Temnota, nic než vše pohlcující černá a neproniknutelná temnota. Přesně to je Gnosis americké partičky Russian Circles, kteří opět potvrzují svou výjimečnost a jedinečné postavení ve světě instrumentální hudby. Přiznám se dopředu, že na tuto recenzi jsem se opravdu těšil.

Ruské kruhy tu s námi jsou už od roku 2004 a za tu dobu si vybudovali pevné místo a platí za to nejlepší, co v daném žánru vzniká. Bez přehánění a zbytečných pozlátek okolo. Toto je naprosto upřímná výpověď tří muzikantů, kteří postupně rostou a vyvíjí se. Na první poslech Gnosis nepřináší do tvorby této sebranky nic nového, ale opak je pravdou. Hned úvodní dvě skladby jsou překvapivě tvrdé s přesahem úplně nikam jinam, než na co je současná produkce post metalu zvyklá. Nekompromisní kytarové burácení zakope posluchače hluboko pod zem. Výrazná, burácivá basa vymlátí živou duši ze všeho v okolí. Neskutečně nápadité bicí se pak vynořují a často se ujímají vedení. Těžkopádnou metelici zastaví až třetí, stejnojmenná skladba Gnosis. 

Zádumčivá a propracovaná píseň, ke které přesně sedí její pojmenování. Slovo jako takové znamená poznání, ale odkazuje spíše na Gnosticismus. Ve kterém toto slovo odkazuje na duchovní poznání, konkrétně na ezoterické vědění, jejichž prostřednictvím mohou lidé zahlédnout pravou podstatu božství. Filozofických témat je diskografie tohoto uskupení plná. V čem vynikají, je hudební stránka. Kapela si prošla cestu přes klasický instrumentální post metal, až k dnešnímu pojetí, kde jsou náznaky death a black metalu. V žádném případě se však posluchač nenudí. Všem, kteří starší tvorbu Russian Circles neznají rozhodně doporučím se k ní vrátit. Obzvlášť pokud Vás novinka osloví.

Stavba skladby Gnosis je ale spíše výjimkou. Většina materiálu je více přímočará a svým pojetím brutální. O to více v tomto kontextu vyzní právě zádumčivější pasáže, které krom zmíněného kousku najdeme třeba ještě v Bloom. Každopádně bych řekl, že se jedná o nejtvrdší album v kariéře kapely. Je temné, jako časy, ve kterých skladby vznikaly.

Dalším překvapením je použití tzv. sypaček nebo blastbeatů, které se poprvé objeví ve skladbě Vlastimil. Tím je jednoznačně řečeno, jak do široka je za bubny Dave Turncrantz rozkročen. Celkově jeho práci musím pochválit. Jeho hra je neskutečně nápaditá a dává hudbě doslova další rozměr. Je mi sympatické, že se nebrání i po těch letech experimentovat. Po takové kanonádě se hodí mít čas k nadechnutí a toho se nám dostává v mezihře Ó Braonáin, aby nás vzápětí smetla z povrchu zemského Betrayal. Ozvou se zde například ozvěny takových Isis. Celku pomáhá i povedená produkce, která dává vyniknout jednotlivým nástrojům a zároveň je ponechává čitelné, a i v burácení nesplývají v jeden celek.

Deska se strašně dobře poslouchá a čas u ní uteče ani nebudete vědět jak. Rozloučení v podobě Bloom je důstojnou tečkou a paradoxně nejjemnější kousek na desce. Věřím, že to byl záměr. Protipól, který má naznačit světlo na konci tunelu a cestu z temnoty. Gnosis je silný materiál a jedno z nejlepších post metalových alb roku 2022, které jsem letos slyšel.

Hodnocení: 5/6

Název: Russian Circle
Album: Gnosis
Label: Sargent House
Žánr: Post metal/instrumentální
Datum vydání: 19. srpna 2022

00:39:37

1. Tupilak
2. Conduit
3. Gnosis
4. Vlastimil
5. Ó Braonáin
6. Betrayal
7. Bloom

Sestava: Mike Sullivan – kytara, Brian Cook – baskytara, Dave Turncrantz – bicí