For Those That Wish To Exist je devátý zářez do diskografie britských metalcoristů Architects. Očekávaní byla veliká, ale naplnila se?
Architects jsou v současnosti jednou z největších metalových uskupení a nutno uznat, že ne úplně náhodou. Do extrémních vod nabroušených kytar a řevu přinášejí popovou chytlavost a pompéznost. Jednoznačné vlivy nu metalu a kapel jako Linkin Park nebo Slipknot tu jsou znát. Vlastně si troufám říct, že současní Architects jsou klon mezi Slipknot a Linkin Park. Jsou ovšem slyšet i jiné vlivy. Například djentu a jiných žánrů. Nejblíže mají kluci k Bring Me the Horizon. Ti jsou sice zatím pořád viditelnější, ale Architects jim již slušně šlapou na paty. Po krátkém úvodu tu hned máme pecku Black Lungs, kterou si člověk prostě zamiluje. Drtící riffy a nakažlivý zpěv. Sam Carter se předvádí ve své doposud nejlepší formě a průběh alba to nezmění. O hitovky tu rozhodně není nouze. Jak ukazuje třeba pompézní Dead Butterflies. Pochodové bicí a naléhavé vokály.
Mašinérie se ovšem nezastavuje a servíruje nám další bezva kousky. Například v Impermanence se objeví jako host Winston McCall z Parkway Drive a není jediným hostem na desce. Mám ovšem s albem jeden malý problém, a to ten, že všechno zní až příliš bombasticky. Produkce je velká a chuť zalíbit se, co možná nejširší komunitě také, ale pořád je to v únosné míře a dokážu si to prostě i přes tento fakt stále užít. Jen je tu pořád znát sazka na jistotu.
Ze všech hitovek je tu pak jednoznačně nejvýraznější píseň Animals. Dokáže chytnou hned od začátku a ten riff je prostě rozbíjecí. Na starší fanoušky to bude asi příliš, ale já jsem spokojen. Není to tak uhlazené jako současná tvorba Bring Me the Horizon, a to se mi líbí. Pořád tomu nechybí dravost i tvrdost a metalcore ozvěny. Do dnešních dnů má singl skoro 20 milionů shlédnutí na Youtube. To je myslím dost slušný na kapelku podobného formátu.
Na For Those That Wish to Exist jde najít samozřejmě i nějaká ta vata, ale je rozhodně v menšině, což k téměř hodinové stopáži není vůbec špatné. Tah na branku si album udrží do konce, ale mohlo být přeci jen kratší. Musím však pochválit celkové seřazení skladeb, kdy není to nejlepší odhaleno hned na začátku. Hitovka Animals například přijde až jako desátá a krásně do celku zapadá a překvapivě při poslechu desky jako celku ani výrazně nevyčnívá.
Co mě zaujalo hned na první pohled je obal desky. Astronaut stojící v prázdném kostele a hledící do světla z okenice. Je to přesně ten druh obrázku, který Vás nutí přemýšlet a nabízí možnost různé interpretace. Zde se mi nabízelo toto: Pro mnoho lidí je věda nový druh náboženství, a to může být v mnoha ohledech i nebezpečné.
Na albu se objeví celá řada hostů, jak už jsme nakousli. Co je také zajímavé, po vydání vznikla živá nahrávka celé desky nazvaná For Those That Wish To Exist At Abbey Road, kde kapela hraje s živým orchestrem v zádech a nahrávka tak dostává další rozměr. Za mě palec nahoru za tento nápad. Schválně. Zkuste si pustit například skladbu Impermanence z alba a potom v úpravě s orchestrem.
Někteří fanoušci považují za vrchol kapely desku Holy Hell z roku 2018. Osobně ho vidím spíš fakticky v For Those That Wish to Exist. Obsahuje totiž všechny ingredience velké metalové desky a věřím, že i zpětně bude dílo vnímáno pro kapelu jako zlomové. Rozhodně jeden z nejlepších metalových počinů roku 2021.
Hodnocení: 4/6
Název: Architects
Album: For Those That Wish to Exist
Label: Epitaph
Žánr: Metalcore / Nu metal
Datum vydání: 26. února 2021
00:58:28
1. Do You Dream of Armageddon?
2. Black Lungs
3. Giving Blood
4. Discourse Is Dead
5. Dead Butterflies
6. An Ordinary Extinction
7. Impermanence
8. Flight Without Feathers
9. Little Wonder
10. Animals
11. Libertine
12. Goliath
13. Demi God
14. Meteor
15. Dying Is Absolutely Safe
Sestava: Sam Carter – zpěv, Josh Middleton – kytara, doprovodný zpěv, Adam Christianson – kytara, doprovodný zpěv, Alex „Ali“ Dean – baskytara, klávesy, Dan Searle – bicí, + hosté