Kruh se uzavřel. Kapela završila svou trilogii započatou v roce 2019. Pouhé 4 roky však stačily k tomu, aby se z nich stal doslova fenomén. A chápu proč. Sleep Token to prostě dělají po svém.

Od naší recenze na předešlou desku This Place Will Become Your Tomb neuplynulo zas tolik času. Tehdy jsem se zamýšlel nad tím, kam se asi kapela posune příště. Svůj stín nepřekračují ani tentokrát. Stále platí, že balancují nad propastí metalu, do které se nechtějí plně ponořit, protože je před pádem drží popové okovy. Paradoxně tentokrát možná ještě víc než v minulosti. Proč paradoxně? Na novince je totiž asi nejtvrdší a nejmetalovější kousek v dosavadní kariéře Sleep Token.

Začněme tedy u pozitiv. Tato čtveřice vnáší do metalu něco dosud neslyšeného. Díky tomu jistým způsobem působí novátorsky. Je mi strašně sympatické, že se snaží přidávat ingredience v minulosti v metalu nemyslitelné. Efektování vokálů bylo vždy doménou spíše elektronické hudby, stejně jako různé elektroudělátka. Sleep Token na to ale mají jiný názor. A nevadí to ničemu, takto prostě zní moderní pojetí metalu a já si říkám proč ne. Kapela je díky tomu i celkem snadno rozpoznatelná. Další pozitivum vidím ve strhávání davů. Něco na té kapele prostě je a ta budovaná aura mystiky okolo, plus neznámá identita, má něco do sebe. Rozhodně Vás kluci v průběhu času donutí víc o nich přemýšlet. Pořád se však nemůžu zbavit dojmu, že je za tím vším jistý kalkul. Proto jsem se hrozně těšil na novou desku a byl zvědav kam se to celé posune. No a ono se to moc neposunulo.

První singl z desky Chokehold probudil mou zvědavost a vykouzlil mi úsměv na tváři, protože toto je přesně ta poloha ve které mi kapela sedí nejvíc. Kombinace elektronických prvků, stupňované náběhy kytar do ostrých rifů v kombinaci s výrazným vokálem. To byla trefa do černého.

Pak přišel druhý singl a mé očekávání se ještě prohloubilo. Začal jsem si skutečně myslet, že si kapela rozhodla vkročit do metalových vod naplno. Bohužel má očekávání byla asi příliš velká, protože po několika pozorných posleších celku musím konstatovat, že Take Me Back To Eden je nejslabší z celé trilogie i vlastně i v celé diskografii. Jsou tu výborné kusy, jako už zmíněná úvodní Chokehold a navazující The Summoning. Obě písně patří nesporně k tomu nejlepšímu, co kapela doposud složila.

Jenže v záplavě následujících těžce průměrných songů jednoduše zapadnou. Ano i tentokrát tu jsou podle mého názoru naprosto zbytečné písně. Dokonce jich tu je více než v minulosti a to je prostě problém. Už to vypadalo, že tentokrát skočí Sleep Token do metalové propasti po hlavě a místo toho po slušném začátku couvají od okraje a padají do průměrnosti a hledají se víc než kdy dřív. Nechci být pochopen špatně. Nevidím nic špatného na experimentování, ale z čím mám problém, je polévka stylů namíchaná tak, aby si každý našel to své. Jsme všechno a nic. Bude to pro masy? Ano. Bude se to líbit? Nepochybně ano. Jenže plný potenciál se zbytečně ztrácí  ve zmítání: „Čím vlastně chceme být?“

Myslím, že tuto zeď už by mohli po třech albech konečně rozbořit. Myslím, že nebudu sám, komu se líbí spíš onen metalovější háv, který jim zkrátka sluší nejvíc. Což ostatně dokazují právě už zmíněné úvodní skladby. Největším překvapením alba je pak syrově romantická Vore. Což je onen zmíněný nejtvrdší kousek nejen zde, ale v celé diskografii. Bohužel se pak zbytek materiálu neskutečně táhne v pomalých unuděných litaniích. V době kdy začne hrát DYWTYLM už je toho zkrátka moc a mám dokonce problém to doposlouchat. Přitom bych si strašně přál aby to bylo dobré, ale bohužel není.

Z výsledku jsem opět rozladěn. Jsou tu dobré skladby, ale utopené v průměrnosti jiných. Jmenovitě třeba The Apparition, DYWTYLM apod. Vždy s podobnou šablonou. Na otázky z poslední recenze: „Dají přednost umučeným litaniím a nechají se tak plně chytit do pout nad propastí? Nebo se naopak odváží ponořit hlouběji do tajů tvrdší hudby? Zbaví se okovů úplně a popovými ambicemi to jen okoření?“ Znám dočasnou odpověď. Sleep Token si k mé nelibosti zvolili první možnost. Není to úplný propadák, ale malý sešup dolu jo. Stále také platí, že pokud si jednou zvolí správně, tak to teprve začne být zajímavé. Tak třeba příště.

Hodnocení: 3/6

Název: Sleep Token
Album: Take Me Back To Eden
Label: Spinefarm Records
Žánr: Moderní metal/alternativní metal/R&B metal/gospel metal
Datum vydání: 19. května 2023

00:63:00

01. Chokehold
02. The Summoning
03. Granite
04. Aqua Regia
05. Vore
06. Ascensionism
07. Are You Really Okay?
08. The Apparition
09. DYWTYLM
10. Rain
11. Take Me Back To Eden
12. Euclid

Sestava: Vessel – zpěv, Vessel 2 – bicí, Vessel 3 – basa, Vessel 4 – kytara