Po více než čtvrtstoletí čekání se čeští fanoušci konečně dočkali. Americká alternativně-rocková formace A Perfect Circle odehrála 2. července 2026 svůj vůbec první koncert v České republice. Pražské Fórum Karlín se tedy stalo dějištěm historického večera, který se nesl v pohodovém duchu.
Očekávání byla pochopitelně veliká. Od prvních tónů bylo jasné, že nepůjde o obyčejný večer. Místo okázalé show nabídla publiku přesně to, čím si za více než dvě desetiletí získala miliony posluchačů po celém světě – precizní muzikantské výkony, dokonale vystavěnou atmosféru a emotivní hudební cestu mezi alternativním rockem, progresivními prvky i zádumčivými melodiemi. Právě atmosféra byla stěžejní. Zájem o koncert byl, ale vyprodat se Fórum nepovedlo. Přeci jen nejde o velkou a komerčně známou kapelu. Nicméně fronta před vstupem do areálu byla dlouhá, ale pořadatelsky to bylo zvládnuto velmi slušně a na vstup jsme nečekali déle než deset minut, a to jsme rozhodně nebyli mezi prvními. Plac před pódiem se pomalu plnil a jako první dostala prostor předkapela Jehnny Beth. Pro mě absolutní neznámá, a tak to bohužel i zůstane. Francouzská zpěvačka a hudebnice Jehnny Beth, známá především z působení v postpunkové skupině Savages. Se svou doprovodnou kapelou nabídla energické vystoupení na pomezí punku a grunge. 
Přestože je respektovanou osobností alternativní scény a její tvorba má své fanoušky, v Praze se jí nepodařilo navázat výraznější kontakt s publikem. Hlasově spíše nevýrazná interpretka sázela hlavně na dívčí publikum, a to se jí ve finále vymstilo. Celé vystoupení bylo na rockové vystoupení poměrně potichu a energická pódiová prezentace nedokázala zakrýt skutečnost, že mnoho návštěvníků její tvorbu příliš neznalo. Nejzajímavější momenty předvedla kapela, která pár zajímavých momentů přeci jen měla. Potlesk po jednotlivých skladbách byl však spíše zdvořilý než nadšený. Většina přítomných netrpělivě vyhlížela hlavní hvězdy večera, které dominuje zpěvák Maynard James Keenan, který je znám především svým působením v legendárních Tool.
Česko mělo štěstí, protože ke kapele se vrátil původní bubeník Josh Freese, který svou nápaditou hrou dokáže dát celku úplně jiné koule. Rytmika je prostě základ a Josh je prostě třída a nutno dodat, že to bylo na výsledku znát. Začínalo se přitom opatrně. Na velkém plátně za pódiem se objevil znak kapely a rozezněly se první tóny nenápadné The Package. První písně z desky Thirteenth Step z roku 2003, které vtipně předcházela předehra War Pigs od Black Sabbath. To byla milá vzpomínka a pocta princi temnot Ozzymu.
Maynard překvapivě nezůstal věrný své pověsti tajemného frontmana – většinu koncertů zpívá spíše z ústraní. Tentokrát byl jasným středobodem. O pozornost si však říkal nejaktivnější člen a mozek celého projektu, kytarista Billy Howerdel. Právě kombinace špičkového zvuku, minimalistické vizuální stránky a silných emocí vytvořila nezaměnitelnou atmosféru, která se valila do davu. Hned v úvodu zpěvák požádal publikum, ať si své mobily strčí do zadku a zůstanou s kapelou a užívají si přítomnost. To se podle mého povedlo tak napůl. Publikum bylo na můj vkus až příliš pasivní. Jako by jen displeje mobilů na chvíli vyměnilo za pódium, kde sice bedlivě sledovalo kapelu, ale nedokázalo se napojit na krásnou atmosféru, kterou tam kapela vytvořila. Možná to byl jen můj dojem, ale skutečně mi to tak přišlo. Spíše neaktivní a tupě sledující publikum bylo ten večer v mých očích asi největším mínusem celé akce. Dokonce jsem viděl širší dámu, která si v průběhu koncertu zacpávala uši, zejména v místech, kdy se fanoušci kolem ní začali projevovat jásotem, potleskem a dávali najevo emoce. Což mi přišlo fakt bizarní.
Koncert nabídl průřez celou tvorbou skupiny. Vedle největších hitů zazněly i skladby, které potěšily především dlouholeté příznivce, a bylo znát, že A Perfect Circle nepřijeli pouze odehrát povinnou festivalovou sestavu, ale připravili promyšlený program, jenž důstojně připomněl všechny důležité etapy jejich kariéry. No, oni toho popravdě zas tolik nevydali. Pokud nebudu počítat EP eMOTIVe, tak mají pouze tři řadové desky. Z té poslední zazněly v úvodu hned tři skladby za sebou: Disillusioned, The Contrarian, The Doomed. Poté následoval návrat do minulosti k prvním dvěma deskám. Radost mi udělala romantická a spletitá Rose, kde se skvěle vyřádil Billy, který doprovázel často taky za mikrofonem. O tom, že je také solidní zpěvák, ten večer přesvědčil všechny, kteří o tom nevěděli. Největším překvapením pro mě bylo zařazení písně Kindred, která nevyšla na žádné řadové desce. Kapelu doprovázela hlavně světla a bylo to vesměs minimalistické, ale promyšlené. Světelné sloupy měly pro každou píseň jinou barvu a přispívaly k melancholické atmosféře.
Keenan stárne s noblesou a přijel do Prahy ve výborné formě. Nevynechával ani řev, kterému se v minulosti vyhýbal. Celkově zaznělo šestnáct skladeb a publikum si užívalo spíše ty tvrdší kousky. Někteří naopak seděli na baru a koncert brali jen jako kulisu. Opět pro mě velmi zvláštní přístup, který mi připadal trochu podivný. Jako by někteří zapomněli, jak si užít skvělý koncert. Došlo i na cover Johna Lennona Imagine, který si tentokrát publikum ochotně zapělo. Kapela se písní TalkTalk vrátila i k poslední řadovce Eat the Elephant. Prvním vrcholem večera byla pak předělaná skladba 3 Libras. Jedna z největších hitovek projektu v novém mixu zní podstatně odlišně a publikum většinově spíše nevěřícně pokukovalo, cože to kapela hraje za skladbu. Následoval skvělý The Outsider a po něm desetiminutová pauza, která prohloubila frustraci publika, nebo jak to nazvat. Někdo odešel nebo se přeskupil.
Pochválit musím také samotné Fórum Karlín, které opět potvrdilo, že patří k nejlepším koncertním sálům u nás. Zvuk byl výborně vyvážený, všechny nástroje zůstávaly krásně čitelné a ani ve chvílích, kdy kapela přitvrdila, nepůsobil přehnaně hlasitě nebo nepříjemně. Stejně tak zaslouží pochvalu klimatizace, která i přes letní počasí udržela v sále příjemné podmínky. Právě kvalitní ozvučení umožnilo naplno ocenit práci celé kapely – od precizní rytmiky Joshe Freese přes vrstevnaté kytary Billyho Howerdela až po Keenanův výjimečný hlasový projev. Samotný závěr patřil tomu, co fanoušci očekávali nejvíce. V přídavku zazněla výborná industriálně laděná Counting Bodies Like Sheep to the Rhythm of the War Drums a na úplný konec samozřejmě nemohla chybět ani Judith. Právě při ní se Fórum Karlín konečně naplno probudilo. Lidé zpívali společně s kapelou a alespoň na několik posledních minut se dostavila energie, která mi po většinu večera v hledišti chyběla. Přestože jsem měl výhrady k výkonu předkapely i k až překvapivě pasivnímu publiku, samotná kapela předvedla koncert, který po hudební stránce splnil prakticky vše, co od ní lze očekávat. Nešlo o efektní stadionovou show plnou pyrotechniky ani o koncert postavený na komunikaci s publikem. A Perfect Circle vsadili na hudbu, atmosféru a preciznost – a právě v tom jsou výjimeční. Maynard James Keenan i Billy Howerdel potvrdili, proč jejich společný projekt patří mezi nejrespektovanější jména alternativního rocku. Po více než pětadvaceti letech čekání tak česká premiéra A Perfect Circle rozhodně nezklamala. Nebyl to koncert, který by ohromoval pompézností, ale večer, který stál na emocích, muzikantské vyspělosti a síle samotných skladeb.
Setlist:
A Perfect Circle
Úvod – War Pigs (Black Sabbath)
The Package
Disillusioned
The Contrarian
The Doomed
Weak and Powerless
Rose
Kindred
Gravity
Imagine (John Lennon cover)
TalkTalk
3 Libras (All Main Courses Mix)
The Outsider
Intermission
Counting Bodies Like Sheep to the Rhythm of the War Drums
Starless
The Noose
Judith