Instrumentální alba nemají na růžích ustláno. Jsou automaticky méně přístupná, ale byla by škoda podobné věci míjet a album Refraction trojice Meniscus budíš toho důkazem.

Opět jsme se rozhodli vytáhnout na světlo zapadlou desku i kapelu. Tentokrát jde o neznámou bandu z Austrálie. Meniscus o sobě dali vědět v roce 2005 a od té doby mají na kontě jen dvě desky. První vyšla v roce 2011 a druhá, o které bude řeč, v roce 2016. Za sebe mohu doporučit i poslech celé diskografie. Zejména EP z roku 2012 Absence of i. Meniscus vyrostli na post postupech a prim hrají zádumčivé tóny a melodie. Pro jejich hudbu je typická výrazná basová linka a bicí, které doprovází vzletné kytarové linky. Nechybí tomu nápaditost, i když rozjezd zrovna slibně nevypadá. Úvodní Doom není ten druh písně, který hned vtáhne. Své poklady schovává na později, ale byla by velká chyba to hned vzdát, protože Refraction má rozhodně co nabídnout.

Přes složitý rozjezd je album plné dobře zahraných a chytlavých písní, kterým rozhodně nechybí nápad. Ze všeho nejvíce musím však vyzdvihnout práci bubeníka Alexe O’Toola (Seims, Captain Kickarse and the Awesomes, Eleanor Dunlop), jehož hra je zatraceně nápaditá. Navíc má škopky perfektně nazvučené a na desce neztrácejí na živelnosti, která to celé žene skutečně dopředu, a to včetně práce na činely. Ride krásně zvoní, hajtka se neztrácí a je po celou dobu krásně čitelná. Splash zase krásně šustí. A china je správně vražedná. Parádní práce. Bicí si na nahrávce opravdu užívám. Pro Alexe je to první deska s Meniscus a zapadl perfektně. Troufám si říci, že kapelu pozvedl ještě o úroveň víš.  Sám Alex o svém zvuku sestavy říká: „Zjistil jsem, že zvuk bicích více závisí na ladění a výběru blán než na samotné značce.“

Pozadu nezůstává ovšem ani kytara, která sice nepředvádí sólové onanie, ale ona subtilnější práce je na konec ku prospěchu. Díky basové lince a bicím vznikl prostor pro vzletné podklady. Kytara tvoří krásná zákoutí a příjemně buduje atmosféru. Jako lepidlo tu funguje basa, kterou obstarává sympatická Alison Kerjean. Ta je spoluzakládající členkoun a jedním z hlavních pilířů uskupení.

Deska byla vřele přijata kritikou a kapela v roce 2016-17 prožívala zatím nejlepší období své historie. Koncertovala ve velkém na velkých festivalech a hrála v prestižních klubech. Koncerty prý stály vždy za to. Nedílnou součásti byla vždy promyšlená projekce, kterou obstarával čtvrtý člen uskupení Martin Wong. Bohužel jsme ze stáje již delší dobu neslyšeli žádné novinky a zdá se, že je zatím v hibernaci. Bubeník Alex se mezi tím přidal k post progovému uskupení Seims a není jasné, zda od Meniscus ještě někdy něco uslyšíme. Byla by to škoda, protože jejich album Refraction patří k tomu lepšímu, co v post rock-metalovém instrumentálním podloubí doposud vzniklo. Je to epická jízda a vzácná instrumentální nahrávka.

Hodnocení: 5/6

Název: Meniscus
Album: Refraction
Label:  Birds Robe Records
Žánr: Instrumentální / Post rock
Datum vydání: 21. října 2016

00:64:00

1. Doom
2. Simulation
3. Overhang
4. Fingers
5. Daturas
6. Headrush
7. Hamster
8. Flux

Sestava: Daniel Oreskovic – kytary/Looper, Alison Kerjean – baskytara, Alex O’Toole – bicí, Martin Wong – vizuál