jejich hudbě ubývá s každou další skladbou. Even In Arcadia na pilu zatlačí jen párkrát a vždy jen ve směs na krátko. Je to škoda, protože to jsou jednoznačně nejlepší momenty desky. Na to první metalové zadrnčení si musíme počkat přes šest minut a všeho všudy trvá jen pár sekund. Druhá skladba patří k tomu lepšímu, co na albu najdete. Za nejzajímavější považuji šansonový závěr.
Během poslechu jsem přemýšlel a něco mi došlo. Nemusíte se mnou souhlasit, ale fakt jsem získal pocit, že by na mých špinavých myšlenkách mohlo něco být. Sleep Token mi totiž nejvíc ze všeho přijdou jako školní projekt… Skupina složená ze členů nějaké hudební školy, soukromé konzervatoře nebo hudební akademie. Klidně třeba absolventy Ken Tamplin Vocal Academy a podobných institucí. Právě ona skrytá identita a další drobností napovídají. Člověk o kterém nikdo nic neví se totiž dá daleko lépe nahradit. Takže vlastně takové plánované umělecké uskupení, které financuje sama akademie, či jiná podobná instituce, která každý rok plodí řadu nových umělců, kteří ale ve finále nemají vlastě kde hrát. Stojí to nemalé peníze a o jejich talentu vlastně nikdo moc neví… A jak to změnit? Co třeba kapelou, kde by se mohlo postupně vystřídat větší množství lidí? Takových uskupení bude přitom víc. Znáte třeba Ghost? Kolik hudebníků už touhle podivnou kapelou prošlo? A kolik mělo napojení na nějakou soukromou akademii? 🙂 Jednotlivé podobnosti jsou jistě zcela náhodné… Nemyslím si.
Osobně si myslím, že jsou podobné skupiny zakládány se záměrem generování zisku a uplatňování muzikantů právě z jmenovaných akademií a pod. Kde je pravda se asi ještě dlouho nedozvíme, každopádně mi Sleep Token přesně do takovéto kategorie umělců zapadají. Zanechme ovšem spekulací, protože pozadí hudebního byznysu je kapitola sama pro sebe. Pojďme se vrátit k obsahu.
Novinka odhalila slabiny Sleep Token a naráží se tu na umělecký strop. Celkově se to však nikam neposouvá. Moc nového se tu neodehraje a stejně působí i celá deska. Na konci po ní nezůstane vůbec nic. Ve finále je vám úplně k ničemu, že ve svých řadách máte výborného bubeníka a silného zpěváka, když toho nedokážete patřičně využít. Pořád tu cítím potenciál, jako když jsem zamaskované puberťáky slyšel poprvé, ale více než dříve také cítím, že je to mrhání talentem. Pokud bych měl něco pochválit, tak je to obal, který se mi velmi líbí. Barevná kombinace a tajemný nádech láká k prozkoumání. Objev plameňáka chvilku zabral. A za tohle určitě palec nahoru. Po vydání Even In Arcadia však kluky moc nikdo nepochválí a pokud ano, tak je to prostě hluchý pokrytec. Novinka se strašně snaží posunout vpřed, tak moc až je to směšné. Snaha překonat vlastní stín vyznívá naprázdno a ve finále tu máme recyklaci již slyšeného. Lepší momenty tu stále jsou, jako třeba ve skladbě Dangerous, ale jejich málo a mizí do ztracena.
Silnou stránkou kapely byl těžkopádný djantem načichlý groove. Toho ubývá a máme tu doposud nej pop desku Sleep token. Úspěch si kluci asi udrží, ale Even In Arcadia jasně ukázala, že se něco musí změnit. Jinak to spadne do tuctové a nezajímavé kategorie a to by byla škoda, protože potenciál tu fakt je. Celkově mi album přijde po podepsání nové smlouvy u RCA Records zbytečně narychlo spíchnuté a doufám, že příště se to celé povede o něco lépe.
Hodnocení: 2/6
Název: Sleep Token
Album: Even In Arcadia
Label: RCA Records,
Žánr: Moderní metal/R&B metal/gospel metal/Pop metal
Datum vydání: 9. května 2025
00:56:34
1. Look To Windward
2. Emergence
3. Past Self
4. Dangerous
5. Caramel
6. Even In Arcadia
7. Provider
8. Damocles
9. Gethsemane
10. Infinite Baths
Sestava: Vessel – zpěv, Vessel 2 – bicí, Vessel 3 – basa, Vessel 4 – kytara