Stoner kapely mají většinou jeden zásadní problém a to jsou nezajímavé nebo vyloženě špatné vokály. To však není případ kapely Steak –⁠⁠⁠⁠⁠⁠ pravděpodobně dalšího uskupení o kterém jste v životě neslyšeli. Přitom už hrají od roku 2012, ale pravdou je, že za tu dobu už ušli pěkný kus cesty a Acute Mania je toho jednoznačným důkazem.

Čas u poslechu Vám tak neskutečně uteče, že se budete na konci divit a přát si, aby to ještě chvilku pokračovalo. Steak si Vás omotají hned v úvodní Wolves. Podmanivá, ale spíše pomalejší a hutná. Běsnění vynahradí Dead Meat, která se přehoupne na hitovou Ancestors. Deska ukazuje kam se Steak posunuli a nutno říct, že dospěli a Acute Mania je tak jednoznačně nejvyspělejší deskou v jejich dosavadní kariéře a podle mne také nejlepší a nejvyrovnanější. Kapela naplno ukazuje své muzikantství a umění napsat dobrou a chytlavou věc. Trochu se divím, že okolo není více humbuku, ale je to jen jeden z malá střípků důkazů, že dnes prostě na kvalitě tolik nezáleží.

Pokud vás překvapila úroveň klipu, která má filmovou kvalitu, tak věřte, že je to proto, že příběh alba Acute Mania dostal filmovou podobu v rámci krátkého filmu nazvaného Mad Lord: Samurai of 1000 Deaths a byl vydán také 26 stránkový komiks, který je možné objednat spolu s LP a filmem na stránkách bandcamp kapely. O to divnější je, že Steak je stále doslova neznámý pojem ve světě tvrdé hudby.

K sehnaní jsou dva typy přebalu desky. Na obou je dominantní samuraj a oba mají něco do sebe. K černému vinylu je k dispozici ten, který je vidět v náhledovém obrázku článku a druhý, více komiksový je k dispozici s barevnou deskou, která je přeci jen více vymazlená a sběratelsky určitě cennější, ale je nutno si připravit i více peněz. Opět se tak jedná o umělecký zážitek se vším všudy. Zvukově si myslím je Acute Mania na velmi vysoké úrovni. Celek není extra přebasovaný. Nástroje nesplývají a jsou krásně čitelné. Sóla neřezají do uší. Zkrátka a dobře, moc hezky se to poslouchá. Slabé místo jsem tu nenašel, každá skladba má něco, kvůli čemu se jí vyplatí slyšet opakovaně.

Celkem vznikly k desce dva klipy. Druhý se věnuje komiksu a je ke skladbě Papas Special Custard. Osm minut trvající atmosférický opus, který jde až k stoner psychedelice.

Na apríla v roce 2022 tak vlastně vzniklo v pravdě povedené dílko, které zůstalo nedoceněné, ale může to být proto, že celek vyznívá poněkud retro a to může leckoho odradit. Pět let po předešlé desce jsme dostali propracovanou nálož, kterou by mohli závidět i velká jména. Jsem skutečně rád, že jsem Steak objevil. Je to podobná radost, jako najít po nějaké době někde uryté peníze.

Tihle Britové si jedou svou cestu a přitom kašlou na jakékoli trendy. Třetí dlouho hrající deska Steak otevřela novou kapitolu, kterou prozatím uzavírá plouživý opus Mono. Tak perfektně vygradovanou věc, aby člověk pohledal. Nechci prozradit moc, ale dojde i na překvapení. Skutečný konec se vším všudy. Sám si nedokážu představit, jak lze toto ještě někam posunout a moc se těším na další porci muziky. Smekám opravdu smekám.

Po poslechu mám pocit jako bych právě shlédl vynikající film, dohrál výbornou hru a nebo prožil skvělý příběh…

Hodnocení: 6/6

1. Wolves
2. Dead Meat
3. Ancestors
4. Last Days
5. Frequencies
6. System
7. Papas Special Custard
8. Mono

Sestava: Reece – kytara, Kip – zpěv, Cam – basa, Sammy – bicí