Inovátoři Meshuggah vydali další dlouhotrvající desku a opět se o ní mluví v superlativech. Skutečně si to však novinka zaslouží?

Osobně jsem nikdy do světa této švédské bandy pořádně nepronikl. Tu a tam mě zaujal riff, či celý song, ale nikdy jsem neměl chuť se k materiálu vracet, a bohužel to ani novinka nezmění, byť je na tom lépe než její předchůdci. Deska se rozjíždí pomaleji. Úvodní Broken Cog, je ovšem doposud nejzajímavější věc, kterou jsem od Švédů slyšel, a podtrhuje to i povedený klip po vzoru Tool. Jenže další trošku zajímavější skladbou je pro mě až čtvrtá Phantoms a následující Ligature Marks, které poodhaluje progresivnější stránku kapely. Kytarou připomene starší věci francouzské Gojiry. Celkově zní deska podle mě hodně Djentově, a mnohem méně deathově než v minulosti. Jsou zde méně složité, mnohem lineárnější trhané riffy, úderné bicí, ale žádný strach, pořád to jsou okamžitě a snadno rozpoznatelní Meshuggah.

Jde o slušnou metalovou drtičku, kterou sem tam naruší například jazzově řízlé sólo, nebo kratší vyhrávka, jako na úvod instrumentální They Move Below, která je jak vystřižená z nějakého soundtracku k povedené počítačové hře. Skvěle by se hodila třeba k nějaké akční sci-fi střílečce z první osoby, jako je třeba řežba Doom. V Black Cathedral, vzdává kapela hold black metalu. Zejména kytara připomene staré dobré Mayhem. Pětice se ale rychle vrací ke svým kořenům v následující I Am That Thirst. Zajímavostí je, že vůbec poprvé Meshuggah vydávají desku pod jiným vydavatelstvím. Doposud vše vycházelo pod záštitou Nuclear Blast.

Švedští drtiči metalu patří již nějakou dobu k jistotě a určité záruce kvality a nezklamou ani tentokrát. Já do jejich světa, ale pořád nemohu plně proniknout, a někdy se trošičku podivuji nad tím, proč je kritika vlastně tak zbožňuje? Sem tam se objeví zajímavý nápad, ale jinak jsem se vlastně nudil. Podle mě naprosto přehnaná stopáž přesahující hodinu tomu pomohla. Dílko mohlo být klidně i o něco kratší. Pokud jste ovšem fanoušky této bandy, tak jsem si jistý, že vás rozhodně deska nezklame. Naopak po letech je to od Švédů nejsilnější věc. Za poslech Immutable určitě stojí. Technicky je to naprosto perfektně zahrané a plné energie. Myslím si však, že nějak přelomová hudební událost se nekoná.

Hodnocení 3/6

Kapela: Meshuggah
Album: Immutable
Label: Atomic Fire
Žánr: Djent / Experimentální metal
Datum vydání: 31. března 2022

00:66:43

1. Broken Cog
2. The Abysmal Eye
3. Light The Shortening Fus
4. Phantoms
5. Ligature Marks
6. God He Sees In Mirrors
7. They Move Below
8. Kaleidoscope
9. Black Cathedral
10. I Am That Thirst
11. The Faultless

Sestava: Jens Kidman – zpěv, Fredrik Thordendal – kytary, Mårten Hagström – kytary, Dick Lövgren – baskytara, Tomáš Haake – bicí

Kategorie: Kategorie: Recenze, Štítky:

2 komentáře u “Meshuggah: Immutable”

  1. Za mě nejslabší věc co vydali, na meshuggach to působí strašně jednoduše a přímočaře, jako takovej džemík předtím než zacne kapela hrát ale nic víc.
    Očekával jsem další clockworks, nebo nárezovku bleed – tohle je velká slabota

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *