Kingcrow jsou další kapelou, o které jste pravděpodobně nikdy neslyšeli. Pokud je to pravda, je nám ctí, že to můžeme změnit. Věřte nebo ne, Kingcrow jsou v současnosti jednou z nejzajímavějších kapel z Italie a mají za sebou již ledacos.

Vše začalo už v roce 1996, když bratři Cafollové založili kapelu pod názvem Earth Shaker. Hledali inspiraci u Edgara Allana Poea, která nakonec vedla ke změně jména na Kingcrow, podle básně „Vrána“. V roce 1999 kapela vydává svou první demo nahrávku Eyes of Memories, která je dnes prakticky nesehnatelná. Typickým znakem byla heavy metalová melodika a rytmika, ale už od začátku s příměsí progresivnějších prvků a art rocku, které sem tam vystrčily růžky.

První zlomová věc v diskografii kapely je album Insider. Syrová a autentická nahrávka, kterou jsem si oblíbil i přes její nedokonalý zvuk. Respektive nazvučení bicích. Konkrétně přechody znějí tak nějak, jak bych to jen popsal, mmm levně? Respektive nevýrazně jako u laciných bicích sestav. Pokud znáte album Best of krchov české kapely Komunální odpad, tak zvuk bicích je dosti podobný a podobností s touto kapelkou je tu více. Kingcrow jsou ale přeci jen více složitější a Insider je v mnoha ohledech již solidní heavy progresivní deska. Jak dokazuje hned úvodní dvojce skladeb. Navíc je to dílko koncepční a ústředním motivem je umělý virus zvaný „Insider“. Hudba jednoznačně ovlivněná Dream Theater a Liquid Tension Experiment a heavy kapelami začátku devádesátých let. Schválně si poslechněte slušný instrumentální kousek „Temptetation“ a nebudete se divit proč zmíněné kapely vzpomínám. 

Pokud má tedy někdo zájem ponořit se do minulosti Kingcrow, tak doporučuji začít právě u desky Insider. Na Spotify ji však budete hledat marně. Nicméně současná tvorba Kingcrow je už výrazně jiná, vyspělejší. Je to doslova jako poslouchat naprosto dvě odlišné skupiny, ale o to více je to překvapivé. Výraznou proměnu znamenal příchod nového zpěváka, který se poprvé představil na albu Phlegethon z roku 2010. Výrazný příklon k progresu a art rocku je cítit hned v Pink Floydovském úvodu. Kompletně pozměněná sestava se naplno vrhla do progových vod, kde zůstává dodnes. Popularita kapely stoupala a také laťka produkce se neustále zvyšovala, jak dokazovalo následující, kritiky vychvalované album In Crescendo. Fanoušci Porcupine Tree nebo třeba švédských Opeth si zde jistě přijdou na své.

Osobně však za dosavadní vrchol kapely považuji desku Eidos z roku 2015, kterou si tu dnes připomeneme. Eidos vychází po období největšího komerčního úspěchu Kingcrow, kteří na velkých festivalech hráli po boku hvězd jako Iron Maiden nebo Judas Priest. Od heavy tvorby se však už kapela vzdálila opravdu daleko. Na vrcholu slávy přicházejí tito Italové s překvapivě zamyšlenou a propracovanou deskou Eidos. Došlo k vybalancování všech zkušeností a vzniklo silně poslouchatelné dílko, které i dnes neztrácí nic ze své intenzity a zní stále moderně a nadčasově. Eidos – idea, myšlenka a ty bývají různé. Mohou nás posouvat kupředu, ale stejně tak na rozcestí. Některé myšlenky nás však doprovázejí a jiné nám připomínají naší prchlivost a omezený čas, který tu máme. Myšlenky se také mění v cíle a vytvářejí náš pohled na svět. Otvírák The Moth je plný této symboliky a s tím koloruje i temnější hudba nutící k zamyšlení a láká k hlubšímu ponoření. Člověk tak nějak automaticky zbystří a začne poslouchat. Jako kulisa Eidos zkrátka nefunguje.
Materiál Vám to nedovolí.

Ve světě Eidos se toho děje zkrátka tolik, že má sílu posluchače dostat přesně tam, kde ho chce mít. Naplno se ukazuje skladatelský um těchto Italů a třešničkou jsou chytrá aranžmá a orchestrace. Efektivní je i využívání nástrojů ve spojení s elektronikou. Přitom všem to není instrumentální onanie z cirkusu. Důraz je kladen na písně a jejich sdělení. Celek je spletitý labyrint zvuků k objevování, která ve finále nechá vyniknout samotný příběh. Celek jednoznačně vede zpěvák Diego Marchesi. V projevu osobitý, pěvecky přesný a hlasově výrazný. To díky němu mohli Kingcrow otevřít novou kapitolu. Jinou, lepší.

Kapela se neuzamknula do nějaké vlastní hudební bubliny a díky své bohaté hudební minulosti nemá mantinely a tak se tu pěkně prolínají hudební světy. Celku to přidává na barevnosti. Přitom nechybí ani hitovější momenty jako například v refrénu: On the Barren Ground. Kingcrow si našli v progových vodách vlastní tvář a to rozhodně není jednoduché. Pokud bych měl tedy hudbu na Eidos připodobnit, tak musím vzpomenout kapelu OSI bývalého klávesisty z Dream Theater. Hudba má podobný tah na branku a v některých momentech podobnou náladu. Stačí si poslechnout The Deeper Divide. A vzpomenu ještě jednou i Porcupine Tree. Jsou to ovšem spíše střípky, které tu a tam zmíněné party připomenou než celek a navíc subjektivní.

Čeho si cením je fakt, že tu není žádná vata a každá píseň je svým způsobem unikátní a má opodstatnění. A to se prosím bavíme o albu se stopáží 62 minut! Kingcrow jsou mistři v psaní koncepčních alb, což je schopnost kterou rozhodně nemá každý. Posluchače si písně postupně omotávají kolem prstu a na celé věci je pozitivní fakt, že se z příběhem jde snadno sžít. Člověk tím, jak stárne přichází o iluze a kolikrát by raději zůstal ještě o něco déle ošálen a žil kolikrát raději někdy zpět v čase, kdy jeho obraz světa byl jiný, více nevinný. Vše krásně vygraduje do závěrečné zklidněné kompozice, která ovšem není odpovědí ani jistotou. Naopak posluchače na konci ponechává v nejistotě. Eidos doznívá a rezonuje v uších a mysli po poslechu a máte chuť se k němu po čase vrátit. To jsou u mě atributy, které má mít dobré hudební album a tím Eidos jednoduše je. Překvapivě moderní progový výlet vyžadující pozornost a čas. V mém srdci má zvláštní místo a rád se k němu vracím a to ze všech alb Kingcrow nejčastěji. Když nad tím tak přemýšlím jsou Kingcrow jednou z nejlepších kapel v progresivních vodách a že jste o nich neslyšeli? Navádí, je na čase to změnit.

Hodnocení: 5/6

Kapela: Kingcrow
Album: Eidos
Label: Sensory Records
Žánr: Progresivní metal/rock
00:62:00

Datum vydání: 23. června 2015

1. The Moth (4:22)
2. Adrift (6:17)
3. Slow Down (5:17)
4. Open Sky (5:34)
5. Fading Out (Part IV) (3:47)
6. The Deeper Divide (7:37)
7. On The Barren Ground (5:18)
8. At The Same Place (7:45)
9. Eidos (8:16)
10. If Only (7:46)

Sestava: Diego Marchesi – zpěv, Diego Cafolla kytara, doprovodná zpěv, produkce, Ivan Nastasi – kytara, doprovodný zpěv, Cristian Della Polla – klávesy, Francesco D’Errico – basa, Thundra Cafolla – bicí, produkce