Rok 2026 je pro fanoušky progresivních odnoží moderní hudby doslova žněmi skvělých desek méně známých kapel. Před několika měsíci například spatřilo světlo světa první album velmi slibné formace Exploring Birdsong (na její recenzi se také chystáme), na podzim se dočkáme podle všeho posledního alba projektu Lonely Robot (autor jen doufá, že si to John Mitchell rozmyslí a ještě nepošle Robota do křemíkového nebe) a v těchto dnech se zájemci mohou nechat unést fantastickým počinem z dílny málo známé kapely Advent Horizon s názvem „Falling Together“.
Skupina z amerického Salt Lake City má za sebu již několik alb vydaných vlastním nákladem, přičemž předchozí „A Cell to Call Home“ z roku 2023 je koncepčním albem, které mísí prvky klasického progresivního rocku, metalu, folku a zaujme také texty, v nichž se hlavní kreativní postava kapely Rylee McDonald dotýká křesťanské víry. Nejedná se však o klasické křesťanské album. V textech Advent Horizon bychom spíše našli souznění s vírou, ovšem spíše jen v náznacích. Právě tohle album mi nabídlo Spotify a po prvních několika minutách jsem byl beznadějně lapen.
Letošní zbrusu nové album „Falling Together“ vzniklo podle vyjádření kapelníka velmi rychle. Část materiálu byla zkomponována pro předcházející album, ale nakonec se nevešla. Zbytek pak údajně nezabral příliš času. Textově se album opět zabývá vírou, ovšem nyní si Rylee sáhl hluboko do vlastního nitra a vytáhl na světlo pradávný souboj mezi vírou a organizovaným náboženstvím. Skepticismus vůči církvím a jejich dogmatům je palčivou zpovědí, katarze pak přichází v závěrečné písni.
Zajímavostí je, že Advent Horizon se rozhodli pro neobvyklou metodu prezentace alba publiku. Od letošního jara postupně přidávali do streamovacích platforem jednotlivé písně, vždy zhruba v měsíčním rozestupu. Současně s každou písní se pak na youtube objevilo i video s playthrough. Zda to napomůže k větším číslům přehrání a prodejům, lze jen těžko odhadnout, doufejme, že tomu tak bude. Vydáním posledního singlu „Animals“ 21. srpna bude album kompletně k dispozici na všech streamovacích platformách. Pokud je někdo velmi nedočkavý, kapela dala možnost již v květnu album jako celek koupit například na Bandcampu, což autor využil okamžitě, jakmile to bylo možné. První uvolněná skladba „Past Life Parable“ (nejedná se ovšem o první skladbu alba, tracky jsou uvolňovány na přeskáčku) totiž dávala tušit, že formu, kterou Advent Horizon představili na předchozím albu se podařilo nejen udržet, ale i rozvinout. A jak tedy „Falling Together“ vlastně zní? A stojí za to si jej poslechnout a popřípadě koupit?
Hned zkraje posluchače trkne do ucha velmi podařený zvuk. Kapela se při produkci a mixu spolehla na sebe a také na služby Zacha Boormana. O mastering se pak postaral legendární Jens Bogren, který má zářezy za spolupráci s velikány typu Sepultura, Opeth a další (mimo jiné se postaral o mix a mastering posledních dvou alb mých úhlavních oblíbenců Wilderun a je to slyšet…).
Ale zpět k hudbě samotné. Advent Horizon jsou především progresivní kapelou. A hned první skladba to dosvědčuje už jen svou délkou. „In a Lone and Dreary World“ o pár sekund překonává hranici 19 minut a pro fanoušky progu je tato délka slibem opulentních sonických hodů. A slib je dodržen. Těch devatenáct minut totiž uběhne jako nic. Od úvodních pochmurných atmosferických klávesových akordů Advent Horizon nikoho nenechávají na pochybách, že se učili od těch nejlepších. Vlivy Yes, Genesis nebo třeba Emerson, Lake & Palmer dokáže kapela přetavit ve svůj vlastní styl a zvuk. Na své si přijdou vyznavači klasického artrocku i zastánci tvrdších stylů. Střídají se zde tvrdší riffové pasáže s klidnými akustickými chvílemi, všechno však do sebe zapadá a funguje to bezvadně.
A co se týče textu, rozhodně je o čem přemýšlet. Stačí se zaposlouchat do úvodního prohlášení: „Stejně jako spousta těch, co tady byli přede mnou/jsem byl vychován, abych předstíral/že ten chlapík, co se na mě seshora směje/není zrůda/ale přítel…“ Hned od začátku je jasné, že ne každému se Ryleeho názory budou líbit. Od deziluze z organizovaného náboženství se v průběhu poslechu desky dostaneme až ke smyslu života a k tomu, že blízkost druhých je větší hodnotou než vzorná docházka do kostela…
Dlouhý formát úvodní skladby dává vyniknout zpěvu kapelníka Ryleeho McDonalda, který nemusí každému „sedět“, ale do muziky přesně zapadá. Sekunduje mu kytarista Grant Matheson a také vokalistka Kristen McDonald — manželka Ryleeho, která po angažmá coby host na předchozích deskách povýšila do role plnohodnotné členky kapely. O fantastické bicí se stará Mike Lofgreen a o basu a klávesy Cason Wood. Rád bych se zastavil právě u nástrojů. Všichni pánové jsou skvělými muzikanty, kdo je ale skutečným virtuosem, to je kapelník Rylee McDonald. Ten je nejen zpěvákem, ale také sólovým kytaristou, a autor je před ním nucen smeknout pomyslný klobouk. Jeho hra je nejen technická a občas dechberoucí, ale hlavně melodická a jeho sóla nejsou jen okrasou, ale doplňují koncept jednotlivých skladeb, což není zejména v metalových vodách úplně běžné. A když uvážíme, že během koncertů Rylee zvládne hrát relativně komplikované riffy a vyhrávky a u toho bezchybně intonovat do mikrofonu, není co dodat. Tenhle chlapík má prostě talentu na rozdávání.
Druhá skladba „Faith Window“ začíná klidným motivem a přes refrén, který by se při troše dobré vůle mohl stát stadionovou halekačkou graduje ve své druhé polovině až k screamo vokálu bubeníka Mika Lofgreena. Na Advent Horizon se mi moc líbí schopnost na relativně kompaktní ploše obsáhnout relativně rozdílné styly a přesto písničky jako celek fungují a posluchač nemá pocit, že jsou poskládané „na sílu“.
Úvod třetí písně „Patience“ okamžitě evokuje Rush, nicméně sloka podpořená jednoduchým ostinátem podladěné akustické kytary už je typickým vynálezem Advent Horizon. A jak je téměř pravidlem, ve druhé části se po breaku dočkáme opět tvrdšího riffu, tentokrát s klávesovým sólem. Stejně jako předchozí písnička se „Patience“ vejde do pěti minut, ale subjektivně se zdá být delší. Nikoli proto, že by byla nudná, ale protože se v ní toho děje skutečně dost. Musím se přiznat, že jednu dobu jsem při poslechu alba přeskakoval rovnou na začátek Patience, protože ten sonický optimismus v jejím úvodu mě neskutečně nabíjel.
Čtvrtou skladbu „Past Life Parable“ kapela vypustila do světa jako první singl. A právě díky této písničce mi bylo jasné, že tohle album prostě musím slyšet co nejdřív. Po flažoletovém intru se rozjede krásně klenutá melodie sloky, v níž Rylee zpochybňuje oddanost člověka náboženství: „Dal jsi kousek všeho, cos měl/abys postavil dům pro někoho jiného/a celý ten zatracený čas jsi věřil./Bojoval jsi proti celému světu/protože ti to přikázali/a celý ten zatracený čas jsi věřil.“ Druhá polovina skladby přináší opět zlom v podobě akustického riffu, který se postupně vlévá do dialogu kytary a kláves. A celou dobu máme co do činění s velmi chytlavými melodiemi, což je něco, co Advent Horizon umí na jedničku.
Instrumentálka „Gravity I“ začíná prostou klasickou kytarou, která zůstává přítomna i poté, co se úvodní motiv rozvine do plnohodnotné aranže. Sólo na kytaru s nylonkami, to je něco, co upoutá pozornost. Pak iniciativu převezme elektrická kytara, která se postará o přemostění do sesterské skladby „Gravity II“. Ta je postavená na riffech, které rozvíjejí motivy z Gravity I. Dynamické kontrasty zejména ke konci potěší každého vyznavače progmetalu.
Poslední písničkou alba je „Animals“. Je to velmi niterné zamyšlení nad smyslem existence člověka. O ambientní intro se postaraly hlasy McDonaldovic potomstva. Jemný podkres kláves a jednoduchý motiv akustické kytary se krásně snoubí s Ryleeho zpěvem, který je tentokrát velmi civilní a svým způsobem „obyčejný“, tak, jak si to skladba žádá. Hned při prvním poslechu mi projel příjemný mráz po zádech při prvním tónu basového syntezátoru, který dodává vyznění písničky přídech osudovosti. Cason Wood v této skladbě také využil bezpražcovou basu, což je velmi příjemným zpestřením. Introspektivní text se dotýká našich slabostí a nejistoty: „Všechny cesty musí vést k poslední zákrutě/čím dál užší, jak se blíží svému konci/a když se ohlédneme na míle, které jsme nachodili/uvidíme krásu toho všeho…“ Tento závěr alba je prostě nádherný, další adjektiva jsou zbytečná.
„Falling Together“ je u mě v rotaci téměř neustále a i po několika desítkách poslechů lze najít nové skryté detaily. Přesně takhle si představuju progresivní hudbu. Krom úvodní skladby se všechny tracky pohybují kolem pětiminutové stopáže, takže je to i velmi dobrý materiál pro uvedení nezasvěcených do progsvěta, kdy skladby nejsou příliš dlouhé na udržení pozornosti pro netrénované posluchače. Současně jsou ale i melodické a podle mého názoru by například „Past Life Parable“ nebo „Faith Window“ byly materiálem i pro popověji zaměřená rádia.
Výkony všech muzikantů a zejména Ryleeho jsou perfektní, aranže (a zejména aranže vokálů, které jsou pro mě osobně velmi důležité) snesou ta nejpřísnější měřítka. Jediným problémem, který s albem mám, je zpěv Kristen McDonald, která intonuje skvěle, ale její vokál lehce postrádá výraz. Na druhou stranu při vícevrstvých vokálních harmoniích je to zase výhoda.
Celkově je pro mě nové album Advent Horizon deskou roku. Vzhledem k tomu, že se jedná o relativně neznámou nezávislou kapelu, se jejich koncertu v okolí České Republiky ještě nějaký čas nedočkáme. Čím více lidí však bude o tomto skrytém pokladu vědět, tím větší šance na to, že se jednou přes oceán vydají a my je budeme moci spatřit naživo i u nás.
Hodnocení: 5.9/6
Název: Advent Horizon
Album: Falling Together
Label: vydáno svépomocí
Žánr: Prog rock
Datum vydání: 15. května 2026 (první singl) — 21. srpna 2026 (kompletní tracklist)
1. In a Lone and Dreary World
2. Faith Window
3. Patience
4. Past Life Parable
5. Gravity I
6. Gravity II
7. Animals
Rylee McDonald – zpěv, kytara, klávesy, perkuse
Mike Lofgreen – bicí, perkuse, screamo zpěv
Cason Wood – baskytara, bezpražcová baskytara, klávesy, elektrický a akustický klavír, varhany
Grant Matheson – zpěv, klávesy, kytara
Kristen McDonald – zpěv