Dnes si posvítíme na jeden pozapomenutý klenot hudební historie. The Sword nepatří mezi velká jména rockové hudby a přesto, že historie kapely není dlouhá, zanechali za sebou nesmazatelnou stopu a to nejméně ve dvou případech. Na jeden z nich si zavzpomínáme dnes, protože právě letos uplynulo 15 let od vydání skvělé desky Gods of the Earh.

Deska původně vyšla 1. dubna 2008 a jednoduše vypálila rybník mnoha velkým kapelám a ne nebyl to aprílový žert. Úspěch na sebe nenechal dlouho čekat a The Sword debutovali v prestižním žebříčku Billboard 200 na 102 místě. Ihned se připojili po bok těch největších a zahráli si třeba s Machine Head,  Lamb of God nebo Clutch. O rok později pak doprovodili na několika koncertech dokonce hvězdu největšího formátu – Metallicu. Myslím, že to rozhodně nebyla náhoda, protože album svou dravostí skutečně v mnohem dá vzpomenout na nejlepší momenty těchto gigantů. Metallica ve stejné době vydala album Death Magnetic, které naopak potvrdilo sestupující kvalitu jejich hudební produkce. Navíc to celé mělo tehdy příšerný zvuk.

Naopak The Sword naservírovali světu desku plnou nové energie a skvělých nápadů. Navíc zabalenou do skvělého retro zvuku, který byl ještě vyšperkován remasterem z tohoto roku, o tom ještě později. Stačí si poslechnout úvodní instrumentálku „The Sundering“, která dokáže bez větších obtíží dostat posluchače na svou stranu.

Nakažlivost „Bohů na Zemi“ není ovšem náhodná. V podstatě každá skladba má něco do sebe. Je tu hromada skvělých nápadů a harmonií, za které by se nemuseli ani Iron Maiden stydět. Až vás to celé přinutí přemýšlet: „Kdo, že to vlastně je…“. Za nejslabší článek považuji na The Sword zpěv, který místy zní jako starý Ozzy u Black Sabbath. Všechno ovšem solidně vynahradí hudební složka a fakt, že zpěvák John D. Cronise hraje i na kytaru a je autorem většiny věcí, stejně jako textů. Po určitém čase člověk i méně výrazný zpěv prostě odpustí. A o čem, že vlastně The Sword na albu Gods of the Earth pějí? Ústřední témata vycházejí z ikonických fantasy a sci-fi příběhů. Několik písní odkazuje na Barbara Conana a příběhy od Roberta E. Howarda. 

Hned druhý song „The Frost-Giant’s Daughter“ („Dcera ledového obra„) je jedna z původních fantasy povídek o Conanovi. Příběh se odehrává ve fiktivní historii Hyborského věku a podrobně popisuje, jak Conan pronásleduje přízračnou nymfu napříč zmrzlou tundrou Nordheimu. Jiná píseň z desky „The Black River“ (Černá řeka),  je zase odkazem na povídku „Beyond the Black River“ (Za Černou řekou) a týká se Conanova boje s divokým kmenem Piktů v neosídlených zemích za nechvalně známou Černou řekou. Také hitovka „How Heavy This Axe“ je inspirovaná světem brutálního barbara.

Conan však nebyl jedinou inspirací. Mozek The Sword John D. Cronise náměty převzal i od George R. R. Martina, který je u nás znám hlavně díky seriálu Hra o trůny. Skladba „To Take the Black“ je přímým odkazem na Noční hlídku. Píseň se na albu nachází dokonce dvakrát. Na úplný závěr zazní instrumentálka se stejným názvem, která by klidně mohla být použita v seriálu, kam by skvěle zapadla. Jde vlastně  o skrytou píseň, protože v seznamu napsána není. Fantazy a podobné příběhy k metalu prostě sedí. Ano je to klasické klišé, ale vůbec to nevadí, protože to v tomto případě není póza. O tom svědčí i luxusní vydání k patnáctému výročí od vydání. Celek má bezmála padesát minut, ale poslech prostě uteče jako voda. Na mnoha místech materiál působí až výpravně a přesto, že to celé působí jako koncepční, tak jednotlivé skladby se od sebe výrazně liší a jednoduše nesplývají dohromady.

Remaster se mimořádně povedl. Deska zní skutečně lépe než před lety. Zejména bicí jsou daleko více autentičtější a mají tu správnou hloubku. Kytary zůstaly krásně ostré a celek působí stále svěže. The Sword na pozdějších deskách znějí mnohem víc doomově a sabatovsky. Zde ovšem zůstávají heavy až dokonce a jeden povedený riff střídá druhý. Dokonce deska místy zabrousí až do trashe. Ostatně o podobností s Metallicou už řeč byla. Vyzdvihnout musím i krásně povedený obal vinylu, který má metalické odlesky a kolorovaná deska má špinavě pyritovou barvu. Takže je to pastva nejen pro uši, ale i pro oči. Deska vyšla v nákladu 4500 kusů a mimo to jí lze sehnat také na klasickém černém vinylu. Art má na svědomí Geff Kern, který se specializuje na uměleckou fotografii. Cover není přehnaně pompézní, ale má svou dramatičnost. Kostlivec vylézající z hrobu z obřím mečem, je jako vystřižený z nějakého fantazy komiksu.
Těžko zakryju, že jsem nadšený. Bohužel album vyšlo již v roce 2008 a proto je nefér zařadit ho do žebříčku nej desek roku 2023, ale recenzi jsem si prostě neodpustil. Stal se ze mne fanoušek The Sword hned po prvním poslechu a to zejména kvůli této skvělé desce, která zůstává pozapomenutým klenotem v hudebních archívech a stale se klasikou prakticky ihned po jejím vydání.

Hodnocení: 5/6

Kapela: The Sword
Album: Gods of the Earth (15th Anniversary Edition)
Label: Kemado Record 
Žánr: Stoner metal, Heavy metal 
00:48:06

Datum vydání: 22. dubna 2023

1. The Sundering
2. The Frost-Giant’s Daughter
3. How Heavy This Axe
4. Lords
5. Fire Lances of the Ancient Hyperzephyrians
6. To Take the Black
7. Maiden, Mother & Crone
8. Under The Boughs
9. The Black River
10. The White Sea
11. To Take The Black (Reprise, Hidden track)

Sestava: John D. Cronise: zpěv, kytara, Kyle Shutt: kytara, Trivett Wingo: bicí a perkuse, Bryan Richie: basa