Promyšlený, melancholický výlet, na který nás berou Brutus na své novince, má v sobě cosi neuchopitelného. A jsou pouze dvě možnosti. Buď vás chytne a nepustí, nebo jen prosviští okolo bez většího povšimnutí. U mě zafungovala první možnost.

Není tomu tak dávno, co jsme v jedné nedávné recenzi zmínili, že: „…v posledních letech, (řekněme třeba v 10 až 15 letech na zpět) se nám v Belgii formuje něco nového, neobvyklého a dost dobře to má ambice převzít vlajku moderního metalu a nést ji. Na tamní hudební scéně se každopádně hodně děje. Co je příčinnou netuším, ale přirovnal bych to například k vzestupu norského black metalu, který byl jakýmsi bojem, životním postojem proti zavedenému.“  Novinka Unison Life belgické trojice Brutus to jedině potvrzuje.

Už v roce 2017 dokázali na sebe strhnout dostatek pozornosti debutovým albem Burst. Punková energie, výrazný a zapamatovatelný zpěv bubnující frontmanky. To byly atributy o kterých se v kuloárech hovořilo. Přiznám se, že na mě byl materiál až příliš suchý a nevýrazný. Přesto mi šimrání v zátylku napovídalo, ať to nevzdávám. Bylo to správné rozhodnutí, protože na třetí řadovce tahle partička rozehrála doslova emoční koncert. Tohle jednoduše překračuje hranice žánru. Punková dravost, popová chytlavost a melancholie post metalu smíchaná do jednoho přitažlivého koktejlu. Tenhle materiál mi od doby prvního poslechu stále rezonuje v uších. Majitele fyzických nosičů určitě bude zajímat, co přebal? No není extra složitý. Je na něm vlnkované U v odstínech oranžové. Je prostě jiný a vlastně, když nad tím tak přemýšlím i celkem dobře vystihuje ten obsah uvnitř. Přitom neodvádí zbytečně pozornost, protože to hlavní slovo má hudba.

Prodat emoce tak, aby byl výsledek uvěřitelný. Zároveň nepůsobil komicky, afektovaně, či falešně (jen na oko), je hrozně těžké. Mnoho umělců si na podobném přednesu vylámalo zuby. To však není případ Brutus. Prožitek Stefanie Mannaerts je tak přirozený, jak to jen jde, a člověk v textech slova nejen slyší, ale i prožívá. Krásným příkladem je třeba píseň Victoria. Snadno zapamatovatelný refrén s popovým nádechem. Má ambice stát se prvním skutečným hitem Brutus.

Album je za mě labutí písní Stefanie. Nevím, co se stalo. Každou píseň tahle zpívající bubenice podává, tak jako by to mělo to poslední, co Brutus vydají. Zda za to může pochmurné období, kterým procházíme, nebo zda se něco zásadního událo v jejím životě, netuším. Každopádně od poslední desky neskutečně umělecky vyrostla. Některé fráze skutečně bodají a jsou zkrátka přesvědčivé. Přirovnal bych to k tomu, když někdo dokáže vyjádřit vaše vlastní pocity lepe, než vy sami. Po poslechu jsem měl prostě chuť tu osobu obejmout a říct jí, že zase bude dobře. Neskutečná emoční jízda.

Brutus se podařilo nahrát něco odlišného. Soundtrack současné sterilní doby? Některé nápady jakoby skutečně byly vystřižené z temné fantasy bez dobrého konce. Jasným poselstvím desky jsou některé opakující se fráze jako: Some things never change (některé věci se nikdy nezmění), What Have We Done (co jsme to udělali) a dále je to tíha dospívání a přebírání zodpovědnosti. Nejen za sebe, ale i své okolí. Deska je o hledání vlastní role ve světě a interakcí s ním. Pocitu, že mu přestáváme rozumět. Strachu, že nás stárnutí změní… A osobně mě zasáhla, protože tohle zná prostě každý, kdo nemá srdce z kamene.

Nejde ovšem o desítku cajdáků. Brutus se nebojí do strun i pořádně opřít a někdy i pěkně zrychlí. Pravda, oproti minulosti ubylo punkových temp, ale vůbec mi to nevadí. Naopak. V jádru to není složitá záležitost, ale právě v tom je možná ukrytá síla Unison Life. Žádá si ovšem soustředění poslech. Není to úplně materiál vhodný do fitka. A nehodí se ani jako pozadí k běžným činnostem. Za to k osamocenému posezení se sluchátky v romantickém zátiší sedne dokonale. Intimní čtyřicetiminutová záležitost, kterou si každý musí prožít po svém. Tohle Vás prostě nesmí minout.

Hodnocení: 6/6

Název: Brutus
Album: Unison Life
Label: Hassle Records
Žánr: Post metal/Shoegaze

Datum vydání: 21. října 2022

00:42:49

Sestava: Stefanie Mannaerts – zpěv, bicí Stijn Vanhoegaerden – kytara, Peter Mulders – baskytara